RECENZE FILMU

Muppety znám "od vidění". Nejvíc mě zasáhla kultovní (a nechutně nakažlivá) písnička Manah Manah a pár skečů s miss Piggy, ale víc jak půlstoletí rozrůstající se vesmír těchto podivných loutek je mnohem větší a prakticky komplexní. Každé povolání a každý typ člověka má svého kanonického muppeta. Jenže v posledních letech už se na ně spíš práší kdesi v depozitáři, protože děti zajímá něco úplně jiného.

Byly skutečně doby, kdy se The Muppet Show těšila značné popularitě. Vítala hosty jako Sylvester Stallone, Johnny Cash nebo Christopher Reeve a bavila miliony diváků. Současný comeback je založený na tom, že Muppety milujete, vyrostli jste na nich a po těchto časech se vám stýská. Neznalého pozorovatele, tedy většinu z nás, by měl tedy minout a nezajímat. Jenže všechno je jinak! Největší klad snímku o slavných loutkách totiž je, že vás dokáže bez problému přesvědčit o tom, že pokud jste Muppety nemilovali doposud, bude tomu tak odteď!
James Bobin zvládne diváka skrze jednoduchý příběh onou nostalgií nakazit, díky čemuž může budovat sympatické, vtipné a tak trochu smutné scény bez sebemenších potíží. Pokud na vás zmíněná nakažlivost zapůsobí, jste v pasti... A nebudete z ní chtít ven.

Sledujeme dva bratry, z nichž jeden je normální člověk (Jason Segel, spolupracující i na scénáři a produkci) a druhý muppet. Nikomu to nepřijde podivné (napadlo by mě hned několik otázek "na tělo" pro jejich matku), ale to je jen první stupeň sebeuvědomnělého humoru, který prostupuje celý snímek. Když se rozjíždí snaha bratrů a Seagalovy přítelkyně (Amy Adams) zachránit muppetí studio před odkoupením a zlikvidováním (mužem s přiléhavým jménem Tex Richman), dostávají se do hry i nejznámější hvězdy pořadu v čele s Kermitem, Piggy a těmi dalšími. Jejich plán? Uspořádat vzpomínkovou show a vybrat nějaké ty peníze. Postupně tedy objíždějí ostatní ex-muppety, aby je přesvědčili k návratu.
Humor Muppetů je založený na třech pilířích:
1) Neustálé připomínání, že se díváme na film. Postavy několikrát (poměrně často) řeknou něco ve stylu "páni, to byl ale velký výbuch, tenhle film musí mít fakt vysokej rozpočet!", nebo "moc se nám náš plán nedaří, tohle bude asi krátký film".
2) Muzikálová čísla s textem záměrně přepáleným, nebo trapným. Viz. na Oscara nominovaná píseň Man or Muppet či zloduchův "rap".
3) Záměrná nefunkčnost a odklon od reality světa, kde se film odehrává a v němž žijí skuteční muppeti. Jejich existence totiž není jediná odchylka. Na začátku například začínají jarní prázdniny, kvůli čemuž jsou děti velmi smutné, ale učitelka je úspěšně uklidní slovy: "Nebojte, brzy bude zase škola."

Můžete oprávněně namítnout, že to vše jsme už viděli v mnoha klasických komediích od Žhavých výstřelů po Krále džungle, ale já vám budu oponovat s tím, že tam přece nebyli muppeti! Možná se vám to nezdá jako nejpevnější argument pod sluncem, tak to zkusím ještě jinak. Všechny vtipy v Muppetech jsou skvěle načasované, dobře odměřené a neustále propojené onou nostalgií vůči starším, lepším (?) časům. Možná se některé pointy tak trochu opakují, není to ale na škodu - ostatně na opakování byl vždy založen i muppetí humor.
Pokud je něco zoufalé, je to dabing. Přezpívány byly i písně, ovšem způsobem, že se jejich záměrná, uvědomělá trapnost mění v... prostě trapnost. Ne že by to šlo vyřešit "dobrým dabingem", tohle bylo zkrátka předem odsouzeno k neúspěchu. Dospělý divák bude proto odkázán na svou fantazii, aby přemýšlel, o kolik vtipnější to asi je v originálním znění.

Není to ale nepropustná bariéra. Stejně jako se lze překonat i neznalost látky. Tvůrci samozřejmě zapojili množství odkazů na Show, které nepochopíme, ale na nováčky nikdy nezapomenou a dávají nám alespoň cameo roličky velkých hvězd i hvězdiček. Přítomnost některých je již prozrazena, jiných ne, ale potěší všichni.
Co jsou Muppeti především? Neuvěřitelně sympatický film, který chcete mít rádi. Nedá se to pochopit z plakátů ani trailerů, ale celý snímek prostupuje nepopsatelně příjemná atmosféra. Přitom po prvních pěti minutách jsem myslel, že se propadnu do země. Jakmile ale Amy Adams coby učitelka prvního stupně opraví karburátor (na hodině "jak opravit karburátor"), začíná skutečná jízda!

PS: Přestože se Mupeti soustředí hlavně na dospělého diváka a dětský žánr využívají spíš jako masku, podobně se schovává nedávno recenzovaný Hugo, jsou dětskému publiku mnohem přístupnější než Scorseseho oscarový tahoun.