Tak to vidím já...

Zručně natočený, ale taky maximálně otravný film. Pořád nevím, co si mám o Daldrym myslet. Ten režisér je něco mezi mistrem a žabařem.

Od filmu Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně daleko jsem moc nevěděl co čekat. Jelikož také zaujal místo v boji o Oscary, vypadal vzhledem k dětskému hlavnímu hrdinovi podobně jako Hugo a jeho velký objev, jen ne s tak skvělými ohlasy… Nicméně na podobnost se dalo díky dost odlišné tematice zapomenout prakticky ihned po zapnutí filmu. Nerad bych zevšeobecňoval, ale filmům s dětskými hrdiny se v poslední době nějak moc daří… Vždyť se na to podívejme, hned dva z nich mají nominace a to dokonce s prakticky neznámými mladými aktéry. Nicméně stejně jako u Huga mě hrdina Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně daleko opravdu nepadl do oka. Příběh chlapce, který (také) pokračuje v „díle“ svého (také) zesnulého otce má objektivně vzato do jisté míry něco do sebe. Velmi se mi líbí jeho neobvyklé koukatelné zpracování a především hodně působivý kontext s událostmi s jedenáctým zářím. V neposlední řadě stojí za zmínku i doplňující Tom Hanks či Sandra Bullock, i koneckonců za vcelku zajímavou vedlejší mužskou roli na Oscara nominovaný Max von Sydow. Ale ten hlavní chlapecký hrdina… Jestli ho chtěli tvůrci do filmového světa přivést spíš ve špatném světle, pak se jim to doopravdy povedlo. Takováhle dětská role najisto obdoby nemá, což zní možná dobře, ale její neobvyklost tkví opravdu v tom, jak moc se mi na rozdíl od ostatních nelíbí. Vzhledem k tomu, že hrál Thomas Horn poprvé v životě, nedá se mu upřít úžasný výkon. Jenže ho vložil do role, která pije krev od začátku do konce. No, Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně daleko není v závěru vůbec špatný film. Udělalo na mě velký dojem, jak tvůrci ke konci naložili s vcelku velikým očekáváním diváka i s postupným rozuzlování spojitostí s jedenáctým zářím. Jsou to právě závěrečné scény, které zapříčinily, že se na film nebudu ohlížet se zlou úplně, nicméně mě celkově moc nepotěšil a já ho bohužel nejspíš také moc nepotěším.

Oskar

Letos jsou klíče v hlavní roli nebo co. Tenhle film by mé pozornosti asi unikl, nebýt jeho oscarových nominací. Přesto jsem se pak těšila, protože jsem se nadchla prvními veskrze pozitivními ohlasy, jejichž autoři slibovali emocionální nářez. To já mám ráda. Jenže poté šlo hodnocení obecně prudce dolů a já začala pochybovat, což se mi následně ukázalo jako správný pocit. Daldryho Hodiny miluju, Předčítače už ani ne, tento film je ještě lehce pod úrovní Předčítače. Což o to, příběh je to ve své podstatě pěkný, ale zároveň u mě emoce takřka vůbec nevzbudil. Je to řemeslně na vynikající úrovni, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je to trochu prvoplánové. Zajímavé, že třeba u Válečného koně mi to nevadilo, i když ždímání emocí tam bylo snad ještě lacinější než tady. Asi mě holt více dojímají zvířata než pomatené děti.