RECENZE FILMU

Nu což. Minule jsem v podstatě "skoro pochválil" Tři mušketýry, tak už nemůžu klesnout hlouběji. Real Steel se Andersonově vizi Dumasova románu podobá v tom, že ze své podstaty "asi" nemůže jít o špičkový film a automaticky se počítá s tím, že se vůči němu recenzent nebo divák, který se považuje za "náročného", vymezí, aby dokázal svůj vkus. Jenže filmy si, stejně jako lidé, nejsou rovny, a když Franta ze zvláštní školy spočítá 2 + 2 bez chyby, udělá nám to přece jenom radost, přestože od Pepíčka ze třetí třídy bychom to považovali za samozřejmost.

V RECENZI MŮŽETE OČEKÁVAT MÍRNÉ SPOILERY, ale nebál bych se jich.
Právě takovou rovnici tu Shawn Levy počítá. A hlava se mu z toho určitě nezavařila. Na jedné straně měl nesympatického, hloupého tátu, jím zklamaného syna a robotí zápasy, na té druhé nutné vítězství a smíření každého s každým. Jde jen o to, jak první člen upravil, aby získal onen výsledek. A jestli budou zápasy dostatečně cool.
Co zprvu vyhlíželo jako průšvih a čajíček, nakonec funguje jako bezproblémová podívaná. Platí, že když si po zhlédnutí traileru řekněte "tohle chci vidět," nemůžete být úplně zklamaní, a pokud je vám snímek od počátku ukradený, zůstane vám lhostejný na věky věků.
Nejvíce potěšit může Real Steel pouze a jen tehdy, když trpíte chronickým škatulkováním. Shawn Levy natočil prvního amerického Růžového pantera a obě Noci v muzeu, čímž se stal jedním z nejvysmívanějších řemeslníků Hollywoodu. Podobně jako Harald Zwart, jenž měl na starosti dvojku Pantera a vloni mile překvapil oddechovým Karate Kidem, ale dokazuje, že řemeslo dokáže ve vhodnou chvíli lecco zakrýt. Není to sice na stejné úrovni jako nedávno u Dluhu, ale to se vracíme k oné relativitě.

V jejím rámci Real Steel rozhodně nedělá ostudu, spíš naopak. Ale když se nad výsledkem zamyslíme, nejde zase o takové překvapení. Vše totiž závisí na příběhu a obsazení. Pokud takový řemeslník, jakým Levy je, dostane slušný námět a nějakou hvězdu, může se stát, že mu nakonec skoro nebude co vytknout. Když má ale manipulovat s příběhem tak tupým, jako byl například Růžový panter, máme tu závažný problém. Právě proto, že robotí boxeři jsou docela cool a Steve Martin kdesi v nedohlednu, nemá Levy problém s rozpoutáním bezproblémové zábavy jednoduše tím, že převedením scénáře do pohybu nic nezkazí.
I Hugh Jackman se svým adamantiovým charismatem pracuje na plné obrátky, aby nám jeho zprvu veskrze nesympatická a stupidní postava dovolila hrdinovi fandit. Stejně tak se z očekávané otravnosti vyhrabal i mladý Dakota Goyo (ano, jeho rodiče očividně chtěli holčičku), jehož klučina s IQ dvakrát vyšším, než má otec (takže průměrným), umí vzbudit sympatie. Rozehraná hra připomínající klasického Rockyho, kdy z outsidera vyroste skoro-šampion, pro kterou jsou příjemné postavy nezbytné.
Děj samotný není pozadu. Scénář se mezi frackovitým otcem a obstarožním robotem snaží rozehrát jakousi paralelu, měl by působit i druhoplánově, a dokonce se vyhne ultimátnímu vítězství na konci. Ve výsledku (samozřejmě) skončí u blockbusterovského kladení povrchních emocí a gradování "father/son" dramatu, ale to zase tak moc nevadí.

A co souboje? Robotičtí zápasníci vlastně imitují lidský box, a to nejen principem soutěže, ale i pohyby, mrštností a stylem boje, což sice trochu odporuje fyzikálním zákonům, ale možná jde o záměr. Důležité je, že se tu mlátí stokiloví roboti a není to tupé, až by z toho bolela hlava i nás.
Mrzí mě, že snímek nevyužil neživých bijců a nenabídl dravější a násilnější matche - rating by Levy jistě ukecal, když neteče krev. Právě tady prosakuje jediná chvíle, kdy jeho rutinnost vadí - zápasy v Real Steel skýtaly velký potenciál, který byl vytěžen jen částečně.
Ruku v ruce s tím jde i skutečnost, že scénář skutečně naznačí víc, než by se od něj čekalo, k nějakému skutečnému cíli ale dojde povětšinou jen na půl cesty. Naznačuje například, že bojový robot cítí emoce a nejde jen o neživotný stroj, jinak ale tento motiv není rozvíjen. A moje oblíbená Eangeline Lilly je užitečná asi jako ruské kolo v Pripjati.
Fakt, že se otec se synem musí smířit s oficiální prohrou, je ale velmi sympatický a opět odkazuje na Rockyho.

S trochou realizmu bych měl dodat, že už jen to, že mám tendenci vytýkat tomuto filmu "nedotažené motivy", dokazuje jeho nečekané kvality, protože bych spíš čekal, že mu budu nadávat za "neexistenci" jakéhokoli použitelného děje.
Co si budeme nalhávat - příběh je pořád ještě důležitý, dokonce i u podívané jako blockbuster na motivy hračky (pokud se nepletu, inspirací měl být scenáristovi plastový boxovací ring s roboty, který má doma každé druhé americké dítě). Nehledě na jeho primitivnost totiž k někomu potřebujeme něco cítit.
Proto když porovnám Real Steel s Transformery, tedy s filmem plným zásadně lepších efektů, bombastičtější akce a doposud nevídaných krkolomností, vyberu si raději standardní, neoriginální a rutinně natočený popcorn od Levyho, který ve výsledku zanechá mnohem lepší dojem.