Locika: Něco tě sem přivedlo, Flynne. Říkej tomu, jak chceš. Předurčení... osud...
Flynn: Kobyla.

(Flynn vylezl do věže a Locika ho praští pánvičkou. Flynn se probouzí, je přivázaný k židli.)
Locika: (míří na něj pánvičkou) Kdo jsi? Jak si mě našel? Co chceš dělat s mými vlasy?
Flynn : Hele, honili mě, vidím věž, vylezu... všechno, jasný?
Locika: Takže ty nechceš moje vlasy?

Čarodejnice: Lociko, pohlédni do zrcadla. Víš co v něm vidím? Silnou, sebevědomou, překrásnou mladou ženu... Jé, hele, ty jsi tu taky.

Locika: (na koně) Sedni. Sedni! Pusť tu holinu! Fuj je to!

(Flynn se probudí a nad ním naštvaný kůň Maximus.)
Flynn: Já doufám, že ses mi přišel omluvit.

Flynn: (na Lociku) Čau. Jak ti kvete pšenka?

Locika: Schovala jsem ji tam, kde ji nikdy nenajdeš!
Flynn: Je v té váze, že jo?

(Mluví o svatbě.)
Evžen: A po letech žádání a žádání a žádání jsem konečně řekl ano.
Locika: Evžene?!
Evžen: No jo, já požádal ji.

(Locika přijde o své kouzelné zlaté vlasy a nyní je bruneta.)
Flynn: Už jsem ti řekl, že jsem spíš na brunety?

Flynn: Ale no tak! Co mi zabrání si tu brašnu prostě vzít?!
Locika: Tahle pánev!