Ganelon: Pane! Jacquille odmítá dbáti vašich rozkazů. Dal se v útěk. Dovolte mi lapiti jej a namastiti jeho posed.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ne, drahý Ganelone, toť projev radosti z návratu. Necháme ho, aby hrdlo své do němoty prolil. Tou opicí pozře.

vévoda Puglie: Zdejší lid je duchem zloděj! Mé šperky kdosi odcizil!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Jak je toto možné?
vévoda Puglie: Když jsem svou dcerušku sem doprovázel, měl jsem je v držení. A když jsem se odtud vracel, neměl jsem jich více u sebe. Jako by kouzelník čaroval!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nepružte ducha svého vévodo. Vše nechám prohledati, a pakliže mezi těmito zdmi zloděj jest, oprátka ho navštíví.

hrabě Godefroy de Moutmirail: Co vy tady, Eusaebie? Za jasu dne?
Eusaebie: Vy navrátil se živ a silen z hrůzné cesty.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak jest.
Eusaebie: A váš podkoní se vrátil též. Jak býti má, vše probíhá?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Zatímco jemu po trůňku zle je, vévoda zde oloupen o šperky je.
Eusaebie: Nespatřím už ve svých koulích ničeho. Přístroje, destilační pišty prskají. Mám strach!
hrabě Godefroy de Moutmirail: I já. Teď odkvač, jakmile budu žádati tvých služeb, hlesnu.

(Jacquard je v lese. Všimne si smečku vlků.)
Jacques-Henri Jacquard: Co je to tu za hafáky? (Vlci si jej všimnou.) Ne, buďte hodní, pejskové. Vypadají jako vlci. (Jeden vlk zavyje.) Bože, to snad ne! Taky jsou!
(Začne utíkat.)

(Jacquard utíká před vesničany.)
bratr Ponce: Chyťte ho! Prchá-li, to znamení, že vinu má!

(Jacquard se dostal do středověku. Je chycen mnichy.)
Jacques-Henri Jacquard: Poslyšte, velký bratře nebo náčelníku! Když mě hned pustíte, neohlásím to četníkům. Zavolejte taxík a nepíchnu to na vás!
bratr Ponce: Přiznej chybu svou a smířen s Bohem v Kristu zemřeš.

(Mniši zabaví Jacquardovi všemožné hračky.)
bratr Ponce: Nuž na oheň, jest oheň duše záchrana.
Jacques-Henri Jacquard: To je jen taková legrácka. To není moje.
bratr Ponce: Na oheň s ním, spálit!
dav: Spálit!
Jacques-Henri Jacquard: To je jen sranda. Copak nemáte smysl pro humor?

Frénégonde: (na Godefroye) Dejte pospěchu, drahý můj. Otec puchýři pokryt, hnis jde z něj.

(Vše se chystá na upálení Jacquarda.)
Jacques-Henri Jacquard: Poslyšte, vy jeden velkej Manitou. Jsem připravenej dát se k vaší sektě a poslat vám mastnej šek, jakmile budu zase doma.
bratr Ponce: Přiznej svou víru v Belzebuba a zemřeš v pokoji!
Jacques-Henri Jacquard: Ty asi nerozumíš francouzsky, skopová hlavo!

(Jacquouille vezme z regálu v obchodě sklenici plněnou párky a čočkou.)
Jacquouille la Fripouille: Paní Ginette, mám rujné boby a hodnou jitrnici.
(Snaží se jo otevřít.)
Jacquouille la Fripouille: Nedají se pozřít, toť zlodějna!

Ginette Scarlettová: Pročs votočil tu slámu?
Jacquouille la Fripouille: Neb chléb chci upéct!

hrabě Godefroy de Moutmirail: Pakliže chybil, potrestán nechť je, ale já trvám na mé přítomnosti zákonnému soudu, jenž provedeš.
bratr Ponce: Výslech nastolíme v tvém hradu a jist jsem tu, že to jepičí proces bude.

(Godefroy zachrání Jacquarda před upálením.)
Jacques-Henri Jacquard: Konečně jste si na mě udělal čas. Co je to tu za cirkus, kdo jsou ty cvoci?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nebeský Bože! Tys přece pravnoučkem Jacquille.
Jacques-Henri Jacquard: Nejsem vnouček žádnýho vola a chci co nejrychlejc do hotelu!

bratr Ponce: Chci popatřit, jak v tu chvíli je na pranýř dán. S okovy na nohou!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, bratře inkvizitore! Zavalte mu chřtán!
Jacques-Henri Jacquard: Co blbnete? Vám snad hráblo?!

