(Francouzská kolona jede přes vesnici v Anglii.)
vesničanka: Zas už sem táhne nějaká banda urozenejch pánů.
vesničan: To bude ten francouzskej vévoda, co si má vzít královskou dceru. (směrem ke koloně) Mějte se na pozoru v lesích, ať si z vás draci neudělají pečínku!
Ondra Bašta: Pane! Onen hovnivál říká, že v lese straší.
Thibault Malfete: Seber odvahu, holoto.
(Praští ho štítem do hlavy.)
Ondra Bašta: Tisíceré díky, pane. Jsi ke mně dobrotivý.

čaroděj: (k Thibaultovi) Vypij lektvar, pane, a sestoupíš do hlubin času
(Ondra přičichne k lektvaru.)
Ondra Bašta: Fuj, páchne to, pane. Neměl bys to pít. Co když tě nápoj promění v žábu nebo jeptiščí řiť?
Thibault Malfete: Pravdu díš. Napij se nejprve sám. Zhyneš-li, pomstím tvou smrt.
(Ondra se napije kouzelného lektvaru.)
Ondra Bašta: Chutná to jak prasečí sračky.
Thibault Malfete: (na kouzelníka) V těch se on vyzná.

(Thibault s Ondrou jsou v podzemních garážích. Otevře se vjezd do garáže.))
Thibault Malfete: Všemohoucí Bože! Brána do pekel!
(Vjede auto.)
Ondra Bašta: Drak, pane! Drak na kolečkách!
(Začnou ho ničit.)
řidič: Co děláte? Přeskočilo vám?
(Uteče.)
Ondra Bašta: Tu máš.
(Zničí celé auto.)
Ondra Bašta: Zmordovali jsme ho.
Thibault Malfete: Ano, vypustil duši.

(Na policejní stanici.)
Ondra Bašta: Pane, vyhládlo mi. Můj teřich kručí jak divoká zvěř.
Thibault Malfete: Kterak můžeš po takové pohromě myslet na pokrm?
Ondra Bašta: Bať.

(Na policejní stanici.)
Ondra Bašta: Pane, proč si paní Rosalina nechá říkat Julia a proč strpí, aby nás tloukli a do řetězů vsadili?
(Thibault si všimne kalendáře na zdi, s datumem duben 2000.)
Thibault Malfete: Tupče. To není naše doba. Kouzelník nás neposlal do minulosti. Poslal nás do třetího tisíciletí.

Julia: Huntere, to je Thibault Malfete. (Na Thibaulta.) To je můj snoubenec Hunter.
Hunter: Velice mě těší.
Thibault Malfete: Jsi urozený?
Hunter: Ne, lituji. (Podívá se na Thibaultovo brnění.) Řekl bych ale, že vy ano.
Julia: To je Thibaltův asistent Ondra.
Ondra Bašta: Dobrého dne, Frňáku.
Thibault Malfete: Poběžíš za povozem, holoto.
Ondra Bašta: Ano, pane.
Julia: Ne, nemůže za námi běžet.
Thibault Malfete: Do povozu nesmí, není urozený.
Julia: Musí jet s námi.
Thibault Malfete: Poběží rychle.
Hunter: Pojedeme po dálnici. (Na Ondru.) Jistě neběžíte sto deset kilometrů za hodinu?
Ondra Bašta: Mám dobré škrpály.

(Julia rozsvítí světlo.)
Thibault Malfete: Kterak jsi to vykonala? (Vypne světlo.) Noc. (Zapne světlo.) Den. Noc. Den. Tohle kouzlo na svém hradě nemám.

(Ondra jí žrádlo pro psy.)
Ondra Bašta: Okusím tuto lahodnou krmi s travami v sósu. A zítra se dobře vyseru.

Thibault Malfete: Neměl bys ještě flakón vonného oleje pro mého podkoního?
Hunter: Uvědomujete si, že vaše koupel stála dva tisíce dolarů?
Thibault Malfete: Jest to tuze drahé?
Hunter: Ano, dost.
Thibault Malfete: Pak tedy přijmi náhradou jednoho z mých vepřů.
Hunter: Ano! Moc vtipné!

Thibault Malfete: Vlastním už stovky koní, deset truhel pepře, čtyřicet pytlů mouky a padesát sudů španělských oliv.
Ondra Bašta: A já vám také patřím, pane.
Thibault Malfete: Jistě, ale ty nemáš valnou cenu.
Ondra Bašta: Pravdu díš.

(V restauraci.)
Ondra Bašta: Pane.
Thibault Malfete: Copak je?
Ondra Bašta: Musím močku vypustit.
Thibault Malfete: Chcát bys chtěl?
Ondra Bašta: Ano.
Thibault Malfete: Jdi potřebu ven vykonat!
Ondra Bašta: Pane, tam mě vlci sežerou.
Thibault Malfete: Tak si seber louč, hňupe zbabělá.

Thibault Malfete: Ničemo! Darebáku! Schystej naše sakypaky na cestu. Vbrzku uhlídáme milované domovy.
Ondra Bašta: Pane, můj táta je ožrala. Máma jednoruká. Bratr je skřet a sestra běhna. Nemám milovaný domov, jejž bych rád uhlídal. Nepůjdu s tebou. Nechci už hodiny běhat za tvým povozem. Chci jíst kobylince a buldoky. Chci mít plechový povoz a pěkné ozdoby navržené mladými tvůrci, co je seženeš za pár šupů.