RECENZE FILMU

Přepište dějiny! Po zhlédnutí závěrečného dílu Pána prstenů musí být všem jasné, že Peterovi Jacksonovi se povedlo to, co zatím žádnému jinému filmaři. Stvořil trilogii a zachoval jí od začátku až do konce stejnou, tj. mimořádně vysokou kvalitu. Strhnul diváky na celém světě a přiměl je, aby důkladně přehodnotili své žebříčky Nej… filmů. A k tomu všemu si získal i nadprůměrné hodnocení kritiků (jedenáct Oscarů mluví za vše). To vážně nemá obdoby. Ano, dobrá, žijí i lidé, kteří vám na otázku „Co ROTK, už jsi ho viděl?“ znuděně odvětí „Prosim tě, dyť jsem usnul/a už při prvním dílu“. Dovolím si však polemizovat s tím, že u mnohých to je jen póza, jak se za každou cenu lišit od davu („Dyť na to choděj všichni, to bude zas nějaká blbost.“). A že ten je početný.

Jelikož tedy předpokládám, že mezi skalní odpůrce nepatříte (že byste si tuto recenzi četli jen z trucu a škodolibosti?), bylo by zbytečné popisovat děj. Buď jste četli knihu, a víte, které zvraty a události máte očekávat a jak to celé nakonec dopadne. (I když i zde, jako u předchozích dílů, je řada pasáží, které knize vůbec neodpovídají – šťouralové si opět přijdou na své.) Nebo z již viděného sami tušíte, kam se děj bude vyvíjet a kdo a jak do osudů hrdinů zasáhne. Anebo, třetí možnost, netušíte nic. V tomto případě by bylo ale nejvíce nefér vám cokoli dopředu prozrazovat. Nutno totiž přiznat, že nic netušíc si celý ten spektákl asi užijete nejvíce.

Jak již bylo řečeno, film se do vás hluboko zahryzne a napětí až do konce nepoleví. Začátek je sice v porovnání s dvojkou pomalejší, ale určitě pro dobro věci. Konečně se totiž dozvíte, jak Glum k prstenu přišel a jak se z hobita proměnil v hubeného plíživého podraze. Hlavně ale to, jak vypadá „ten herec, co hraje Gluma“ (ve skutečnosti je Andy Serkis opravdu, ale opravdu docela fešák).

Tato retrospektivní dovysvětlující scéna je ale opět – jako začátek druhého dílu – kulantně s reálným dějem prolnuta, takže vůbec neruší. A pak to začne. Připravte se na dvě rozhodující bitvy, z toho první ještě velkolepější a napínavější, než byl Helmův žleb. Na unikátní animované stvůry, mezi nimiž zákeřnou osminohou chlupatou potvoru Odulu. Fascinujícím způsobem vytvořené lokace, jako sídlo Názghulů Minas Morgul či především město Minas Tirith (laickým okem rozdíl mezi kulisou a trikem nepoznáte). Na strhující výkony trojice Frodo, Sam a Glum (ano, Glum už skutečně NENÍ pouhá počítačem stvořená figurka, ale zcela rovnocenný herecký partner). Na další typické efektní Legolasovo zneškodnění nepřítele (olifanta), a to všechno doprovázené monumentální hudbou Howarda Shorea… Téměř tří a půlhodinový Návrat krále je prostě nabitý dějem a místy, kdy budete úžasem lapat po dechu.

Oddechových míst je v něm tak poskrovnu. Někteří z vás možná budou mít jisté vylučovací problémy a asi budou hodně dlouho váhat, kdy si mají odskočit, aby jim neuniklo něco zásadního. S tím jde ruku v ruce jedna z mála výtek, které lze vůči filmu mít. Nezbyl tady totiž čas na ony nápadité, děj nikam neposouvající, přesto však pro výslednou atmosféru možná ještě podstatnější scény, kterými se první díl přímo hemžil a kterých ve dvojce taky nebylo pomálu. Vzpomeňte jen například na noční scénu s hobity prchajícími lesem před Názghulem, následující „nájezd“ Prstenových přízraků do Hůrky a hospody U skákajícího poníka, resp. zpomalený záběr skřeta běžícího s pochodní do odvodňovací stoky v Helmově žlebu. Takových záběrů, které můžete vidět podesáté, a přece vám u nich stále běhá mráz po zádech, v Návratu moc nenajdete.

Naštěstí se může nadšený fanoušek tetelit radostným očekáváním do budoucna, že se jich třeba dočká v prodloužené verzi na DVD (které opět vyjde až koncem roku). A v tom spočívá asi největší kámen úrazu – tedy alespoň pro ty, kdo možnost zhlédnutí DVD nemají. Zaprvé nemůžete plně pochopit scénu na začátku filmu, kdy Aragorn, Gandalf a ostatní naši dobří známí dorazí do Železného pasu, a Pippin se Smíškem spokojeně bafají z dýmek. Kde vzali tabák a proč jim Gimli očividně tak závidí?* Poté se jistě budete divit, kam zmizeli Saruman s Grímou a jak je možné, že se ve filmu vůbec neobjeví! A což teprve zraněná Éowyn, kdo ji vyléčil a proč najednou v jedné z finálních scén stojí vedle Faramira a září štěstím – když má být její srdce zhrzeno, neboť Aragorn její lásku odmítne. Odpověď naleznete právě až na DVD, které vnese světlo ještě do mnoha dalších nedokončených či přímo nevyřčených scén. Ospravedlněním budiž však tvůrcům fakt, že kdyby měli do filmu vložit úplně všechno podstatné, musel by trvat minimálně dvakrát tak déle.

Nic z výše řečeného ovšem neubírá Návratu krále a celé trilogii Pána prstenů na jeho velkoleposti, nesrovnatelné s žádným jiným počinem světové filmografie, který dosud vznikl a dost možná i vznikne. Jak napsal jeden zahraniční kritik: Velký filmový zážitek tisíciletí. Svatá to slova.

* Na konci prodloužené verze ke Dvěma věžím je vtipná scéna, kdy Pippin se Smíškem objeví ve vodě zaplavenou Sarumanovu spižírnu. Kromě jablek, pečených krocanů a dalších laskomin najdou něco, po čem celou dobu nostalgicky snili: dolanské tabákové koření, „nejlepší v Jižní čtvrtce“.