RECENZE FILMU

Muži v černém byli sympatický blockbuster, ale už dvojka vznikající s totožným obsazením a dokonce pod stejným dohledem naznačovala, že na úspěšnou sérii to nevypadá. Přesto se nakonec "nějak" stalo, že po nekonečných odkladech a průtazích vznikl i třetí díl. Nebylo to nutné, o tom žádná, ale když už tu snímek máme, není cesty zpět.

Tedy jak se to vezme - na cestování zpět, dokonce přímo skrze časoprostor -, totiž tenhle vypečený popcorn stojí. Agent J (Will Smith) se musí vrátit do konce šedesátých let, aby svého kolegu K (velmi opotřebovaný Tommy Lee Jones a Josh Brolin) zachránil před smrtí a vymazání z dějin. A s ním spasil i svět.
Zde snímek propadá nekonečně nudné vlně klišé, která se předem velmi účinně vzdávají obvinění ze sebemenší originality. Mnozí tvrdí, že blockbustery na to mají nárok, já nesouhlasím. Tedy alespoň s mírou zde přítomnou. Je něco jiného zvariovat hromádku oblíbených motivů, pomrknout sem tam na diváka a občas zkusit alespoň jeden vlastní nápad. Jenže Barry Sonnenfeld zřejmě natolik oplývá sebejistotou a nad svými pochybnými trademarky pochybuje tak málo, že se neměl potřebu pokoušet o cokoliv nového, i kdyby to měla být alespoň obměna již viděného. Pevně doufám a věřím, že je naivní očekávat velký bianko odpustek na tuhle hromadu ničeho, přestože někteří ho určitě vystaví. Prý jsou na světě i lidé, kterým se líbila dvojka - i když já osobně nikoho takového neznám. Ti pak nemohou být zklamaní.

V podstatě mě neúspěch tohoto comebacku velmi mrzí, protože Muži v černém představují vymírající druh blockbusterů. Svou formou nepřipomínají Baye, Emmericha ani Sommerse, ale spíš série "staré školy" jako Smrtonosná past a zbraň. Zakládají si na slovním humoru a vývoji děje mnohem víc než na výbuších a efektní akci. Ani jednoho (zcela záměrně) není mnoho a divák musí poslouchat, o čem si hrdinové povídají, a právě to si užívat.
Bohužel to dělají velmi špatně. Po očekávaných vtipech s očekávanou pointou přichází povětšinou trapné ticho (když J říká, že "podstata humoru spočívá v tom, že je vtipný", nabízí se myšlenky na nechtěnou sebereflexi) a postavy působí spíš otravně a nepatřičně. J má být agentem 14 let, přesto se neustále všemu diví a pořád se tváří, jako by své okolí dokonale nechápal, K působí buď jako mrtvola (ve staré verzi), nebo jako herec velmi okatě imitující budoucí mrtvolu (v mladé verzi).
Hvězdní herci to skutečně nezvládají. Zřejmě ne proto, že by neuměli své řemeslo, ale protože jejich postavy jsou tak špatně napsané a vedené.

Což je samozřejmě vzhledem k vytyčené cestě naprosto smrtící a předem to znemožňuje jakoukoli hlubší interakci s filmem. Nejzábavnější jsou proto ty momenty, kde se hrdinové vůbec nevyskytují, nebo jen asistují (Warhol), a to tvůrci omluví jen těžko. Hlavně že tu má cameo Lady Gaga i Justin Bieber - jako by to mohlo něco výrazně změnit...
A nevěřím tomu, že lze přehlédnout, jak málo dává vývoj děje smysl, jak jsou jednotlivé scény mustrově řazené a vkládané bez smyslu pro logiku (hrdinové čtvrt hodiny vyslýchají zaměstnance bowlingu, kde je jeho šéf, aby z něj dostali, že "je vzadu", což očividně nešlo odhadnout - záporák tak má dost času ho zlikvidovat a utéct).
Navíc předpokládám, že sofistikovanější časové paradoxy, popkulturní odkazy a retro stylizaci by vymyslela i Marie Poledňáková.

Naštěstí se snímek nerozpadne na atomy jako dvojka, tudíž se mu nejde vysmát a cítit se znechucen. Tápat po smyslu ale člověk nepřestává.
Třetí muži v černém nabízejí ten nejvyprázdněnější letní flák, který podle mého názoru nemá v dobách blockbusterového inovátora Christophera Nolana nárok na existenci. To už mnohem lépe fungují marvelácké pecky, z nichž Iron Man stojí na velmi podobných základech. Opravdu mě pak nenapadá ospravedlnění pro to, aby šel někdo na Muže v černém místo na Avengers, a pokud už Avengers viděl, tak podruhé na Avengers. Ti v druhém plánu nabízejí víc než Muži v černém ve všech dohromady, a to co do humoru, akce, originality i svým způsobem chytrosti.
Špatnost, nebo spíš nesnesitelná průměrnost totiž vyloženě křičí na sto honů a na hloupost cílového diváka se spoléhá víc než na cokoli jiného. Nebo spíš: na nic jiného než na hloupost (možná ještě extrémní nenáročnost) se nespoléhá.