Jacquouille la Fripouille: Na medu mé hrdlo pochutná si!
Ginette Scarlettová: Ale med, kdepak! To je čokoláda. Zbaštil jsi už deset tyčinek Crunch, chytneš jaterní koliku.
Jacquouille la Fripouille: Crunch! Ať žije čokoláda!

(V autě.)
Jacquouille la Fripouille: Nech mě kočírovat!
Ginette Scarlettová: Máš řidičák? Tak drž volant! Dávej pozor, starouši, ať neskončíme na střeše! Ty ale jedeš, jak když pes čůrá, kocourku. Pomalu, pomalu. Zvolna.
Jacquouille la Fripouille: Zvolna! Zvolna!
Ginette Scarlettová: Vidíš, jak ti to jde. Pusť mě hned k tomu, bude křižovatka.
Jacquouille la Fripouille: Jsem kočí kočárů!

(Ginette jede s Jacquoillem v autě. Přejedou křižovatku na červenou a skoro je srazí kamion.)
Ginette Scarlettová: Vy piráti! A co přednost v jízdě, vy křupani!
Jacquouille la Fripouille: Vy zloby! Mor na tě! Mor na tě!
Ginette Scarlettová: Co takhle meleš? Mluvíš jak ze středověku!
Jacquouille la Fripouille: Co je to středověk?
Ginette Scarlettová: Ty nevíš, co je to středověk? Místo vzdělání se jen sděláš, že jo?

Ginette Scarlettová: Ach jo, krucinál! Nevzali jsme benzin, než jsme vzali roha. Starý káry hrozně žerou.
Jacquouille la Fripouille: Zhebla stará kára.
Ginette Scarlettová: Tak kup novou! Pojedeme stopem, a pak střelíme tvejch pár šmuků v Mount-pelié.
Jacquouille la Fripouille: To ne! Šperků se ani nedotknu, zakopám je u paní Béatrice. Pro mý bastardy je tam nechám.
Ginette Scarlettová: Ty seš cvok! Musíš všechny střelit, bude z nich fůra prachů. Víš, jak si pak budem parádně válet šunky v Saint Tropez?

Jacquouille la Fripouille: Vrátíme se k té ctnostné paní. Budeme u ní dříti do úmoru a odměnou poskytne stravu a střechu nad hlavou.
Ginette Scarlettová: Znám Béatrice, vykopne nás. Není nic jinýho než děvka!
Jacquouille la Fripouille: Je to děvka. Jo, jo, jo!
Ginette Scarlettová: Jo děvka!
Jacquouille la Fripouille: A k tý děvce, paní Béatrice, my vstoupíme.

(Jacquouille troubí před bránou na roh.)
Jean-Pierre Goulard: Který trouba tu troubí?!

(Před bránou.)
Ginette Scarlettová: K čemu ti to je, troubit jako vůl u těchhle blbů?
(Brána se otevře.)
Ginette Scarlettová: Á, dobrý den, pane Goularde.
Jean-Pierre Goulard: Co tady zase chcete?
Jacquouille la Fripouille: Stravu a střechu.
Jean-Pierre Goulard: Co to mele?
Jacquouille la Fripouille: Chceme tvrdě pracovat pro paní Beatrice, tu děvku. Za přístřeší a žvanec.
Ginette Scarlettová: Cože? Mluv za sebe, já na práci kašlu!

Jacquouille la Fripouille: Jak tě chci, paní Beatrice, obtěžkat. Děvko, má paní vznešená.
Jean-Pierre Goulard: Cože tě chce?
Béatrice Goulardová: Podarovat, obtěžkat se říkalo ve středověku. Díky, laskavý služebníku, jen dál. Vstupte, i s vaší přítelkyní, sem.
Jean-Pierre Goulard: Hlavně ti řekl, že jsi děvka!
Béatrice Goulardová: Pro ně to má určitě jiný význam než pro nás.
Jean-Pierre Goulard: Pro mě to ale má jen jeden!

