král Ludvík: d'Artagnane, je dobře že mě hlídáš, ale jsi přitom až moc pečlivý.

Athos: D'Artagnane. Neznám hodnějšího a starostlivějšího přítele. Ale jestli král připraví mého syna o jeho lásku, tak ve mě získá nepřítele. A stejně tak každý, kdo by ho snad chtěl bránit.
d'Artagnan: Už musím jít. Tvůj syn je mi drahý. Tak jako ty.

Athos: To, zač jsme bojovali, bylo větší než král, hodnost nebo odměna. Ale za co bojuješ teď?
d'Artagnan: Za víru, že každý člověk může být lepší. I Ludvík.

Aramis: d'Artagnane, nemusím být kněz, abych poznal, že tvé srde něco tíží. Trpíš tím, že to neseš sám.
d'Artagnan: Nemohu zradit krále. Nejde to.
Aramis: Bůh s tebou. Zůstaneš sám.

(Porthos se šel oběsit do stodoly. Ozve se rána.)
Athos: Co to bylo?
Aramis: Nařízl jsem trám.
(Stodola se zřítí.)
Aramis: Jsem génuius, ne tesař!

král Ludvík: A ty, bratříčku, se vrátíš do té své masky!