GOLDIE FILM

Asi bych už měl konečně přidat něco od Olivera Stonea, zvlášť když se o něm tolik mluvilo v souvislosti s jeho návštěvou Karlových Varů. Ty prohlásil za díru a přednesl zde kontroverzní řeč o zlém NATO. Stone tím šokoval, i když nechápu jak. Levicový aktivista, který před deseti lety natočil uctivý soubor rozhovorů se samotným Fidelem, byl jen sám sebou.

Osobně mi i pro jeho krajní levičáctví mnohem víc sedí ty z jeho filmů, v nichž je politiky co nejméně, nebo nám ji Stone alespoň tak moc neotlouká o hlavu. Tedy především U-Turn, Takoví normální zabijáci nebo právě Noční talk show.
Příběh Barryho (Eric Bogosian), mladého židovského prodavače obleků, který se vypracoval na pozici nejvýraznějšího rozhlasového moderátora v Dallasu, v sobě má i přes komorní základ (jde o adaptaci divadelní hry) obrovskou sílu.
Barryho noční show spočívá v tom, že mu zavoláte, svěříte se mu a on na vás nějak zareaguje. Lidé to mají rádi jak pasivně, tak i aktivně, proto pořad vzkvétá. Co však bylo dřív vtipné a pikantní, dnes už je jen cynické, tvrdé a snad až kruté. Barryho jeho posluchači iritují a on vzbuzuje nenávist ve většině z nich. Zároveň se ale lidé všech těch drbů nemůžou nabažit a poslouchají "odpudivou" show zas a znovu.
Barry by přitom rád otevíral velká společenská témata, ovšem o těch jsou ochotni diskutovat jen radikálové a šílenci - ostatní chtějí bulvární žvásty a vylévaná srdíčka.

V tuto chvíli má protagonista šanci na zářivý kariérní posun, ovšem pouze když zvládne stát společnosti tváří v tvář i nadále. Všechna ta spodina už mu nicméně přerůstá přes hlavu a Barry je kousek od toho, aby všechny poslal tam, kam slunce nesvítí.
Divadelní předloha i adaptace byly inspirovány skutečným příběhem Alana Berga, což dodává snímku punc realismu i ve chvíli, kdy bychom jiný obvinili z přehánění. To se týká zvlášť samotného závěru.
Přesto nejde o film zvlášť šokující, který by vás překvapil vývojem děje. Jeho zpodobnění je ale vynikající a herecký výkon Erica Bogosiana strhující. Když se koukáte na něco s Pacinem, nešokuje vás schopný herec v čele, protože ho čekáte. Naopak když, jako v tuto chvíli, čelíte neznámé tváři, je špičkové herectví opravdovou lahůdkou.

Vzhledem k námětu to můžu rovnou označit jako zásadní. Vždyť Barry většinou s někým vede dialog, kdy druhého člověka ani nevidíme. Skutečná one man show a skutečný herecký oříšek, kterého se Bogosian ujal na jedničku. K jeho postavě si vytvoříme značně ambivalentní vztah, není jednoduše dobrou nebo zlou. Jsme jistě vedeni směrem k jistým sympatiím s ním, ale ne přes míru, abychom si nemohli uvědomit jeho leckdy pochybné chování.
Především z děje cítíme souboj individuality a masy. To není nezvyklý motiv, zde je však vyveden přece jenom netradičně. Masa zde není homogenním anonymním davem, Barry vždy čelí jednomu jedinému člověku, což i u protivníka vyvolává dojem samostatnosti. Jenže když Barry jednoho volajícího rétoricky "porazí", na drátě je již připraven další... a další... a další.... A druhý den zavolá nějaký člověk se stejnou sadou argumentů jako ten, co dnes zahanbeně prásknul telefonem.
Vzniká nekonečná sada individualit, které sdílejí názor a chtějí si ho navzájem sdělovat, ale odmítají během konfrontace naslouchat někomu s odlišným postojem. Do diskusního pořadu nevolají kvůli výměně myšlenek, ale kvůli zviditelnění sebe sama.

Dravý a odsýpající snímek lze samozřejmě vykládat i jako kritiku médií. Souboj bulvarizace s publicistikou. Jsem rád, že Stone nepodlehl kopání do médií, což bylo vždy vděčné a snadné, a nebojí se poukázat, že za jejich stav mohou především posluchači, čtenáři a diváci, kteří kladou nároky neslučitelné s kvalitou. Víte například, jak je nevděčné publikovat text o Noční talk show místo třeba Čety nebo Wall Street? Ahoj, facebookové lajky, pozdravujte u konkurence...
Tento méně známý Stoneův snímek patří mezi jeho nejlepší. Stone má sám tendenci k bulvarizaci a zkratkovitosti, fanoušci The Doors mu to dodnes neodpustili, ale tentokrát padl jeho talent na úrodnou půdu. Možná nejde o složité dílo celospolečenské závažnosti, o jaká se pokouší jindy. Pobavení a zamyšlení z něj plynoucí jsou ale víc než dostačující.