GOLDIE FILM

Světové války jsou nosným tématem nejen v rámci kinematografie, a to už po celá desetiletí. Spousta filmařů má neustálou potřebu se k nim vyjadřovat. Jako bychom se s nimi dosud nesrovnali. Anebo chtějí umělci před dalšími zvěrstvy varovat? Vždyť víme, že historie se ráda opakuje... Vše však může mít daleko prozaičtější důvody. Válka totiž na filmovém plátně vypadá, přiznejme si to, nesmírně atraktivně. Na jejím pozadí lze vyprávět dechberoucí lidské příběhy nebo můžeme těžit ze samotných bitev a ukázat velkolepost válečných vřav. Oba zmíněné aspekty pak spojuje mnoho děl. Jedním z nich je adaptace slavného Remarquova románu Na západní frontě klid z roku 1930.

Režisér Lewis Milestone, americký emigrant původem z Moldávie, se sám bojů první světové války zúčastnil. Autor předlohy, německý spisovatel Erich Maria Remarque, na tom byl podobně. Válka jej ovlivnila a stala se jedním z jeho vděčných námětů. Román Na západní frontě klid se pak vyprofiloval v jedno z nejstěžejnějších literárních děl o první světové válce. Okamžitě po vydání vzbuzuje zájem po celém světě, je proto jen otázkou času, než se převede také na plátna kin. Netrvalo to dlouho a filmová zpověď jedné generace spatřila světlo světa. Na západní frontě klid, to je jeden z prvních ozvučených snímků vůbec. Na svou dobu odvážný a inovativní. Kouzlo neztratil dodnes, i když zub času vykonal své.

Standardem bývají spíše snímky o druhé světové válce, těch je opravdu přehršel a točí se snad ve všech koutech světa dodnes. Je proto osvěžující dozvědět se něco i o předcházejícím a neméně závažném válečném konfliktu. Že se na válku nepodíváme z perspektivy spojeneckých vojsk, vnímám také pozitivně. Na západní frontě klid, to je alarmující pohled dospívajících německých kluků. Jejich mládí a nevinnost válka krutě přetíná. Rázem se stávají muži, mnoho z nich se už ale domů nikdy nevrátí. O to horší je, že v rodném Německu neustále probíhají náborové akce líčící válku zkresleně a apelující na svědomí mládeže, pro něž by obrana vlasti měla být povinností. Samozřejmě musíme mít na paměti, že se jedná o film (knihu), umělecké dílo. Avšak jako ilustrace doby a důkaz o nesmyslnosti války poslouží Na západní frontě klid více než dobře.

Na začátku se seznamujeme se studentem Paulem Bäumerem. Válka běží a také na něj a jeho spolužáky okolí včetně gymnaziálního profesora naléhá, aby se zúčastnil výcviku a následně se nechal odvelet na frontu bránit Německo. V zákopech umírá jeden kamarád za druhým, situace je bezvýchodná. Ideály mizí, rozčarování narůstá. Zbývají vzpomínky na rodinu, mladické užívání si života, lásky. To všechno je ale tak daleko, nedosažitelné. Vojáky paralyzuje také všudypřítomná rutina. Jejich denní chleba, to je jen boj o holý život. Snaha nenechat se zabít. Musíte však tušit, jak příběh Paula skončí, aby mělo dílo to správné vyznění...

V Na západní frontě klid neuvidíme žádnou rozsáhlou heroickou bitvu. Po celou dobu se naopak soustředíme na vojákovo utrpení, snímek je totiž spíše intimní povahy. Ve filmu je válka líčena sugestivně, důležitý je subjektivní pohled Paula Bäumera. A jeho prostřednictvím vnímáme také nesmyslnost celého konfliktu. Snímek je pacifistický, k válce nekompromisní. Jasně odsuzuje německý militarismus a nacionalismus. I když německá cenzura navzdory protestům nacistických skupin promítání filmu povolila, v dalších zemích se v kinech uvádět nesměl. Není se čemu divit. Na západní frontě klid je dílo neuhlazené, jdoucí k podstatě věci, ukazuje tragičnost bez příkras.

Snímek má skvělou atmosféru, díky níž působí situace uvěřitelně a o to tíživěji. Všude je krev, utržené končetiny se válejí kolem, Milestone se tedy naturalistickému vzezření války rozhodně nebránil. Vojáci jsou uvěznění v zákopech, přerývaně dýchají, z posledních sil se soustředí na boj, vzduchem létají granáty a patrony a my slyšíme zlověstný zvuk lomozu. S hrdiny soucítíte, protože jsou mladí a sympatičtí. Vůbec nezáleží na tom, že zastupují německou stranu, která nám ve spojitosti s válečnými konflikty dvacátého století asociuje nepřítele. Oni našimi protivníky nejsou. Jediným soupeřem je válka samotná.

V souvislosti s filmem nesmíme zapomenout ani na jeho technické kvality, které je potřeba vnímat v kontextu doby. Snímek má kvalitní zvuk, i když se jedná o jeden z prvních ozvučených kusů. Válečné scény by bez invence tvůrců nevypadaly tak velkolepě. Přitom na nich Na západní frontě klid vlastně vůbec nestojí. Ocenění hodná je práce s kamerou, hojně se využívaly například jeřáby. A to je ideální stav. Technické kvality se snoubí se zajímavě podaným obsahem. Cena Akademie za nejlepší film tak hovoří za vše.