Knihu džunglí, respektive základní informace o Mauglím, chlapci vychovávaném vlky, zná asi každý. Animovanou verzi šedesátých let jsem nikdy neviděl, nicméně mám další z mnoha dětských vzpomínek, a sice právě na hranou adaptaci, což mi opět trochu brání v objektivnějším hodnocení. Ještě teď si vzpomínám na chvíle, kdy jsem byl jako u vytržení nad všemi těmi zvířaty, která jsem vždycky měl hrozně rád, a která na mě v reálné podobě dělala velký dojem. Vím, že jsem se i dokonce bál a měl pocit, že je film hodně dlouhý. Tak trochu měním předešlé stanovisko, však to není nic zvláštního, když se nyní dívám úplně jinýma očima. Tak především by bylo hloupé si nalhávat, že jde o nějaký zázrak přírody. Došlo mi až nyní, že je příběh tak strašně primitivní a, co si budeme říkat, nepředělaný pro dospělé. Tvůrci jej udělali opět pro děti, aby neměly žádné problémy s hledáním souvislostí a hlubšího smyslu. Velmi okatě se zde rozlišuje dobro a zlo, a zjednodušují některé skutečnosti, nemluvě o vlcích a medvědech v Indii. Jenže právě o zvířata zde jde, nikoliv o nějaké hledání pokladu. I jako skoro dospělý musím uznat, že ta jsou prostě skvělá. Žádné loutky, žádné efekty, nýbrž skoro celé stádo cvičených zvířat. Světlou stránku vidím i v atmosféře. Vedle severoamerických indiánů ve starých westernech jsem vždycky nenáviděl i starší filmy z koloniální Indie, ale Kniha džunglí je všechny strčila do kapsy. A ačkoliv v ní neuvidíme z dějového hlediska absolutně vůbec nic nového, dětské vzpomínky se nedají ignorovat natolik, abych tento film poslal do háje. Není úplně bez nějakého známého herci a je jako dělaný jak pro malé děti, tak i pro ty, které animovaná verze s mluvícími a skotačícími zvířaty nebavila.