Béatrice Goulardová: Odneste ty lahodné pokrmy, milí služebníci, tam do kuchyně.
Jacquouille la Fripouille: Již kvačím, paní Beatrice, ty děvko.

Béatrice Goulardová: Milý služebníku, je to velmi vážný problém. Pan Jacquard se dostal do vašeho století, je to jasné?
Jacquouille la Fripouille: Ano.
Béatrice Goulardová: A je nemyslitelné pana Jacquarda v té době zanechat.
Jacquouille la Fripouille: Ano.
Béatrice Goulardová: Musíme překonat časoprostor. Nevíte jak?
(Jacquouille se zatváří zmateně.)
Béatrice Goulardová: Bože, nerozumí. Navrátit ho, poslat v čase.
Jacquouille la Fripouille: Poslat v čase?
Béatrice Goulardová: Ano, o to tu jde. Ale jak, to už je na vás.
Jacquouille la Fripouille: Jest to velkou poctou pro mého potomka stát se podkoním u pana Godefroye.
Béatrice Goulardová: Ale ne, pane Jacqui. Jacquard nikdy nebude podkoním, on je tu u nás pán. Je sofistikovanej. Moc. Nesnese tehdejší klima. Musíte se vrátit a přivést nám Jacquese-Henriho. Zbyla vám kapka toho lektvaru, pane Jacqui?
Jacquouille la Fripouille: Pryč s tím odporným lektvarem! Už nikdy se ho ret můj nedotkne! Fuj! (Odplivne na zem.)

Béatrice Goulardová: A paní Ginette, ta je taky ze středověku?
Jacquouille la Fripouille: Co to je?
Béatrice Goulardová: No jasně, vypadá na to.

Béatrice Goulardová: Vy a tady pan Jacqui, budete tak laskavi a prostřete stůl pro mého chotě a mé milé děti, abychom mohli ráčiti pojísti? Musím teď najít někoho, kdo by vás snad mohl poslat tam, však vy víte... Víte kam, přece?
Ginette Scarlettová: Kampak?
Béatrice Goulardová: Do země starých hradů a statečných rytířů.
Ginette Scarlettová: Vám snad straší ve věži, ne?
Béatrice Goulardová: Budeme hodovat všichni u jednoho stolu. Je vyloučeno, abyste jedli s vaším přítelem na zemi.
Ginette Scarlettová: To je žůžo, taky nejsme psi!

(Béatrice křičí z okna na Jean-Pierra.)
Béatrice Goulardová: Jean-Pierre, musím jít něco nakoupit.
Jean-Pierre Goulard: A co?
Béatrice Goulardová: Potřeby, abych mohla poslat pana Jacqui a paní Ginette, kam patři.
Jean-Pierre Goulard: Ty necháš ty bezdomovce samotný v domě?
Béatrice Goulardová: Máš pravdu, pustím jim televizi a bude klid.

(Hasiči hasí hořící dům. Jacquoille se snaží pomáhat.)
hasič: Děkuji mockrát, pane, a radši běžte dál! Je to nebezpečné. Nechte to na profíkách, oukej?
Jacquouille la Fripouille: Koukej, koukej!
(Stále pomáhá.)
hasič: Pane! Copak mluvím čínsky? Vypadněte, oukej?
Jacquouille la Fripouille: Koukej, koukej!

(Po vybuchnutí televize.)
Jacquouille la Fripouille: Trubadúří skříň shořela, toť dílo Satanovo!

Béatrice Goulardová: Paní Ginette, řekněte vašemu společníkovi, aby ráčil nechat na pokoji ty hasiče. Ti... zbrojnoši v helmách to zvládnou docela dobře sami.
Ginette Scarlettová: Co mám říct? To teda nechápu.
Béatrice Goulardová: Že ho nepotřebují. Je to jednoduché, ne?

Béatrice Goulardová: Hasiči nám tam zaplavují salón, to je strašné. Co se vlastně stalo?
Jean-Pierre Goulard: Ten blbec Jacqui vychrstnul vodku na kanape, aby tím uhasil oheň.

