Na mamuta!

Gerard Depardieu hraje 65letého chlapíka, který právě odešel do důchodu, ale aby si ho mohl pořádně užít (a dostat ho vyplacený v plné výši), musí sehnat doklady o předchozích zaměstnáních. Což není jednoduché, protože od 70. let pracoval na nejrůznějších místech Francie, často ve velmi pochybných podnicích (bar, lunapark, kostel). Zanechává tedy doma svou ženu, sedá na Mamuta (značka staré motorky) a vyráží.

Už po chvíli je patrné, že se díváme na artfilm, protože zrnitost obrazu je obrovská, občas je místo veškerého zvuku jen hučení a hrdinovi se zjevuje jeho mrtvá bývalá láska (kterou zabil před mnoha lety právě na motorce).

Naštěstí film není nudný a dokonce je dost zábavný, pokud vám připadají zábavné například filmy Todda Solondze a masturbace dvou starých tlustých zpocených Francouzů.

Hlavní hrdina je mírně retardovaný. V reálu bych se s ním setkat nechtěl a Depardiu ho hraje výborně. V celém filmu byste vlastně těžko našli někoho, kdo by se dal označit za "normálního". Herecké výkony jsou povětšinou výborné, a pokud náhodou nejsou (šílená umělkyně, mrtvá expřítelkyně), moc to nevadí, protože když vás některý herec irituje, můžete si být většinou jisti, že za chvíli zmizí, neboť se děj přesune zase někam jinam.

A z té epizodnosti plyne obvyklý problém podobných filmů: Cesta je zajímavější než cíl a jestli nakonec hlavní hrdina dostane důchod nebo se umasturbuje, to je vlastně jedno. Tvůrci se pokusili přijít se závěrem, který asi měl být vrcholně originální, ale je tak moc originální, že jsem si nebyl moc jist, jak to tedy vlstně skončilo. Dostal ten důchod? Proč je v té třídě? Ta divná básnička je nějaká známá francouzská dětská říkanka? A co na to Jan Tleskač...?