RECENZE FILMU

Coenovic bráchům určitě udělá radost, že si z nich lidé berou příklad, protože "Muži, co zírají na kozy" (The Men Who Stare at Goats) režiséra Granta Heslova jako by jejich stylu z oka vypadli. Očividně mají být bizarní, šílení a zároveň filosofičtí. A právě z toho vyplývá největší problém. Jeho neuvěřitelná vypočítavost a prvoplánovost, se kterou se svého cíle snaží dosáhnout. Je to velká škoda, protože několik velmi povedených scén tu je a nálada, kterou film umí navodit, je docela příjemná, ale bohužel jsem měl někdy pocit, že snaha zaujmout přebíjí vše.

Jako by si tvůrci vytyčili za cíl udělat bizarní film, aniž by je zajímalo, co jím vlastně chtějí říct nebo jestli to všechno vůbec bude držet pohromadě. A i když to nějakým zázračným způsobem pohromadě drží, výsledek je spíše rozpačitý. Nejde o průšvih ani zklamání, jen celý příběh, jeho myšlenky a jeho poselství, neuvěřitelně snadno prošumí. Vše, čeho jsme svědky, můžete jedním uchem pouštět dovnitř a druhým ven. Jde o velké selhání tvůrců, kteří očividně tento film o pravdě, svobodě a lásce zamýšleli proměnit v kult. Těžko říct, co se tak pokazilo, protože Pozorovatelé koz mají vše, co by kultovní snímek měl mít. Slavní herci tu hrají divné postavy, které nás dopodrobna seznamují se svojí pseudofilosofií. Nemáme přesně tohle rádi?

Rádi to možná máme, ale tady to přesto funguje jen velmi částečně. Ewan McGregor a George Clooney tu uprostřed Iráku, coby reportér a voják-jedi, putují z místa A do místa B, protože Clooney má superjediskou misi a McGregor ho prostě žere. Clooney je nejspíš blázen, ale tím víc si Ewan v jeho moudrech a poučkách libuje. Je to skutečně až tak jednoduché a kdyby na tuto jednoduchou zápletku nebyly nalepeny flashbacky z Clooneyho výcviku a několik zajímavých scén, nejspíš bychom se u toho pěkně prospali. Na jednoduché zápletce ale vždy může být vystavěn dobrý příběh, o což se právě Heslov pokouší. Bohužel jakýsi alternativní vesmír, který vytváří, je moc reálný, abychom mu propadli a moc nereálný, abychom ho brali jen jako ujetý náhled na reálně reálnou realitu. Scénárista nikdy nepřekročí hranici akceptovatelného, ale zároveň je už moc daleko za vydáváním všeho za náhodu. Co to tedy ale je? Cesta "někde mezi" není možná vždy a filmu, který se tváří tak vyhraněně, jedině škodí.

Pokud jsou ale Muži a kozy v něčem vítězové, pak je to výběr herců. Clooney, McGregor, Spacey, Bridges a další známější tváře dokáží i nijakou a nespecifickou hru rozehrát natolik zábavně, že nás úspěšně přesvědčují o důležitosti a zásadnosti daného momentu, přestože si v hloubi duše uvědomujeme jeho prázdnotu a zbytečnost. I tak se mnohdy tímhle rohlíkem necháme opít rádi. Sledovat konfrontace nebo jen monology těchto pánů má něco do sebe a poslední scéna Kevina Spaceyho je prostě kouzelná. Bohužel toto omámení vymizí brzy po skončení filmu a my si pomalu začneme uvědomovat, že ti sympaťáci vlastně po většinu filmu plácali naprosté nesmysly bez větší hloubky.

Nerozzlobíme se sice na Heslova ani Straughana, ale určitě se cítíme malinko podvedeni. Ono to bylo vážně jen o mužích, co zírají na kozy! Všechno to je jen podvod na diváka, kterého se například rád dopouští Tarantino, kdy změť cool scén a prvoplánových vtipů zakrývá prázdnotu příběhu jako celku. Kozám musím uznat příjemné finále a celkové kladné vyznění, podtržené nezklamávající hitovkou More Than a Feeling, ovšem stále platí, že jde jen o pozlátko, které bylo vymyšleno jen proto, aby vypadalo co nejlépe a nejefektivněji - ne proto, aby sdělovalo myšlenku nebo poučení.

Protože se ale na film dobře kouká a za svojí kraťounkou stopáž nás rozhodně nestíhá nudit, bylo by nefér ho jako celek hned odepsat. Je to pěkný o něco delší večerníček, po kterém se vám bude krásně spát. Oscaroví herci si tu sobě nedůstojné role náležitě užívají a je vidět, že se u toho náramně baví. Proč se u toho nebavit s nimi? Není to nemožné. Stačí nepřemýšlet a nechat se unášet tímto filmem jako řekou, která ví, že náš osud je za devadesát minut opustit kino, popřípadě vypnout televizi, a už se k tomuto příběhu víckrát nevrátit.

PS: Film částečně a volně popisuje skutečné události, kdy v sedmdesátých letech vláda USA skutečně podobné pokusy dělala. To mu přidává na zábavnosti, ale bohužel nijak zásadně - na to je inspirace fakty moc malá.