Eusaebie: Že vévoda o své skvosty přišel?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Musíš mu dát elixír. Pakliže ne, svatba má se zhroutí.
Eusaebie: Musíš navrátit toho muže z hladomorny do jeho času. Jinak sedm ran, které poznali faraóni egyptští, postihne toto hrabství. Jen se pozři na ten ledový vítr, jenž bičuje chodby času, které jsi za sebou nezakryl. Teď půjdu ke svým knihám a lektvar namíchám.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Kvapí čas a já nevím, jak dlouho potomek Jacquilla odolá právu útrpnému bratra Ponce, aniž by nás všechny udal.
Eusaebie: Inkvizitor? Že je tady? Nenamíchám nic, balím své rance.

Béatrice Goulardová: Vy nevíte, co je to čokoláda? Je to nápoj, který přivezli dobyvatelé v 16. století z Mexika. To byl poprask. A od té doby se po něm může každý utlouct. Jak říkává často Jean-Perre dětem: "Kdo neochutnal neznámé, tak z toho je blbec."
Ginette Scarlettová: Abys věděla, blbá jsi ty. Já kašlu na ty, co ho přivezli z 16. století. Přece to nebudu chlastat tobě pro radost!
Jacquouille la Fripouille: Tož, dej to mně!
Béatrice Goulardová: Pusťte to! To není pro vás. (na Ginettu) To vy to musíte vypít, děvko.

(Jean-Pierre omylem vypil kouzelný lektvar a dostal se do středověku. Visí na stromě.)
Jean-Pierre Goulard: Pomoc! Tady jsem! Tady jsem!
Jacquouille la Fripouille: Pane Goularde!
Jean-Pierre Goulard: Pane Jacqui, vy jste tu taky? Co tady děláme?
Jacquouille la Fripouille: Toť kouzla a čáry. Vrátili jsme se do časů vlků.
Jean-Pierre Goulard: Do časů čeho?
(Jacquouille přijde pod strom a začne s ním třepat.)
Jean-Pierre Goulard: Co to děláte, vy blbe?
(Spadne ze stromu.)
Jean-Pierre Goulard: Kreténe kreténská, zlomila se mi hůl!
Jacquouille la Fripouille: Zmlkni! Koně, cítím koně.
Jean-Pierre Goulard: Jacqui, přestaňte si hrát na indiány a odpovězte mi na mou otázku.

(Jacquouille s Jean-Pierrem jsou ve středověku.)
Jean-Pierre Goulard: Měl jsem být na golfu, a místo toho jsem uprostřed Stoleté války!

(Godefroy zachrání Jacquoilleovi život.)
Jacquouille la Fripouille: Velké díky, můj pane! Hosana pro vás a vaši rodinu!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ty darebáku! Copak ty nejsi v budoucím čase? Já myslel, žes přinutil svého vnoučka, aby tě zde zastoupil!
Jacquouille la Fripouille: Ne, ne...
hrabě Godefroy de Moutmirail: Jest zde, v mé věži. Do rukou vzal jej bratr Ponce.
Jacquouille la Fripouille: Můj prapravnouček a právo útrpné, ale toť chudák!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nějaká odporná stvůra uzmula vévodovi Puglie klenoty a svatý zoubek svaté Rolandy. Ten hanebník jest příčinou, že nejsem ženat, ani potomků počal. Nemáš o někom patrnost?
(Jacquouille se zhrozí, protože je sám ukradl.)
Jacquouille la Fripouille: To nevím...
hrabě Godefroy de Moutmirail: Pověřuji tě vyšetřit to a najít toho bídáka. Dám ho zaživa stáhnout z kůže a rozčtvrtit.
Jacquouille la Fripouille: Rozčtvrtit?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nebude v nás lítosti!

bratr Ponce: (na Godefroye) Zatýkám tě! Ten bídník právě přiznal, že ses paktoval s Ďáblem!
Jacques-Henri Jacquard: Spálil mýho Land Rovera...
bratr Ponce: A pak dále, že jsi dal spálit jmenovaného Range Roberta.

(Godefroy vyhnal bratra Ponce z hradu.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Táhni, inkvizitore jeden podlý!
bratr Ponce: Kacířské hnízdo v moci Satanově! Já ho zapálím! Dobydu, srovnám se zemí, všechny vás zničím!

