Po shlédnutí švédské verze jsem si nemohla odpustit tuhle americkou. Od začátku jsem všechno srovnávala, ale nakonec ani nemůžu říct, která verze je lepší. Možná že, ale jen o vlas, ta švédská, která sice několik důležitých scén vynechala, ale na druhou stranu tady jich bylo až moc na zmatení. Jak jsem nikdy Craiga nemusela, tak tady mi přišel jako velkej sympaťák, takže mi bylo docela líto, že nenatočili ty další dva díly. Craig mi do role Mikaela seděl víc než švédský herec, ale zase Lisbeth byla mnohem povedenější a věrnější knize ve švédské verzi. Tam mi byla také mnohem sympatičtější. Co se mi líbilo, bylo řešení vzpomínek a minulosti, kdy nebyly ukazovány pouze zastaralé fotky, ale rovnou černobílé vzpomínkové scény. Abych to nějak shrnula... bylo to vcelku podle očekávání, ale pokud jste nečetli knihu, tak některé scény prostě nepochopíte. Úvodní titulky byly sice zajímavé a poutavé, ale nějak se mi k tomuto filmu nehodily. Doporučuju přečíst knihu, je mnohem napínavější než film(obě verze :)).

Film s hutnou atmosférou, zajímavou zápletkou a výbornými hlavními představiteli, ovšem ne příliš zajímavým rozuzlením a (pro mě) poměrně nudným záporákem. Jsem ráda, že jsem viděla, ale jednou stačilo.

Dobré, ale zbytečné

Mám ráda literární předlohu a nemůžu říct, že by se mi ten film nelíbil, ale jeho vznik se mi zdá zcela zbytečný. Fincherova režie je jako obvykle výborná, stejně jako výběr herců a atmosféru dotvářející hudba, ale to nestačí. Toto americké zpracování nabízí příliš málo originality na to, jak brzy se objevilo po švédské verzi.

Viděla jsem i lepší filmy

O existenci knižní předlohy či filmového předchůdce jsem nikdy neslyšela a porovnávat v nejbližší době v plánu nemám. Film jsem si vybrala úplnou náhodou, zhlédla jej a na nějakou dobu určitě odložím k ledu. I přes zajímavý námět a napjaté očekávání konce mi film nezabrnkal na správnou strunu a již teď si stěží vybavuji jména jednotlivých postav. Zápletka mi slibovala víc. Neříkám, že jsem se nudila, ale filmu jsem nasadila po nějakých 20 minutách moc vysokou laťku a její nepřekonání mě zamrzelo. Výkony herců mi nepřešly ničím vybočující, nominaci Mary na Oscara beru jako fakt, že jsem moc nových filmů neviděla, budu tedy předpokládat omezený výběr kandidátek na zlatou sošku. Abych to tak shrnula, nadprůměr ano, ale senzace ne.

75%

Dle názvu filmu, bych si pod tímto filmem představila úplně něco jiného, čekala jsem úplně něco jiného, jiný děj, jinou zápletku, jinou podstatu.
Film se mi líbil, ale mezi své nejlepší filmy bych ho asi neřadila. I když mé očekávání filmu bylo jiné, i tak byl velice zajímavý. Herci odvedli velmi dobrý výkon a děj, který pořád něčím překvapuje byl pro mě velmi přitažlivý.

Hodnocení: 4 z 5 (****)

Pro Finchera je to látka jako dělaná. Jeho rukopis je znatelný po celou dobu filmu. Jen to však nezaručuje, že by měl překonat originální evropskou verzi. Snadná odhadnutelnost děje, menší dávka napětí, méně syrovější atmosféra. Upřímně, čekal jsem to spíše naopak. Chybělo mi zde i jen nepatrné naznačení Lisbethiny minulosti, jako tomu bylo u originální verze. Mezi pozitiva bych naopak zařadil Craiga s Plummerem a naprosto dokonalou hudbu se střihem. Celkově mám trochu smíšené pocity. Severští filmaři ale nasadili laťku hodně vysoko.

