RECENZE FILMU

Sci-fi je podivný žánr. Skoro každý ho máme rád, Hollywood každou sezónu nejeden nový kousek nabídne, přesto všichni cítíme značnou stagnaci a neuspokojení. Skutečně kvalitních novinek bývá poskrovnu, i na ty ambicióznější projekty se rychle zapomíná. Oblivion Josepha Kosinského bohužel skončí, jak název napovídá, rovněž v zapomnění.

Víra ve smysl osidlování cizích světů a nekonečný technický pokrok pominula, vesmírné lety už diváci nesledují v přímém přenosu po milionech, vnímají je spíš jako stereotypní vědeckou rutinu. Na pokles zájmu o pokročilé technologie musí žánr reagovat, jinak bude zcela pohlcen komiksovými adaptacemi. Vzhledem k jeho podstatě to samozřejmě není zrovna snadný úkol. Nemožný ale také ne, jak dokázal James Cameron, když s Avatarem fikaně uhnul směrem k environmentalismu a fantasy prvkům, takže opět shrábnul jackpot.
Jako nejperspektivnější subžánr se v tuto chvíli jeví postapokalyptické sci-fi. Snímek zůstávající nohama na Zemi, reflektující myšlenkovou i (ať už reálnou, nebo vsugerovanou) materiální krizi Západu. Většina chystaných žánrovek do tohoto ranku patří.
Oblivion na to tedy jde správně, bohužel s nevalným výsledkem.

Kosinski debutoval TRONem, který polovinu diváků fascinoval dokonale nadesignovaným prostředím, polovinu znechutil vyprázdněným dějem. Nejinak tomu bude nyní.
I tentokrát mladý režisér k celému filmu přistupuje jako k nějaké skulptuře, kterou pečlivě připraví na rýsovacím prkně, aby ji stejně precizně, ale chladně vyřezal k logikou nenapadnutelné bezchybnosti.
Abych naznačil, co je v tuto chvíli špatně, použiju další analogii. Představte si, že máte hlad, jdete do obchodu, objednáte si párek v rohlíku a prodavač vám místo něj dá do rukou dokonale vybroušený diamant. Jako je to hezký, což o to, ale jíst se to nedá, takže vám bude dál kručet v břiše... Stejně dopadá Oblivion.
Nebudu popisovat děj, který si potrpí na (většinou dobře odhadnutelné, ale přece jenom) zvraty. Stačí zjednodušeně říct, že Tom Cruise a Andrea Riseborough spravují na mimozemšťany zničené Zemi stroje, jež vysílají energii na měsíc Staturnu Titan, kde přežívá zbytek lidstva. Až jim vyprší pětiletá služba, budou jim navráceny vzpomínky a vydají se tam také. Tomovi se ale z planety moc nechce a navíc vše zkomplikují "Vetřelci". Už jen fakt, že se propagace chlubí Morganem Freemanem a Olgou Kurylenko, lze považovat za spoiler.

Víc neprozradím. Přesto netvrdím, že budete během Oblivionu vývojem šokovaní. Velmi okatě totiž kombinuje různá schémata a známé vzory. Nejspíš jde o záměr, možná scénář dokonce spoléhá na naši obeznámenost a schopnost odhadnout zvrat předem, očekávat ho a sledovat jeho provedení.
Vše je prezentováno jako vzorec. Postavy nehrají zásadnější roli než rekvizity, jejich motivace a emoce jsou naprosto šroubované a oproštěné od možnosti diváckého soucítění. Vše se stává součástí velkého plánu, filmového celku, jehož zhlédnutí se rovná zakoupení moderní vázy, která se nám sice lidsky nelíbí, ale vyhrála prestižní designérskou soutěž. Když se na ni díváme, obdivujeme precizní křivky, lom světla, zkrátka obdivujeme ji mozkem, ale ne srdcem.
Nijak bych si neprotiřečil, kdybych dodal, že postavy se chovají hloupě a nesmyslně, nebo si stěžoval na sterilitu hereckých výkonů - při sledování se totiž nikdy nesmíme posunout na lidskou úroveň, nesmíme začít uvažovat o tom, jak by se zachoval skutečný člověk, jak by v reálném světě mohla tato akce vyvolat zrovna tuto reakci. Vše tu zastává roli zdobného prvku s estetickým účelem.

Psát o Oblivionu neustále svádí k sochařským či řezbářským přirovnáním, protože Kosinski působí jako umělec při práci s nějakým tvrdým materiálem, kusem kamenu, kterému může pouze dodat tvar, ale obsah zůstane vždy jednolitý a chladný.
Výsledek tedy nemá větší šanci emociálnější zasáhnout a za sebe musím říct, že se obrazem nedaří zaujmout natolik, aby to nevadilo. Nutno však podotknout, že v IMAXu vypadá film velkolepě, hlasitá hudba vykrádající Zimmera na skoro stejné úrovni, na jaké se vykrádá on sám, zní správně okázale, a kdyby nás již za necelé dva měsíce nečekal druhý Star Trek, tak bych vám brzkou návštěvu přese všechno doporučil.
A na okraj, že Kosinski není samoúčelný magor na poli technologií (jak jsem si myslel po TRONovi), dokazuje jeho rozhodnutí natočit Oblivion ve 2D, ačkoliv jeho režie by 3D rozhodně utáhla.