(V autě.)
Béatrice Goulardová: Vy mě udivujete, paní Ginette. Jedete s tím jak s Formulí 1.
Ginette Scarlettová: A to nemám řidičák.
Béatrice Goulardová: Víte, že už mě to napadlo. Kampak to uháníme?
Ginette Scarlettová: Do Burche.
Béatrice Goulardová: Povězte mi, paní Ginette. Jak to u vás vypadá? Bydlíte v chýši, zdi jsou ze sušené hlíny?
Ginette Scarlettová: Ale kdepak, serem na zednický lžíce a plácáme cihly.

(Kapitán vyslýchá sekretářku ohledně zmizení Jacquarda.)
sekretářka: (na kapitána) Pan Jacquard je milovníkem dobrého vína, jak říkáte. Rád ho pije...
(Ve dveřích se objeví Jacquouille.)
Jacquouille la Fripouille: Na zdraví, vy holozadci!
kapitán Batardet: Co tu dělá ten vandrák?
sekretářka: On je šéfův bratr.
kapitán Batardet: Tak tedy ten chlastá nepochybně.

(Godefroy zahlédne televizi.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ať zhynu, jestli se netrefim!
(Rozběhne se k ní a začne do ni sekat mečem.)
žena: Co je to? Co se to děje?
(Do místnosti přijde Jacquouille.)
Jacquouille la Fripouille: Neubíjejte ji, sire, vzplane! To je skříňka na trubadúry!
(Podá ženě mísu plnou čokolády.)
Jacquouille la Fripouille: Podrž ten krém, babo a neopovaž se to sežrat!

(Na hotelovém parkovišti.)
Gisele: Podívejte, už jdou vrátní.
(Morris si všimne jejich brnění.)
Morris: Co to mají na sobě? Ti mají ránu.
Gisele: Kdopak tu byl skeptik?
Morris: (na Godefroye) Ještě máme pár zavazadel v kufru.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Hej, člověče, jsi povinen nás odvézti svým povozem!
Morris: Prosím?
Jacquouille la Fripouille: Je to rozkaz, ničemo!
Morris: Co to má znamenat? To vám jen tak neprojde.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Poslechni, nebo ti břicho rozpářem!

(Kapitán vyslýchá kuchaře v hotelu.)
kapitán Batardet: Říkal jste, že ten pan Hub Moutmirail je zodpovědný za zmizení ředitele?
kuchař: Někam musel zavřít Jacquese-Henriho a uškrtit ho na řetězu.
kapitán Batardet: Žádná předčasná obvinění.

Jacques-Henri Jacquard: Kde to jsem? V jakém století?
kuchař: Hele, náš šéf Jacques-Henri.
Jacques-Henri Jacquard: Mučil mě jeden mnich. Udělal ze mě měch na vodu. Byl jsem ve středověku.
kapitán Batardet: Ve středověku?
Jacques-Henri Jacquard: Musíte zatknout Huba Mountmiraila. On mě omámil, aby mě dostal do země vlků.
kapitán Batardet: Omámil? Jako kapitána Gibona?
Jacques-Henri Jacquard: Čůrat!
(Vběhne do skříně a začne chcát.)
sekretářka: Co to dělá ve skříni na košťata?
kapitán Batardet: Mám dojem, že si ulevuje. Kam vedou ty dveře?
sekretářka: Do vinného sklepa.
kapitán Batardet: Do vinného sklepa? No, to sedí.

(Jacquouille s Godefroyem nastoupí do auta.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Tak dělej, pravils, že umíš řídit povoz.
Jacquouille la Fripouille: Už jedeme, pane.
(Aniž by nastartoval motor, začne dupat na plynový pedál. Godefroy se na něj chvíli dívá.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Nic to nekoná, burane. Žádný hluk.
Jacquouille la Fripouille: Mačkám tu páku stejně krásně, jako ji dokázala mačkat paní Ginette, pane. Na co je teda všechno tohleto?
(Začne sebou házet a omylem kopne do ruční brzdy.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Sesedni ze sedla, nejsi kočírování znalý.
(Auto se rozjede.)
Jacquouille la Fripouille: Hosana! Hosana! Hosana!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Drž pevně otěže, brachu.

(Auto sjede vlastní váhou kopec, setrvačností najede na protější a potom začne couvat.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Vždyť ty couváš, idiote!
Jacquouille la Fripouille: Ano, ale já... za to nemůžu! Splašil se! Splašil se!

