Tilda Swinton

Příběh je hodně zajímavě poskládaný, poutavý, s výbornou kamerou a děj o vztahu syna a matky, který je agresivní ať už v lásce nebo nenávisti, tak každopádně strhne, pohltí a šokuje.

Tak pro mě to byl rozhodně jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků roku a stavím do ho do špice nejlepších filmů, které nějakým způsobem budou mluvit do Oscarů. Nejlepších v trochu jiném smyslu než obvykle, ale nelze jinak. Celý film je jedno velké divákovo utrpení, protože sledovat skoro dvě hodiny marný boj matky s nesnesitelným frackem vás nutí několikrát vyslovit kacířskou myšlenku "mít tohle doma, už bych to dávno zabila". Pro mě narozdíl od autora recenze to není bezduchý film, který nemá co říct - naopak, je to nejen sonda do mnoha rodin celosvětové společnosti, ve které se rodí zrůdy, jakou byl Kevin, ale právě, což byl záměr autorky, i sonda do rodinného zázemí takových lidí. Dá se říci, že z tohoto pohledu je to naopak dost filmařsky netradiční pohled, protože většinou jsou vrazi a násilníci vnímáni jako oběti tyranie svých rodičů, kdežto tady je jasné, že oba rodiče se snažili, co jim síly a nervy stačily. Odpověď jednoznačnou na otázku, co Kevina vedlo k tomu, aby byl takový parchant, nedostaneme: evidentně tady hrály roli spíše ty geny než výchova, ale je jasné, že geny musel Kevin po někom mít, a evidentně zrovna jeho matka neměla moc lásky a trpělivosti na rozdávání. Dává tedy spíše otázky, na které odpovědi nenajdete, a zaručuju, že po skončení filmu o něm budete ještě hodně dlouho přemýšlet. Například u nás doma dlouho kolovala otázka: když se ti jako matce narodí takové dítě, zmůžeš s ním něco? Nepomohla by nějaká odborná péče? Geny přece musel po někom zdědit - dá se s tím něco dělat? Atd. atd. atd. ... Film je prostě působivý ve svém drsném obsahu a námětu, v myšlenkách, které vám předhazuje, a už jen tímhle je v letošní tvorbě výjimečný. Co jej rozhodně povyšuje, je kromě exkluzivního výkony Tildy Swinton (rozhodně jeden z výkonů roku) i precizní a naprosto přesně zvolené filmařské zpracování - zběsilé střihy, zkratky, střídání časových rovin atd. Nemyslím si, že by to byla autorična povinnost a že "jinak by to ani nešlo". Proč by ne: byl to ale autorčin záměr to takhle natočit, a to se přece počítá, ne? Ač film skutečně není odpočinkový a nepřináší žádné pohlazení na duši, je filmařsky, herecky a obsahově zajímavý natolik, že určitě není jen pro menšiny a neměli byste si jej nechat ujít!

Tak to vidím já...

Zahrané je to doslova špičkově, ale dějově to je svou přehnaností strašně nicneříkající. Situace je zkrátka vyhrocená moc brzo a moc vehementně na to, aby jí zůstala nějaká výpovědní hodnota, takže zůstává jen skvělé drama s nakažlivou atmosférou, jinak ale prázdný film.

Kevin

Další z těch filmů, které před sebou mají nějaké oscarové úspěchy v letošním roce. Lákalo mě téma a jméno herečky Tildy Swinton, která je tak škaredá, až je zajímavá. A samozřejmě umí hrát. Asi jsem si ale pro zhlédnutí tohoto filmu nevybrala úplně ten nejlepší čas, protože k Vánocům mi tak depresivní film moc nesedl. We Need to Talk About Kevin je jedním slovem nářez. Po celou dobu se spolu s postavami nevyhrabete ze sra.ek, valí se na vás jedna depresivní scéna za druhou, až nakonec té depresi skoro sami propadnete. A pak vás napadají hříšné myšlenky, protože mít takové dítě, jako byl Kevin, tak buď zabít jeho, nebo sebe. Jinak je to o hubu. Tady vidíte, jak se film dokáže dostat divákovi pod kůži, což určitě bylo jedním z cílů. Tilda Swinton si zaslouží oscarovou nominaci, ale celý film má u mě jen sedmdesát procent. Byla to taková sada, až to často bylo nepříjemné... A něco tomu přece jenom chybělo.