Taková pěkná pohodička, co víc si přát. Propletení pohádky a skutečnosti hrající si s člověkem a příjemné proplouvání tajemným dějem, není co dodat.

Ať mi nikdo netvrdí, že nelze natočit pěkný film bez přehršle reklamy, hromady peněz, které stejně ve výsledku nejsou vidět, a bez jakkoli výrazně známých osobností (Colin Farrell budiž světlou výjimkou). Jde, a Neil Jordan to umí! Mé choutky vidět Ondine byly veskrze ženské, poněvadž Colin Farrell je Colin Farrell a jeho zářivě blond hřívu z dob Alexandra Velikého jsem zapomněla velice rychle. A ačkoli tedy Colin válel, protože opravdu je dobrý herec, tak výsledek byl dobrý tak, jak jsem to ani já sama nečekala. Nádherné prostředí pošmourného Irska je jenom jedním z mnoha ocenitelných bodů. Proč dělat z hlavních hrdinů dokonalé postavy?! I příběh bývalého alkoholika, který když se dostane k láhvi, rád si znovu přihne a jeho protějšku, drogové dealerky, je dost dobrý na to, aby se na něj dalo dívat. Žádná sladkobolná romantika jako z pera Rosamunde Pilcher, nýbrž krásný příběh dvou lidí, kteří si k sobě najdou cestu. Jistou dávku napětí udržuje skutečnost, že do posledních okamžiků není jasné, jakou minulost ve skutečnosti hlavní hrdinka má. Vyfantazírovaná představa malého děvčátka, že je jakousi irskou verzí „mořské panny“ je sice poněkud přitažená za vlasy, ale kouzelná. A že tedy konec dostane nádech slušné kriminálky, mě překvapilo nadmíru, ale nikoli negativně. Tak tedy bez velkých očekávání se mi dostalo opravdu zajímavého zážitku, který všem doporučuji. Inteligentní film o dvou obyčejných lidech, bez kýčovitých frází a slibování lásky až za hrob, o problémech běžného života a podaný tak, že na něj já sama pěkně dlouho nezapomenu. Neil má můj vřelý dík a v procentech vyjádřený asi následovně…