Eman Vovísek: U nás v Americe by se vám hrozně líbilo. Hlavně v Kalifornii. Škoda, že to má i takový nepříjemný stránky. Kupříkladu že tam u nás v Americe hrozně řádí tyhle gangsteři. Teď je to tam samej únos!
teta Klotylda: To bych se bála!
Eman Vovísek: No, takovýdle, to voni vracej.

teta Klotylda: Jonáši, co dělá Anton?
Eman Vovísek: Kterej anton? Zelenej?
teta Klotylda: Ale ne! Anton, tvůj bratranec! Ze San Francisca!
Eman Vovísek: Á, ze San Francisca! Ten takovej ten... voblíkanej! Já už vím. Ten. To víš, že umřel?
teta Klotylda: Mrtev? Anton? Ne...
Eman Vovísek: Ten umřel. Yes, no. Měl strašlivou smrt! Měl strašnou smrt, on se utopil v mlíce! V mlíce se utopil, von měl velkej kravinec, měl hodně krávy a tak, a svařovali mlíko v takovým velkým kotli. Von tam šel na kontrolu, uklouznul, spadl do mlíka, utopil se a našli ho třetí den v jedný kavárně v kafi jako škraloup!

Eman Vovísek: Když chcete vo New Yorku, prosím. Yes, Sir! Jenom tolik vám musím říct vo New Yorku, že New York je strašně... tedy řekl bych zadoměný město. Je postavený roku... tak nějak jako sedmnáctého, šestnáctnáctého šestý. Na podzemní dráze postavený. Nahóru. Strašně vysoký domy, já tam sám mám dům. Ten má čtrnáctset poschodí!
Liduška Daňková: Ale jdi, to snad není možný!
Eman Vovísek: No jo, ono je to trošku moc. Ale dvanáctset má jistě! Ale to je zajímavý, v Americe mají totiž domy poschodí nahóru a to samý mají dólu do zeměkoule. Bys nevěřila. Já jsem kupříkladu chtěl čtrnáctset poschodí, jak jsem tady říkal, ale město mi to nepovolilo kvůli základům, páč, kdybysme bejvali kopali základy, tak bysme se dostali do Japonska.

sluha: Koho mám prosím ohlásit?
Eman Vovísek: Yes... Já sem strejc Jonáš a jedu z Ameriky.
sluha: Strýček Jonáš!
Eman Vovísek: Yes, all right! Come on! Tady máš dolar, jdi mě voznámit a kup si za to nějaký pozemky! Yes, all right!

továrník Daněk: Ty budeš představovat strýce Jonáše!
Eman Vovísek: Vždyť já ho ani neznám!
továrník Daněk: A zná ho někdo z rodiny?
Eman Vovísek: No tak?
továrník Daněk: Třicet let se nenechal fotografovat. Mluví anglicky.
Eman Vovísek: Mluví anglicky. Mluví anglicky! Ty to řekneš tak jako chleba se sádlem. Copak, copak... Zeptej se mě, jestli mluvím anglicky.
továrník Daněk: Umíš anglicky?
Eman Vovísek: Ani slovo.
továrník Daněk: No ne, vážně Emánku. Ty neumíš anglicky?
Eman Vovísek: Kde bych na to vzal?
továrník Daněk: Ty neumíš anglicky a to se nestydíš? V dnešní době, kdy každý druhý člověk mluví anglicky.
Eman Vovísek: No jo, no. A co když jsem náhodou ten první?

(Emanovi a strýčkovi Hanibalovi se v blázinci představují jejich spolubydlící.)
blázen: Jsem největší hora na světě, Mount Everest. Osm tisíc osm set metrů nad mořem!
Eman Vovísek: (Pohladí ho po pleši.) Koukej strejčku, má místo na stadión!