Pier

Žijící legenda Jean-Paul Belmondo se po téměř 9 letech vrací zpět před kameru, a je z toho návrat opravdu důstojný...Když člověk na stará kolena zůstane sám, je to velmi smutná podívaná, a přesně na tohle sází režisér...Smutné psí oči kterými se na nás Belmondo téměř celý příběh dívá, jsou toho jasným důkazem...Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší...Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho...Že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si mohl zahrát ještě jednu velkou roli...A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora...Možná je 80% příliš vysoké hodnocení ale kdo tento film uvidí tak pochopí!!!