GOLDIE FILM

Film, který naučil mainstreamového diváka myslet. To je přízvisko Obvyklých podezřelých. Lahůdkového krimi-thrilleru mnohými považovaného za naprostou špičku žánru. Když totiž Bryan Singer, zatím neproslavený X-Meny, přišel s tímto kouskem, způsobil malou revoluci. Již nikdy žádné krimi nemohlo být jako dřív. Již nikdy nebylo možné zakončit ho jen trochu očekávaně, s jen malým náznakem konvence, aniž by bylo upáleno, rozdrceno a rozprášeno do Rýna. Tento film totiž rozbil pravidla o obvyklých podezřelých.

Krimi žánr v polovině devadesátých let stagnoval. Doba, kdy noirové kriminálky vládly světu, byla dávnou historií a policisté už se proháněli spíše v akčních řežbách. Vyšetřovalo se za běhu a vlastně jen proto, aby se bylo na konci s kým porubat. Nemá smysl tvrdit, že Singer se s tím něco pokusil udělat jako první, ale pravdou je, že se mu to jako prvnímu povedlo způsobem, kterého si každý všiml, mnozí ho začali napodobovat a většina si na něm posléze vylámala zuby. Složitá dramata vystavěná na falešných stopách, klamných důkazech a šokujících pointách se od té doby stala věcí tak běžnou, že by se na první pohled dalo očekávat zasypání a zapomenutí Obvyklých podezřelých. To se samozřejmě nestalo a každý další podobný snímek, ať měl pointu sebepromakanější, děj sebezamotanější a hrdiny sebevíce hláškující, už jen podtrhával a zvýrazňoval kvality Singerovy myšlenkové řežby, mimoděk na ni odkazoval a stavěl se do jejího stínu.

Není těžké přijít na to proč. Stejně jako piráti lovící poklady v mezinárodních vodách totiž víme, že kdo to najde, ten to má. Obvyklí podezřelí těží ze své pozice "výchozího filmu", který nemusí nikoho dorovnávat ani trumfovat. Dovolují si tedy maximum toho, co můžou, ale nejsou přeplácaní a překombinovaní. Nepotřebují zvrat každých pět minut a natřikrát převrácené motivace všech postav. Ve vši své vyčůranosti jsou tedy zcela přirození a uvěřitelní. Singer balancuje na hraně toho, co si může dovolit, aniž by zaváhal, protože k nějakým zvláštním eskapádám nemá důvod. Z toho ale logicky vyplývá, že každý, kdo ho chce trumfnout, musí onu hranu překročit. S výjimkou Fincherova Se7ev a Nolanova Mementa proto nevím o snímku, který by se od jejich vzniku a ve svém žánru Obvyklým podezřelým jen přiblížil, což je věc, kterou říkám se zcela čistou hlavou a vědom si toho, že tak očividné chválení se dnes nenosí.

Záměrně nechci mluvit o ději, protože by se nešlo vyhnout spoilerům. Velká otázka "Who is Keyser Söze" je navíc dost provařená. O čem ale mluvit bezpochyby budu, je jeho úžasné zpracování, které jen dokazuje, že režiséři Nového Hollywoodu už vážně potřebovali vystřídat. Potom, co se "filmoví spratci" stali konvenčními děduly, kteří točí velké filmy a sklízejí ovace (s výjimkou Lucase, který naopak zdětinštěl a utopil se v moři pastelových barev), bylo potřeba těch "mladých" filmařů, kteří budou posouvat žánry tak dlouho, dokud se také nestanou konvenčními děduly a někdo nevystřídá je. Bryan Singer očividně má na to stát se jedním z nich (jako se to již podařilo právě Nolanovi s Fincherem), protože krom reformace krimi udělal menší poprask i v komiksárnách. (Myslíte, že by se Nolan pustil do Batmana, kdyby před tím Singer nesjednal komiksům respekt?) Sice to poslední dobou vypadá, jako by se přestal snažit, ale právě z Obvyklých podezřelých je vidět to množství energie a schopností, které dokazuje ve většině svých filmů. Jeho přínos dnešní kinematografii je (nejen tímto filmem) dost velký a mně je záhadou, proč svou nečinností připustil, aby ho jiní předběhli.

Že si největší pochvalu zaslouží sám Singer, je asi jasné. Jeho úžasně vygradovaný vyprávěcí postup, jenž nenuceně dospěje až ke svojí pointě, kterou (při vší její konečné jednoduchosti) povětšinou nečekáte (ano, je možné ji odhalit, což jí ale nikterak neubírá), je ukázkový. Dokazuje, že v naprosto zvládnuté jednoduchosti může být síla.
V Obvyklých podezřelých má Bryan navíc skutečně skvělou ruku při výběru herců. Doslova každý tu předvádí úžasný výkon. V čele samozřejmě s Gabrielem Byrnem a Kevinem Spaceym. Nicméně i takový Baldwin odvádí skvělou práci, což je ale zapříčiněno pro něj maximálně vhodnou rolí maniakálního feťáka (i když doufám, že tím neurazím maniaky ani feťáky, protože obě skupiny se mohou po přirovnání k Baldwinovi cítit dotčeny). Každá postava má dokonalý charakter, který ji naprosto zplnohodnotňuje, což je pro příběh, v němž hraje hlavní roli paranoia z toho, že "vrahem může být každý", naprosto zásadní.
Je samozřejmé, že by byli Podezřelí nic bez svého oscarového scénáře Christophera McQuarrie, který je ale zřejmě na rozdíl od Singera jen one hit wonderem, protože jeho další práce již ničeho podobného nedosáhly a aktuální Cizinec (na kterém se "nějak" podílel), jen dokazuje hutnost vlastního stínu. Což samozřejmě Obvyklým podezřelým nijak neubírá.

Na nich se totiž zcela bez nadsázky povedlo úplně vše. Stanovili jasný mustr, kterým se musí žánr vydat a zároveň stanuli v jeho čele. Chytrý, dynamický, zábavný a působivý snímek, který sice svojí nekonvenčností nastavil nové konvence pro všechny své nástupce, ale to mu můžeme jen těžko vyčítat. Ať už pointu znáte či ne (pokud ji neznáte, dělejte vše pro to, abyste se ji před zhlédnutím nedozvěděli), ať jste je viděli jednou či třikrát, nejde se při poslední pětiminutovce nepousmát a neříct si: "Ten Singer mě zase dostal."