RECENZE FILMU

O existenci blížícího se snímku Jana Hřebejka Odpad město smrt vědí tři lidé v téhle zemi (v tom jsou započítáni režisér, scenárista a všech šest herců). Jeho propagace skutečně není z nejlepších, nejspíš i proto, že sám jen propaguje mnohem rozsáhlejší projekt, delší sérii záznamů inscenací zrušeného divadla Komedie. Mimo klasickou návštěvu kina se na film ode dne premiéry budete moct podívat i zdarma a legálně na internetu, což je jistě chvályhodné.

Sledujeme tu především přehlídku lákavě dekadentních scén, kdy bezvýhradně nesympatičtí hrdinové diskutují o smyslu svého života, přičemž docházíme k závěru, že žádný není. Potud v pořádku. Vypadá to nejvíc ze všeho jako Cosmopolis Davida Cronenberga s tím rozdílem, že koncept tentokrát není tak silný, aby celou tu prapodivnou konstrukci udržel pohromadě.
Sledujeme zadaptovanou divadelní hru, což bychom poznali, i kdyby nám to nebylo z nějakého důvodu neustále cpáno do obličeje. V tom tkví největší slabina i výhoda filmu. Výhodné je to proto, že silná divadelní stylizace vypadá vždy působivě, jak víme z opusů Titus nebo Romeo + Juliet. Pro velmi silný dojem zkrátka stačí velmi málo. V tomto případě jedna prostitutka, její rodiče invalida s transvestitou, jeden pasák a bohatý Žid s úlisným homosexuálním pomocníkem. Ti se různě potkávají a povídají si spolu. A jede se!
Nevýhodné proto, že tím projekt vždy sklouzává k značné samoúčelnosti, pokud se nedokáže smysluplně vysvětlit. Což tento nedokáže.
Víme sice, že účelem snímku má být složení pocty zaniklému divadlu, tento argument působící z vnějšku ale při přemýšlení o filmu jako samostatném kusu ztrácí relevanci. A další důvody k zvolené stylizaci a přístupu, jež padly na tiskovce, směřovaly především k časovému presu, který nedovoloval nic jiného než zachování zjednodušující divadelního vzezření. Opět vnější důvod, navíc ne moc lichotivý.

Jak Hřebejk dokonce uvedl něco ve smyslu "na začátku a na konci visí protagonistka na šále, takže film logicky musí mít divadelní stylizaci," což mi hlava tak úplně nepobrala. Stejně jako mnoho dalších tezí, třeba že film se odehrává zčásti v Lucerně "kvůli havlovským konotacím a tak", ačkoliv s Václavem Havlem děj nijak nesouvisí, nemluví se tu o něm, ani jsem si nevšiml, že by se k němu odkazovalo myšlenkově.
I další odůvodnění režijních řešení se často blížily k obligátnímu snyderovskému "because I think it looks cool". Přesvědčil jsem se tak o faktu, že snímek se sice zdá být působivý a docela zajímavý, ale jaksi náhodou. Ke své působivosti přichází oklikou, skoro až nepatřičně.
Když si totiž člověk pročítá, o čem měl děj vypovídat, tedy o rasismu, xenofobii, antisemitismu a falešnému konzervatismu, nestačí se divit. Film o těchto věcech nejenže neříká vůbec nic, ale kdybych se o nich nedozvěděl z doprovodných materiálů, ani by mě nenapadlo po jich pátrat.

Na to se děj až příliš vzdálil realitě, aniž by to nějak obhájil. Podle mě v tom hraje zásadní roli německá divadelní hra odehrávající se v osmdesátých letech (a napsaná tenkrát), jež byla pro potřeby Komedie a nyní Hřebejka převedena do současné Prahy. Což je nejspíš zcela likvidační pro většinu motivů.
Postava "bohatého Žida" je pro české prostředí nepoužitelná a působí jako nějaký zlý bondovský záporák, nereálně a neskutečně, což téměř jistě nepramení z původní hry, ale právě z jejího převedení do Prahy. Respektive i tam byl možná karikaturou, ale zásadní je, že karikaturou něčeho reálného. V tomto provedení se stává leda karikaturou karikatury.
Vzhledem k tomu, že okolo tohoto Žida se celý příběh točí, všechny postavy se profilují téměř výhradně skrze svůj vztah k němu, je to zásadní posun k něčemu docela jinému.
Když tedy někdo začne najednou vykřikovat cosi o teplouších, Arabech a Židech, nepůsobí to jako něco, z čeho bychom mohli vyvozovat cokoliv o stavu společnosti, ale spíš prázdné žvatlání karikovaných figurek, z nějž vyplývá leda vyprázdněnost frází a jednotlivých postav.
Podobně jako v Cosmopolis vzniká dojem naprostého selhání lidské komunikace, kdy z mnohaminutového dialogu nelze nic vyvodit pro skutečný svět. Svým způsobem to zaujme. Jsem však přesvědčený, že to nebyl záměr a Odpad město smrt nevypráví o absenci významu slov. Jde spíš o kouzlo nechtěného.

Jan Hřebejk je skutečně skvělý režisér co do postavení objektů před kameru a jejich natočení ze zajímavého úhlu. Dokonce i co se gradace scén a jejich správného načasování týče. Vypravěč ale vlastně moc dobrý není, protože ke všemu přistupuje čistě technicky. Přemýšlí nejspíš pouze o co nejefektivnějším řešení té které scény a o tom, aby kvalitně zpodobnil vše, co si přečetl ve scénáři. Jeho filmy proto většinou postrádají přesvědčivé nitro a často se pohybují ve vzduchoprázdnu.
Odpad město smrt se stává prototypem takového filmu. Je velmi dobře natočený, zahraný snad až špičkově (pokud se nepletu, je to prvně, co Hřebejk neobsadil nikoho ze "staré party" a doufám, že otravné okoukané tváře bude opouštět i nadále). Je to film, kterým se dá kochat jen tak dlouho, dokud o něm nezačnete přemýšlet. O jeho vnitřku, o jeho smyslu, o jeho samotném principu. Pak se rozpadá na změť působivých technických řešení a další z mnoha tuzemských z nouze ctností.

Pokud bych ke snímku přistupoval čistě jako k propagaci následného projektu série zaznamenaných inscenací, kdy dal uznávaný režisér za čtvrt roku rychle něco do kupy pro své známé, musel bych být s odsuzováním mnohem obezřetnější. Brát to jako nějakou bezvýhradnou omluvu mi ale přijde pokrytecké. Zvlášť když se i v našem prostředí podařilo natočit o tolik lepší Karamazovy.