Nevím proč, ale na ty drogová témata se mi hrozně špatně kouká. Už u kultovního Requiem za sen, nebo Trainspottingu mi uvnitř hlavy permoníci dělali z mozku kaši. Tyhle filmy jsou perfektně natočený, ale jde mi to proti srsti, možná proto, jak moc jsou realistický. Občas to snesu, ale raději vyhledávám větší bizarnosti. Nikdy nekončící půlnoc je někde v polovině Requiem. Je to celkem dobře natočené, najde se pár hodně silných scén a herecky je film zajímavě obsazen. Docela mi i svědčil koncept vyprávění. Bohužel jsem se až příliš často nudil a Stiller není tak zajímavý, abych na tu nudu zapomněl. I přes necelou hodinu a půl mi to přišlo jako pekelně dlouhé dopoledne.