Tak jsem tu slávu konečně viděla. Přesně jak jsem předpokládala: švédský originál zůstává neposkvrněn, protože ze souboje jednoznačně a bezpochybně vychází jako vítěz a nadále jím zůstane. Fincherova verze má jednu velkou nevýhodu: jelikož se více drží knihy, krimipříběh o hledání ztracené Harriet se rozmělňuje v přehršli dalších témat, které s tím příběhem samotným vůbec nesouvisejí (např. Wennerström) a finále se odehraje ve skoro nulovém napětí (jedině, co fungovalo, byla scéna, kdy Craig vlezl do Martinova domu a netušil, kdo na něj kdy vybafne). Navíc je tu plno zkratkovitých scén, které nepochopíte, pokud jste nečetli knihu nebo aspoň neviděli originál. Postavy se tu mihnou, aniž by měly nějaký význam pro děj (např. příjezd Eriky na statek), takže to jen zamotávají. Takže ačkoli jsem byla na tenhle remake (pro mě to remake byl, je a bude, ať si kdo chce co chce říká) nabroušená od začátku, aniž bych to viděla, po zhlédnutí se můj názor vlastně vůbec nezměnil. Štve mě, že je Rooney Mara nominovaná na Oscara - sice má hezký "švédský" přízvuk, ale to je jediné, v čem by byla nějak výjimečná. Prostě na moji představu o vůči mužům značně zapšklé Lisbeth moc mluví a v pohledu jí chybí nejen ta plachost, ale hlavně to něco vzadu navíc, co vám dává tušit, že není tak úplně normální. Kromě toho, že má piercing, kérky a divný háro, na ní není nic mimořádného a rozhodně nevypadá jako holka, která byla od 12 let zavřená v ústavu s úchylným doktorem. Vůbec tak nefunguje ono ochranářské pouto, které mezi ní a Blomkvistem vzniklo (které je tím hlavním, co je na švédském originálu tak dokonalé). Tady to působí spíš naopak, že spolu ti dva začali chodit jako normální pár, který se seznámil při práci - a ne že příběh bude mnohem intenzivněji pokračovat a hlavním důvodem, proč se do něj Kalle vloží, bude onen otcovský pud - zdaleka ne milenecký. Noomi Rapace prostě zůstala nepřekonaná a dokonce i Michael Nykvist, který možná neodpovídá knižnímu Blomkvistovi (má docela daleko do sexuálního kance), ale jednoznačně ten jejich vztah lépe funguje. Ale prostě celkově - nefunguje tady ani ten krimipříběh. Je rozmělněný, málo napínavý, chybí tady lekačky a postupné objevování fakt. Fincher více ukazuje a tím i prozrazuje. A Craig by se měl naučit trochu otvírat pusu, protože přes to jeho huhňání jsem mu skoro nerozuměla. Celkově to samozřejmě není blbý film a po vizuální stránce je nadprůměrný. Prostě švédská scenérie hraje, ať ji točí kdokoli, a je to vždycky příjemné "osvěžení" od všech těch slunných kalifornských palem a rovných ulic s mrakodrapy. Rozhodně jsem ale čekala od Finchera tak známou syrovost, o níž hlavně všichni mluvili v souvislosti s obrazem, hudbou či násilnou scénou znásilnění, která prý byla hodně otevřená - ? Nic z toho tu nebylo ani nebilo do očí, kdežto ze švédského origoše jsem si sedla na zadek, seděla u něj z otevřenou pusou dokořán a týden jsem nemohla na něj přestat myslet. Holt slavní herci a režisér leckdy genialitu nezaručí. Vivat Noomi a Niels Arden Oplev!

