GOLDIE FILM

Dnes si připomínáme smutné padesáté výročí úmrtí Marilyn Monroe, na což se žádný film nehodí víc než její poslední dokončený projekt, The Misfits, česky Mustangové. V přímém překladu "Ztracené existence". Snímek vznikal za velmi složité situace, protože část štábu byla v době natáčení stejně ztracená jako hrdinové. Navíc se stal posledním útočištěm nejen Monroe, ale i Clarka Gablea.

Sledujeme osud pěti hrdinů s pohnutým osudem, kteří se společně snaží najít štěstí. Mladá a naivní tanečnice Roslyn (Marilyn Monroe) se po rozvodu pokouší stát plnohodnotným člověkem. Doposud si připadala pouze jako předmět určený pro obdiv mužů. Spolu se svou starší přítelkyní, již několikrát rozvedenou Isabelle (Thelma Ritter), narazí na bývalého vojáka, nedostudovaného doktora a nyní automechanika Guida (Eli Wallach), který je seznámí se stárnoucím kovbojem Gayem (Clark Gable).
Tito vlastním přičiněním (nebo nepřízní osudu?) vyděděnci se spřátelí a nakrátko se pro ně stane svět snesitelnějším. Mezi Roslin a Gayem pomalu vzniká vztah. Pak ale Guido navrhne lov divokých mustangů. Najdou ještě potulného kovboje Perce (Montgomery Clift), jenž se do Roslin rovněž zamiluje, a když si k tomu připočteme ještě neohrabaně skrývané city samotného Guida, máme založeno na pořádný problém.
Tím největším rozkolem se ale nakonec stane samotný lov mustangů, vznešených prérijních koňů. Když se Roslyn dozví, že odchycená zvířata končí v psím žrádle, stává se pro ni vysněné dobrodružství noční můrou. Vydědění koně, pozůstatek westernové minulosti už ne zrovna divokého západu, jí totiž velmi připomínají vlastní osud.

Připomenout děj bylo nasnadě, protože nejde zrovna o provařený film, minimálně stejně tak zajímavé je ale pozadí jeho vzniku. Dramatik Arthur Miller, muž Marilyn, cítil blížící se rozpad svého manželství a s obavami pozoroval sebedestruktivní sklony mírně labilního sexsymbolu. Aby Monroe přivedl na jiné myšlenky, napsal pro ni tento kus, který jí měl dát to, po čem nejvíc toužila - kariéru velké herečky.
Marilyn ale roli zvládala jen se zvýšeným úsilím, na natáčení někdy ani nedorazila, pila a brala léky. Režisér John Huston ji uprostřed prací raději poslal na krátký čas do léčebny. Sám nebyl žádným svatouškem. Po nocích hrával hazardní hry, kvůli čemuž někdy během natáčení jednoduše usínal. Produkce navíc musela platit jeho dluhy, aby mu neublížili netrpěliví výherci.
Všemi obdivovaný Clark Gable si oproti tomu zachoval svou profesionalitu. Zřejmě až moc. Trval na tom, že ve svých pětapadesáti letech nepotřebuje kaskadéra, a to ani ve scéně, kdy ho kůň padesátikilometrovou rychlostí táhne po pouštní zemi. Své síly přecenil, tři dny po poslední klapce dostal těžký infarkt a o týden později zemřel. Monroe byla přesvědčena, že má na tragédii podíl, protože její vrtochy přiváděly k šílenství i gentlemana Gableova formátu. Traduje se, že poslední den natáčení řekl Gable Monroe: "Díky bohu, že je konec. Ještě pár dní a měl bych z vás infarkt."

Millerova snaha zachránit své manželství přišla vniveč, natáčení rozklad jeho vztahu ještě urychlilo. Připočtěme si k tomu nesnesitelné nevadské horko a nedivme se, že číst si o vzniku filmu se podobá rozevření černé kroniky. Na rozdíl od podobně vyhroceného natáčení například Coppolovy Apokalypsy ale výsledek nikomu štěstí nepřinesl. Smrt ústřední star tenkrát nebyla lákadlem, jakým by se nepochybně stala dnes, a depresivně vyhlížející námět do kina netáhnul. Western byl navíc už nějakou dobu skomírající žánr. Uznání snímek získal až časem, stejně tak jako Monroe ve své životní roli. Herečka osobně se ale vavřínů nedočkala, zemřela necelé dva roky po dokončení.
Opusťme ale chmurnou produkci. Jen připusťme, že Mustangové získali část své naléhavosti právě díky ní.
Úplně největší zásluhu za trvající kvality nesou samozřelně herci, krom ústřední dvojce především Wallach, s nímž se Monroe nechtěla moc často objevovat v jednom záběru, protože měla pocit, že ji až moc očividně herecky zastiňuje. A samozřejmě zkušený, i když toho času mírně nespolehlivý režisér Huston, který v tomto pozdním westernu ne poprvé a ne naposledy využil svůj cit pro dávkování emocí.

Mustangové nejsou příjemným, rozverným filmem, jaké se nám ve spojitosti s božskou Marilyn vybavují nejčastěji. Jsou tvrdým dramatem o tom, jak těžké je najít svůj kousek štěstí. Každý ze štábu před i za kamerou do něj vložil kousek sebe a šlo nejspíš o velmi osobní projekt, žádnou zakázkovou práci. Přinejmenším v případě neustále se hledající, pro život nepoužitelná Monroe, jíž vznikal scénář "na tělo", ale i Gablea, který netaktně řečeno herecky dosluhoval, podobně jako jeho hrdina dosluhuje coby kovboj v době, jež mu nadále nebyla nakloněna.
Ani jedna z hvězd nemohla tušit, že se před kameru staví naposled (Monroe roztočila ještě jeden film, ale nestihla ho dokončit), přesto se dnes zdají být Mustangové jejich osobními epitafy, kterými se loučí se světem. Samozřejmě je to výklad, který jim přikládáme zpětně a ve filmu toho můžeme nalézt mnohem víc než jen námi sugerované loučení. Tím spíš stojí za pozornost.