RECENZE FILMU

Mužů, kteří nenávidí ženy jsem se bál už od zhlédnutí švédské adaptace, již jsem jako jeden z mála nedokázal ocenit. Knihu jsem zatím nečetl, ale když teď leží doma na mém stole, jistě se to změní. Alespoň jsem doposud ušetřen potterovských tendencí promítat vzpomínky z knihy na plátno a říkat si, jak to alespoň díky nim dává větší smysl, protože takový přístup nesnáším a považuji za degradaci filmu na jakousi rozpohybovanou ilustraci, od které nečekáme víc, než že doplní, co už víme. Každý snímek by měl přece fungovat sám za sebe bez ohledu na to, kolik jsme si toho o něm vyhledali a doplnili. Daří se to Fincherově vizi?

V první řadě bych měl říct, že podle mého osobního názoru se příběh knihy (který je očividně dodržován poměrně hnidopišsky, protože obě filmové verze jsou dějově identické, tedy krom delšího Fincherova závěru) na plátno nehodí. Věřím, že na papíře dokáže dobrý spisovatel rozvést na pozadí kriminálního pátrání charaktery a situace zde přítomné do dokonalosti, pro celuloid ale platí jiné zákonitosti. Neříkám, že je předloha "nezfilmovatelná", ale tvrdím, že je "nezfilmovatelná jako klasická kriminálka", která by zároveň obsáhla předlohu ve všech jejích rozměrech.
Ve výsledku se ani v jednom případě nepodařilo předvést víc než právě obyčejnou kriminálku bez větší hloubky nebo překvapivého prvku. S tím, že se obě jako "hluboké" rády tváří.
Americká má ale jednu výhodu, a to samozřejmě Davida Finchera. Málokdo pochybuje a ještě méně z pochybovačů vyvrací, že se jedná o jednoho z nejlepších režisérů současné americké kinematografie. Ostatně říká se mu "nový Kubrick", což se dá připodobnit k tomu, kdyby se nějakému knězi přezdívalo "nový Ježíš".
A David nezklamal, ačkoliv rozhodně nepředvádí svůj vrcholný výkon.

Úvodní titulky nám okamžitě řeknou, kdo je tady pánem. Nemyslím si, že by mě někdy nějaká titulková sekvence natolik vtáhla. Pak se ale rozehrává zcela standardní pátračka na jednom (neizolovaném) "panství" kdesi na severu Švédska. Následuje seznámení s "hrdiny" - hodinové, zbytečné vyšetřování - zvrat, který potvrdí zbytečnost toho vyšetřování - pointa - rozloučení s postavami. Víc ani ťuk. O ději se rozepisovat nebudu, protože se mi už zdá velmi zprofanovaný a pokud ho neznáte, dohledání vám zabere asi deset vteřin.
Technicky dokonalý film skutečně po dějové stránce nepředvádí nic byť jen trochu originálního a jen něco málo zajímavého, pokud nepočítáme učesanou "zlobivost" děje, který je ale zlobivý spíš proto, že to slíbil, než že by to potřeboval ke svojí existenci. Přesto asi oceníme, že Fincher není o nic měkčí než švédská verze, pouze vizuálně propracovanější, což vlastně u zobrazování "ošklivého násilí" nemusí být vždy úplná výhra. Proto možná někdo řekne, že "Američané se zase báli do toho jít naplno". To je ale nesmysl. Fincher nezměkčuje, jen vše vnímá esteticky, čímž však onen dojem může vyvolat.
Vše ale filmu vyčítám spíš na poměry Finchera, tedy režiséra atmosférických kriminálek Sedm a Zodiac, z nichž každá byla nějak objevná a určující pro své nástupce.
Muži, kteří nenávidí ženy jsou jen "poctiví" a "dokonale zvládnutí". Fincherovi - režisérovi za ně není co vytknout, přesto ale doufám, že nebude režírovat další díly, ale vrhne se na osobitější práci. Pokud má David nad zmiňovaným Kubrickem v něčem navrch, tak že na rozdíl od něj dokázal přes srovnatelný perfekcionismus dodat do děje iluzi spontánnosti, což se Mužů, kteří nenávidí ženy rozhodně netýká.

Krom přes všechnu relativní kritiku silné režie drží Muže nad vodou ještě dokonalá hudba Reznora a Rosse, kterou opět nebude zajímavé poslouchat samotnou, ale do filmu dokonale zapadá. A samozřejmě herci. Uznat jisté charisma Daniela Craiga mi trvalo dlouho, ale dnes už ho vidím. Rooney Mara se pak svojí zakomplexovanou hrdinkou vyrovná Řidiči Ryana Goslinga. I z vedlejších rolí ale Fincher vykřesá na pohled (to "na pohled" je zásadní) zajímavé, rozvrácené charaktery. Platí, že čím zápornější má postava být, tím víc dokáže zaujmout a přesvědčit. Není to tím, že by do "kladných" rolí obsadil Fincher méně schopné herce, ale tím, že ploché profilování vždy přeje "zlejším" figurám.
I herecké výkony totiž mají vadu na kráse, a sice scénář, který nedopřál charakterům sebemenší vývin. Skutečně žádná z postav nám na konci není o nic blíž než na začátku, přičemž je ale všem věnováno (na kriminální žánr) zbytečně mnoho prostoru. Za téměř tři hodiny se spolu sice pár lidí vyspalo a začalo si důvěřovat, nitro ale neotevřel nikdo nikomu a krom zbytečně doslovného závěru posun nenastal. S tím si neporadil ani Fincher a právě v tom tkví ta velká slabina filmu, který se vydal cestou krimi, tedy cestou jednoduchých, jasných postav, ale pokouší se mezi nimi budovat komplexní vztahy a do každé vkládá pět pater osobních démonů. Zřejmě dědictví předlohy, kde to může fungovat, nyní je to ale na obtíž.

Když to vezmu kolem a kolem, jsou Muži, kteří nenávidí ženy prvním Fincherovým filmem, který nechci vidět znovu. Na druhou stranu, abych byl upřímný, stejně na tom byl Zodiac, ale nakonec se můj názor na něj docela updateoval. Zatím můžu s čistým svědomím říct, že jeden z mých nejoblíbenějších režisérů natočil jeden ze svých nejslabších kousků. Což pořád znamená jasný nadprůměr. Adaptaci prvního dílu slavné švédské trilogie Milénium proto možná oceníte spíš tehdy, když od Finchera moc nečekáte. Jenže existuje někdo s jeho filmy obeznámený, kdo by od něj "moc nečekal"?

PS: Děj se odehrává ve Švédsku, není tedy poameričtěn. Fincher ale očividně vnímá Švédsko jako stát identický s USA, tak z toho nic moc nevyplývá.

PPS: Možná někdo budete mít pocit, že přestože přiznávám neznalost předlohy, moc ji hodnotím. Upozorňuji, že hodnotím "příběh předlohy" a "námět", k jejichž znalosti není četba nezbytně nutná.