Kdo by si v roce 2009 všiml šestidílné švédské minisérie Muži, kteří nenávidí ženy… Zajisté, získala si diváky, prodrala se ve formě trilogie do světa, dosáhla vcelku vysokých hodnocení, ale zisk? Švédská minisérie? Není to poprvé, co se setkáváme s prospěchářskou povahou amerických filmařů, kterou ještě okázaleji dát najevo zkrátka nemohli. Jakoby na všem, co s tímto filmem souvisí, bylo vidět, že chtěli využít vysokého potenciálu knihy Millenium a tentokrát expandovat s její adaptací do kin ve větším stylu, a tím pochopitelně vytřískat stokrát víc prachů. Teda, jak mě vznik tohoto filmu neuvěřitelně pobouřil. Jak já si říkal, že ti Američani už ani neví, kde mají své hranice, a že jim jde jenom o peníze… Nicméně jejich výsledek snažení má víc než jen poutavé úvodní titulky, kupodivu ano. Proč se film probojoval až na přední příčky žebříčků IMDb, nemluvě o nominacích na Oscara, je naprosto zřejmé. Spoustě lidí se líbil americký styl, na který jsme zkrátka zvyklí nejvíc, a který převzal i spoustu prvků toho švédského. Například to otevřenější zobrazení násilí a sexu, které přimělo diváky neznalé švédské adaptace vytvořit si obraz neobvyklosti a originality hodné Oscarů. Jak chytré. Ovšem k mému překvapení, tento film nekopíruje tolik, jak jsem si o něm myslel. Celý kriminální příběh staví na stejné myšlence a postupu, ale je podáván v hodně odlišné formě. Američané mají rádi, když se všemu rozumí, což má za následek daleko větší přehlednost a ucelenost, kterou dokazují zpřeházené a vynechané scény ze švédské verze, ba dokonce spousta scén navíc. Těžko se to vysvětluje, ale na tomto filmu je zkrátka něco, co mě nenechává chladným, ačkoliv mě při sledování ani tak moc nezajímal příběh, zápletky či rozuzlení, které jsem dávno znal, jako spíš ta forma, kterou nám Amíci připravili. Nenapadlo by mě, že to řeknu, ale tvrdit, že se jim to nepovedlo, mi cosi brání. Těžko říct, jestli se zremakujou i další díly, nicméně tento nevznikl nadarmo.

Osobne nepatrím medzi fanúšikov "remakov", ktoré majú premiéry ako napr. tento, do dvoch rokov od natočenia pôvodného filmu. V Amerike by na to mali vymyslieť nejaký nový výraz, ktorý by lepšie charakterizoval túto situáciu, ktorá je z väčšej polovice hlavne za účelom zisku. Nič to nemení na tom, že pôvodnú trilógiu som nevidel a ani som nečítal knihy. Samotný film nesie prvky "fincherovského" filmu od začiatku až po koniec. Niektorí ľudia považujú film za brutálny, no mne sa zdal v takých tých relatívne rozumných medziach. Hlavná herečka (Rooney Mara) podala seriózny výkon a tiež prispela k vierohodnosti filmu. Mne osobne sa ťažko hodnotí tento krimi-psycho žáner, pretože film sa snaží aby divák rozmýšľal počas celého filmu, aj keď motivácia postupne upadá, pretože ako film pokračuje, tak si je divák viac a viac istejší, že i tak mu všetko bude vysvetlené. Dej sa dá predvídať ale ani toto a ani jemná pritiahnutosť za vlasy by až tak nemala vadiť, pretože sa jedná o veľmi ľahko nadpriemerný film. Ale keby som si mal zvoliť podobný žáner od tohto režiséra, určite by som volil Zodiaca. Film určite nie je bohvieako výnimočný, ale kritéria dnešnej doby spĺňa....

The Girl

Nečetla jsem knihu, neviděla jsem původní švédský film a abych byla upřímná, ani jedno z toho mě neláká. Americká verze Mužů, kteří nenávidí ženy je však povedená. Rooney Mara i Daniel Craig odvedli dobrou práci na poli hereckém, Fincher odvedl dobrou práci na režisérské sesli. Učinil z filmu dílo, které nenudí a dokáže udržet divákovu pozornost, i když má v podstatě předpoklady k tomu, aby nudit mohlo, protože to není látka, která by se na plátně vyjímala sama od sebe. Zkrátka a dobře, Fincher to měl pevně v rukou a na výsledku to je znát.

Tak to vidím já...

Fincher je možná filmový génius, ale zázraky pořád neumí. Knihu jsem nečetl (teď to asi napravím, když mi ji doslova strčili do ruky), ale její příběh je strašně nefilmový a na plátně nezajímavý. Švédský "originál" mě proto nudil. Fincher mě naštěstí nenudí, jeho režie je rozhodně skvělá, ale pořád to má daleko do nějakého velkého zaujetí nebo spokojenosti.