Tak to vidím já...

Dokument to rozhodně není nadčasový, protože jako inscenovaný a zcela nahraný ve skutečnosti nezobrazuje život Eskymáků, ale představu, jakou o nich po pár dnech pozorování Flasherty měl. Nevím, jestli je pravda, že sami Eskymáci se divili, jaké to mají hrát idioty, ale oni vlastně nic podivného nedělají - většinu filmu sedí v iglů. Jako dobovou atrakci to chápu, uznávám Flashertyho odhodlání to (opakovaně) natočit, ale film jako takový oceňuju jen coby neotesaný základní kámen žánru.

Strhující dokument o lidech, žijících v pro Evropana těžko představitelných podmínkách. A vezmeme-li v potaz, že film vznikl v roce 1922 musíme jen úžasnout nad uměním a vytrvalostí osoby za kamerou, která diváka neochudí o jediný detail polárního života. Ta hodina a dvacet minut uběhne jako nic a scény jako lov tuňáků, stahování tuleně či stavba iglů se vryjí do paměti natrvalo.

Němý dokument

Jsem ráda, že jsem měla možnost zhlédnout asi první dokument, který byl natočen. Toto je opět jeden z těch filmů, o který bych se asi nezajímala, kdybych nestudovala to, co studuju. Nanuk velice hezky vykresluje člověka - čistého a statečného v boji s krutou přírodou, navíc se člověk "poučí", jak takoví lidé vůbec žijí. Pro mě prostě krystalicky čistý film s milými scénami, ale i s velmi silně emotivními scénami, který stojí za to vidět. Dneska už ale asi bohužel nepřitáhne tolik lidí, což je určitě škoda.