RECENZE FILMU

Jeden den to bude mít těžké. Lone Scherfig do kin předloni přivedla značně (a uměle) vyhypeovaný film Škola života, který z nějakého důvodu objel všechny festivaly a ceremoniály, aby na něj do dvou měsíců každý právem zapomněl. Zaujmout nyní, kdy je na dánskou režisérku leckdo naštvaný (ačkoliv není její chyba, že se ke Škole života přistupovalo jako k něčemu, čím nebyla), bude zásadně těžší. Navíc s filmem, který nemá daleko k neplánované sebevraždě.

Námět Jednoho dne zní na první poslech docela atraktivně, po zamyšlení se ale zdá jasné, že si jím filmař dobrovolně a nevědomky podřezává větev.
Knižní předlohu neznám, umím si ale představit, že v jejím formátu jde skutečně o nápadité, zajímavé dílo, které musí mít svoje nezpochybnitelné kouzlo. Převedeno do filmové podoby se ale ono kouzlo epizodnosti a nevyřčenosti mění v krok naopak značně zpochybnitelný.
Film, který vypráví o dvacetiletém vztahu dvou zprvu jen přátel, jemuž jsme ale svědky vždy jen jeden den v roce, 15. července, totiž nemůže být tak úplně plynulý a přirozený, natož přesvědčivý, z mnoha logických důvodů.
Dopadlo to tedy skutečně tak, že je Jeden den značně "nedokonalý" film. Jenže on je také velmi příjemný.

Zásadní roli v tom hrají Anne Hathaway a Jim Sturgess. Chemie mezi těmito dvěma zcela přesvědčivě jiskří. Každý pohled a hlášku jim věříme. Anne nebyla nikdy a nikde natolik sympatická, ostatně to samé se dá říct o Jimovi.
Na bedrech hlavní dvojice spočívá veškerá síla příběhu a je nezbytné, abyste si oba bez výhrad oblíbili. S tím budete mít možná problém u floutka Sturgesse, jehož postava prochází asi nejpatrnějším vývojem, čímž před ním stojí daleko složitější úkol než před Annou. Nicméně se ho stále poněkud upozaděný herec chopil se ctí a úspěchem.
Scherfig se nezbavuje jisté teatrálnosti, jež mě místy iritovala u Školy života (neměla si kdysi tykat s Dogme 95?), ale k dvacetiletému vztahu to na rozdíl od vykonstruovaného školního letáku jaksi patří. Pocit osudovosti a nadobyčejnosti je docela užitečný. Stejně jako skvěle zachycené "kouzlo okamžiku" a emoce z něj plynoucí, které jsem zmiňoval už právě u Školy, ale až nyní přebírají vedoucí úlohu. Vyvolat tyto pocity bylo totiž tím jediným, co může těch dvacet epizod držet pohromadě.

Právě to, že námět nenabízí mnoho cest k prozkoumání, představuje největší slabinu snímku. Nejzřetelněji můžeme nalajnovanost zpozorovat ke konci, který se zdá strašně prvoplánový a přehnaně slzopudný. Říká se, že kazí vyznění filmu, jenž měl vykročeno k zásadně lepším hodnocením. S tím nemohu souhlasit - stal se jen logickým výsledkem rovnice. Já na něm oceňuji alespoň to, že přišel ve chvíli, kdy stálo před hrdiny zásadní dilema - nejde tedy o klasické násilné a zbytečné negování happy endu.
Co se týče tlačení na emoce a absence originality, které zřejmě ke konci "objektivně řečeno" překračují hranici, můžu jen zopakovat, že ze samé podstaty nezbývalo režisérce a scenáristovi nic jiného než vydat se právě touto cestou, v níž už mnoho inovativního nevymyslíte a útočení na city se nevyhnete.
Omluva to je jen částečná, ale podívejme se na to z druhé strany: kritizované vyústění bylo jediným možným způsobem, jak film důstojně zakončit, pokud byste tedy nestáli o zatmívačku s objímajícím se párem přes celé plátno. A věřte mi - o to byste nestáli.

Zpětně se zdá jasné, že Jeden den by měl šanci jen v rukou nejlepších režisérů, kteří by vybrousili formu a upozadili obsah. Zámořské recenze mu to dávají velmi hlasitě najevo a jen málokterá se vyhoupne nad průměrné hodnocení.
Já si ale v první řadě z kina odnesl velmi příjemný pocit, kdy mě sympatičtí herci bavili (nejen ti v hlavních rolích) a ono kamenované finále mi nebylo lhostejné. Zároveň tak trochu oceňuji, že se ještě pořád najde někdo, kdo se u romantiky neschovává za komediální žánr - humor Jednoho dne je spíš "příjemný" než "vtipný", ke konci mizí úplně.
Jsem navíc tak trochu rád, že se po nějaké době můžu zastat filmu, který považuji za podceněný - je to příjemná změna.
Jeden den není dokonalý v žádném slova smyslu a nebylo by upřímné vám tu tvrdit, že se svému osudu vzepřel; ve skutečnosti se mu totiž úplně podvolil. Uvědomil si své slabiny a pokusil se s nimi poprat. Pro mě úspěšně.