RECENZE FILMU

Míša Bay je možná docela dobrý režisér a (snad právem) si získal mnoho fanoušků - jako producent je ale ztělesněním zla. Vybírá neschopné klipaře, kteří sterilně precizní formou oživují legendární hororové série způsobem, jenž spouští krvavý pot všem jejich fanouškům. Pátek 13. byl velkým zklamáním a nějak tak jsme věděli, že Noční můra v Elm Street nemůže dopadnout jinak. Nedá se tedy mluvit jako o překvapení, když se potvrdilo, že tohle prostě nebude fungovat.

Jako "fanouška" původní série mě mrzí o to víc, co se s mým oblíbeným Freddym stalo. Možná ale můžu být rád, že mám kolekci Nočních můr nakoukanou - jinak bych z toho totiž neměl vůbec nic. Děj poměrně přesně kopíruje jedničku... a to dokonce doslovným přepisem některých scén. Říkejte tomu pocta, pokud chcete, já tomu budu říkat nedostatek vlastní invence. Nicméně se to dá využít alespoň k připomenutí si, o kolik lépe se dá takový horor natočit. To, co nám předkládá Samuel Bayer, je totiž nehorázný čajíček, který leda parazituje na slavném jménu. I ten crossover s Jasonem měl větší kuráž.

Hlavní důvod neúspěchu je sama látka. Nebo alespoň její výklad. To, co Bayer na rozdíl od Cravena nechápe, je totiž celkem zásadní: proč vlastně máme Freddyho Kruegera rádi. Čím si svět získal natolik, že to utáhlo (někdy hůře, někdy lépe) sedm a půl filmu? Freddy je totiž osobnost! Na rozdíl od jiných masových vrahů má charisma, tvář a hlavně specifický smysl pro humor. Robert Englund vytvořil takřka bez přehánění ikonickou a neměnnou figuru, kterou zná i ten, kdo o Noční můře nikdy neslyšel. Nahradit ho bylo takřka nemožné a vyčítat srovnávání naivní. Jako plus můžeme započítat snahu. Jackie Earle Haley se skutečně zdál jako správná volba a je pěkné vidět, že někdo u kormidla pochopil, že Freda nemůže ztvárnit každý.

Bohužel se moc nepovedla maska a scénárista z nějakého mě dost dobře neznámého důvodu naprosto vynechal humor. Freddy má očividně pouze budit hrůzu a trousit drsné hlášky, ovšem na něco takového by se kolem něho muselo tvůrcům povést navodit dostatek atmosféry. Krom Haleyho samotného ale ve filmu (před ani za kamerou) není naprosto nikdo, kdo by měl šanci se dostat z hranice průměru. Veškerý děj je vystavěn na lekačkách ve stylu "dívka jde v noci na zahradu hledat svého psa, přestože v okolí řádí šílený zabiják". Postavy přichází a Freddy je oddělává naprosto rutinním způsobem. Chybí vtip, nadhled a nápaditost. Ve filmu jsou tři obyčejné vraždy a asi pět kapek krve. Trochu zvláštní, když si vzpomeneme, že původní Noční můra drží dodnes rekord za množství prolité umělé krve.

Freddy nás tu nezajímá, hrdinové jsou bez sympatií, příběh nikam nevede a neustálé světle modré filtry obtěžují každou minutou. Všechno se bere strašně vážně a naprosto tomu chybí nádech čehokoli. Strach hrdinům nevěříme - už jen proto, že sami ho nepocítíme ani jednou. Vše je uhlazené, krásné a nekonfliktní. Dvě povinné víc lekací scény, každá trvá asi vteřinu, a k tomu moře nudy. Během filmu se nestane naprosto nic, co bychom už neviděli v libovolném dalším hororu. Těžko říct, jestli to někoho překvapí, ale Noční můra je nakonec přesně taková, jak všichni předpovídali už dlouho před premiérou.

Na to, kolik toho novopečený režisér a slavný producent slibovali, nám bylo skutečně předvedeno sakra málo. I na remake. I na Baye. Nevím, jestli z toho budou mít víc ti, co originál neviděli, tudíž nebudou vědět, že vše jen trochu zajímavé je přepsané z třicet let starého filmu, nebo zkušenější z diváků, kteří si alespoň vzpomenou na vtip a originalitu Cravenovy Můry (i když na ně bych si vsadil spíš). Jsem si ale skoro jistý, že si z toho neodnese nikdo nic. Ani Freddymu Kruegerovi se nepodařilo prolomit prokletí. Je to smutné, trapné, zbytečné. Je to výsměch slavné sérii, celému žánru a hlavně divákovi.