GOLDIE FILM

Bryan Singer má právě za sebou první ultimátní prohru kariéry, infantilní předigitalizovaný nesmysl Jack a obři. Pro jednu chybu ale není třeba vyhánět ho na hranici, nepochybně stále platí, že patří mezi nejlepší mainstreamové režiséry dneška. Svým způsobem i nejvlivnější, protože jeho Obvyklí podezřelí určili směr krimi devadesátých let a X-Meni rozpoutali stále trvající komiksovou mánii. Dnes se ale budeme věnovat jeho dílu chronologicky umístěnému mezi dvěma zmíněnými milníky.

Nadaný žák přišel do kin roku 1998. Tehdy ještě nikdo nemohl tušit, že Singer bude mít za deset let na kontě režii nejdražšího filmu své doby (Superman se vrací) a zabydlí se tedy na špici mainstreamu. Nebylo jasné, kudy se po svém debutu vydá. Asi protože tehdy frčely kingovské adaptace, i Bryan si jednu střihnul.
Nadaný žák pochází ze stejné sbírky povídek jako předloha Shawshanku. Nejde o věc hlubokomyslnou, ale to od Stephena Kinga asi nikdo neočekává. Tento "komerčně nejúspěšnější spisovatel všech dob" vždy balancuje na hranici poutavosti a bulvárnosti, napínavosti a laciné senzacechtivosti. Často úspěšně, nutno podotknout.
Jeho předloha je mnohem efektivnější, explicitnější, ale také prvoplánovější a trochu uřvaná. Proti tomu asi nelze nic namítat, povídka je žánr vhodný pro jistou přepjatost, hledání jasných a rychlých point.
Přenést takovou "kingovinu" na plátno v celovečerní podobě, to už je ale tvrdší oříšek. Můžeme být jen rádi, že se jí chopil povolaný štáb a materiálu maličko přistřihl bulvární křidélka, takže se dočkáme o hodně méně násilí, zato však mnohem více emocí.

Todd Bowden (Brad Renfro) je premiantem své třídy, zvlášť v dějepisu. Aktuálním tématem je druhá světová válka a holocaust. Todd propadá fascinaci hrůzným obdobím a snaží se proniknout v jeho studiu dál než dovolují školní osnovy. Souhrou (ne)šťastných náhod objevuje uprchlého vedoucího koncentračního tábora Kurta Dussandera (Ian McKellen), od nějž si k jeho počáteční nelibosti nechá vyprávět o zvěrstvech nacismu.
Hrdinova fascinace zlem se však postupně vymyká kontrole a mění v obdiv. V Dussanderovi se navíc začíná probouzet desetiletí potlačovaná bestialita. Mezi oběma se vytváří podivný vztah, snad až zvrácené přátelství. Založené však na skutečnosti, že každý má informace, jež ten druhý potřebuje udržet pod pokličkou. Todd hrozí prozrazením Dussanderovy identity, až později mu však dochází, že ho vychytralý nacista může stáhnout sebou do pekel, když případným vyšetřovatelům prozradí, že chlapec celé měsíce místo předčítání dopisů starému muži poslouchal a obdivoval jeho historky o zabíjení židů. Navzájem si ublížit nemohou, protože si oba najali bezpečnostní skříňku, která by po otevření v případě úmrtí majitele poskytla dost usvědčujících důkazů.

Singer velmi mistrně vede oba herce k úžasnému koncertu vzájemné náklonnosti a nenávisti. McKellenův ďábelský výkon patří k vrcholům jeho kariéry. Mladý Bowden pak ukazuje svůj značný potenciál. Jaká škoda, že se za sedm let předávkoval kokainem a svou kariéru nikdy nerozjel.
Hlavní zbraní Nadaného žáka je ale precizní Singerova režie. Ta na poli mainstreamového a stále atraktivního dramatu rozvíjí psychologickou hru, které zaclání pouze povrchní Kingova předloha, jejíž jednoduchosti se scénář snaží vehementně vyhnout, ale v některých momentech to zkrátka není možné. Přesto se daří vyvolat hloubku a mnohoznačnost i tam, kde v povídce nejsou, čistě díky způsobu, jakým Bryan informace podává.
Samozřejmě si nemůže odpustit vložený homosexuální podtext. Snad žádný mainstreamový režisér svou menšinovou orientaci nedokázal přetavit v trademark a velmi úspěšně ji vložit do téměř každého svého díla, aniž by však na tento motiv strhával pozornost nebo diváka nutil ho brát v potaz.

Nadaný žák jistě nepatří k nejchytřejším nebo nejhlubším zobrazením neonacismu, jenže jím být ani nemá. Zůstává atraktivním thrillerem, který velmi srozumitelně a přitom zcela plnohodnotně cosi sděluje. Přitom však především klasicky mainstreamově baví. Spíš než neonacismu se věnuje střetu dvou generací zla - té odcházející a té přicházející. Tomu, jak se tyto generace navzájem ovlivňují, přizpůsobují jedna druhé. Oproti explicitní a násilím přeplněné povídce si přitom Nadaný žák zachovává komorní atmosféru a působí velmi přesvědčivě. Postavy tu nemusejí vraždit po desítkách, aby se jejich zrůdnost plně projevila. I trocha násilí pak působí tím silněji.
Vlastně si nedokážu představit lepší přístup ke Kingovi (krom toho Stephena úplně ignorovat a námět pojmout naprosto po svém, jak to udělal Kubrick v nepochybně nejlepší kingovské adaptaci - v Osvícení). Opravdu mi není jasné, proč je Singerův druhý celovečerní film ve Spojených státech ignorovaný a považovaný za průměr. Asi to je pomsta za tu nevhodně použitou americkou vlajku v poslední scéně...