RECENZE FILMU

Napsat objektivní recenzi na Pána Prstenů je těžký úkol. A to obzvlášť pokud jste nečetli Tolkienův originál. Já se zkraje přiznávám, že jsem tak dosud neučinil. Další problém tkví v tom, že "Prstenofilové" se dělí na dvě skupinky. První jsou ti, jimž se Jacksonovo zpracování tuze líbí a nedají na něj dopustit, a ti druzí ho naopak zatracují a říkají o něm, že je to packal, který zkazil Tolkienovo poselství. Ať už mají pravdu jedni, nebo ti druzí, nám ostatním, tím chci říct těm neposedlým Tolkienem, se Pán Prstenů vesměs líbil.

Pokud jste viděli Společenstvo Prstenu, tak asi už tušíte, kde děj bude pokračovat. Překvapení: Tušíte naprosto špatně. Jackson nás totiž hned ze začátku přenese flashbackem zpět do chvíle, kdy si to Gandalf vyřizuje s pekelnou nestvůrou. Sice se to Frodovi jen zdá, ale to nic nemění na tom, že touto scénou jste zcela ohromeni. O Dvou věžích se před premiérou tvrdilo, že z celé série budou asi nejslabší, protože nemají možnost ohromit diváka atmosférou Nového Zélandu a tím prvním pocitem něčeho nového, protože jim tuto možnost "vyfouklo" Společenstvo Prstenu.

A že nebudou mít ani to kouzlo konce, tedy vyvrcholení, o které je má naopak připravit Návrat krále. Možná to bylo způsobeno dlouhou přestávkou mezi dvěma díly této ságy, ale já jsem byl ohromen. A to hned od začátku.

Poté, co se Frodo probudí ze svého snu, děj pokračuje dál. Zbytky družiny stopují skřety, kteří unesli Hobity, a mezitím Frodo Pytlík se svým společníkem Samvědem Křepelkou míří do Mordoru, aby zničili prsten. V této chvíli vstupuje do příběhu Glum, který byl celý vytvořen v počítači, a musím uznat, že v některých scénách hraje líp, než někteří herci. Vůbec celá jeho rozdvojená osobnost je dokonalá. Ale Glum není jedinou novou postavou. Jsou tu ještě Enti, neboli pastýři stromů, kteří také byli vytvořeni pomocí počítačové grafiky. Ale ve Dvou věžích nejde o Gluma ani o Enty, i když jejich role má svůj význam. Jde zde totiž o boj lidí a jejich spojenců proti zlu, které v Železném pásu vyzbrojil a vyburcoval k válce Saruman. Lidi se uchýlili do největší a nejbezpečnější pevnosti, jaká kdy byla postavena. Do Helmova žlebu. A tak se Sarumanovi hordy snaží najít cestu dovnitř. Touto scénou celý film vrcholí.

Dobývání Helmova žlabu trvá na plátně téměř půl hodiny a narozdíl od jiných filmů zde není tolik samoúčelné, ale funguje pouze jako prostředek k vykreslení charakterů postav. Narozdíl od Společenstva se ve Dvou věžích režisér pustil i do "citové" stránky filmu. To je ta část, na kterou nejčastěji Jacksonovi odpůrci ukazují. V podstatě mají pravdu. Toho citu je tu najednou snad až příliš, zvláště poté, co v jedničce po něm nebylo ani vidu ani slechu. Aragorn myslí stále na svou elfí lásku Arwen a mezitím po něm pokukuje Éowyn. Jediné co je na této stránce pozitivní, je vztah elfa Legolase a trpaslíka Gimliho. Ti si nedají ani chvilku pokoj, a tak se neustále špičkují. Musím přiznat, že jsem se při jejich společných scénách nasmál víc, než při nějakých komediích z poslední doby.

Ať už patříte mezi příznivce a nebo odpůrce Jacksonova opusu musíte uznat, že Dvě věže mají něco do sebe a že i přes jejich "nevýhodné" postavení uprostřed série dokážou ohromit.