(Jacquouille s Godefroyem narazí vlastním autem do poštovního vozu. Všichni vystoupí z aut.)
Jacquouille la Fripouille: To je ten Saracén, pane. Ten Saracén!
(Vytáhne dýku z pochvy.)
černoch: To jsou ti blázni! Blázni se vrátili! (Dá se na útěk.) Blázni se vrátili! Blázni se vrátili!

(Godfrey vezme do ruky policejní uniformu.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: V tom odění v této nepřátelské zemi nebudeme výjimkou.
Jacquouille la Fripouille: Máte velký fištrón.

(Jacquouille s Godefroyem jdou po ulici převlečeni v policejních uniformách.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Do chvíle této si nepovšimli, náš duch chytřejší je jejich.
(Z jednoho domu výjde žena.)
paní Lecluová: Páni četníci, páni četníci... (Zvýší hlas.) Páni četníci!
Jacquouille la Fripouille: (na Godefroye) Co chce ta buranka?

(Béatrice uvidí Godefroye s Jacquouillem.)
Béatrice Goulardová: To je šílené, oni se vrátili. Godefroyi? Proč jsi tady?
hrabě Godefroy de Moutmirail: Holčičko moje, pojďme k paní Ginette.
Jacquouille la Fripouille: K té pobertě! Ukradla vévodovy šperky, usekneme jí ruku!
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano. Vévodovi Puglie, mému budoucímu tchánovi.
(Béatrice si všimne jejich uniforem.)
Béatrice Goulardová: Ale co to máte za maškary? Kde jste štípli ty uniformy?
Jacquouille la Fripouille: Našli jsme je.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ano, v jednom povozu.
Béatrice Goulardová: Pojďte, rozemleli by vás jako kakaový boby na čokoládu.

(Kapitán vejde na zahradu, kde je Godefroye s Jacquouillem.)
kapitán Batardet: Je tu někdo?
Jacquouille la Fripouille: To je profous, pane!
(Oba začnou tasit meče.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Zneškodníme ho! Neměj slitování!

Philippine: Tati…
(Godefroy si začne Philippinu prohlížet.)
Cora: (na Godefroye) Neobejmeš dceru?
Jacquouille la Fripouille: (na Godefroye) To je tvá holčička? Krásná bastardka!

(Godefroye vyslýchají na policii.)
Jacquouille la Fripouille: (na Jacquarda) Můj vnouček!
kapitán Batardet: Pane Jacquarde, obejměte svého bratra, pak snad bude na tu konfrontaci...
Jacques-Henri Jacquard: Nemám chuť objímat to prase. Vyslechněte tady pána, který je šéf té bandy.

Jacquouille la Fripouille: Utneme jí ruku! Šmik-šmik!
Béatrice Goulardová: Pane Jacqui, u vás si sekejte, co chcete, ale tady se to nedělá.
hrabě Godefroy de Moutmirail: U vás nesekají zlodějům ruce?
Béatrice Goulardová: Ne, nedělá se to.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Ale to pak kradou dál!

(V Jean-Pierrově ordinaci.)
hrabě Godefroy de Moutmirail: Odkvač z téhle oficírny. Mučení není vhodné ženského zraku.
Béatrice Goulardová: Co říkáš, Godefroyi?
Jean-Pierre Goulard: Odveď si ty dva cvoky! Všechno mi tu poničí!
Béatrice Goulardová: Jestlipak máte ty šperky, co? Máte je, Ginette?
Ginette Scarlettová: Ty jsou pryč, Hubertova káča mi je šlohla.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Káča?
Béatrice Goulardová: To je dnešní výraz pro manželku.

hrabě Godefroy de Moutmirail: Krásná Lagni, má káčo, mé oči tetelí se blažeností, jsi čerstvá jako ranní rosa. Vrať mé klenoty a já ti milost dám a nádavkem líbnu.
Cora: Tak proto jsi tady, už rozumím. Tvé šperky jsou v bezpečí v sejfu u notáře.
hrabě Godefroy de Moutmirail: Dones je v ten okamžik!
Cora: Ne, teď nemůžu obtěžovat doktora Buinarda. Proč je vlastně chceš, abys je dal téhle couře?
Ginette Scarlettová: Pozor s tím couro. Jen se na sebe podívej, jetá štětko!
Jacquouille la Fripouille: Naval šperky, nebo ti useknu ruku, štětko!

Ibouerre: Kterej trouba tady troubí!