RECENZE FILMU

Můj vysvlečenej deník jsem viděl před víc než týdnem, ale nedokázal jsem se dokopat k sepsání recenze. To je ta nevýhoda, když nemáte žádné deadliny ani na vás nikdo netlačí s odevzdáním. Na mojí obranu: Jak napsat recenzi na film, ke kterému nemáte potřebu se vyjadřovat? Který prošumí a navěky odejde bez jakékoliv stopy? Kterému jde dát průměrné hodnocení leda s příslibem, že nad ním nebudete nikdy víc přemýšlet?

Už mě nebaví poznamenávat, jak se české filmy plácají na místě (navíc si musím něco schovat pro paní Marii). Poslední dobou proto stále častěji rezignuju a dávám smířlivá hodnocení i plytkostem typu Vrásky z lásky. Do nastolené rutiny dokonale zapadá snímek Martina Dolenského, jehož přední devizou je, že spatlal dort tak nekonzistentní a nepochopitelný, že by mu lekce ve vaření mohl poskytnout nejen Babica, ale i pejsek s kočičkou.
Příběh sedmnáctileté puberťačky se ostatně hned ze začátku prohlásí za bořitele hollywoodských klišé, aby jim po zbytek stopáže propadnul v takové míře, že by to přišlo trapné i druhořadé americké kabelovce. A to rozpory nekončí, pouze začínají.

Hraje si na adaptaci deníku (který skutečně existuje, ale pravděpodobně není autentický - nepátral jsem po tom), nicméně se naprosto nedaří navodit pocit, že postavy, které pozorujeme, jsou živí lidé. Jsem pouze o čtyři roky starší než hrdinové a přísahám bohu, že nikoho jako oni jsem v životě nepotkal, a pokud, tak jen kusově a odděleně - rozhodně ne v takové tlupě. Nebo to je tím, že jde o Pražáky? Jsou Pražáci vážně tak nekompromisně hloupí s rozmazlení fracci? Já tomu nechci věřit. Kdyžtak mě opravte.
Začněme ale tentokrát od něčeho, co se (možná) podařilo. Rozehráno je tolik nesouvisejících dějových linií a poznáme tolik postav, přičemž žádná se nedobere k pointě, až se dá skutečně uvěřit tomu, že sledujeme výsek souboru událostí, které někdy začaly a teprve mají skončit. Což u deníkového filmu můžu ocenit.
Těžko říct, jestli se to podařilo "naschvál", nebo mimoděk, protože tvůrci nejsou schopni vystavět nic, co by vzdáleně připomínalo filmový příběh. Tak i tak se to tluče se zmiňovaným odtržením od reality a přichází to vniveč. Sledujeme tak v postatě výseč z něčeho, co má být běžný život, ale víme, že to vlastně realitě neodpovídá. To pak absence nějakého klasického příběhu chybí, i kdyby byla záměrná.

S tím jde ruku v ruce, že se na plátně neustále něco děje, někdo na někoho křičí, někdo se s někým líbá, někdo někoho nenávidí a někdo se snaží dostat do Sůdánu. Tudíž nenastává situace, kdy ztrácíme schopnost film vnímat a usínáme.
Považuji za pozitivní, že český filmař pochopil, že i když si točí ty své "člověčiny", musí se na plátně "něco" dít dějově i vizuálně. Bohužel to, co se děje ve Vysvlečenym deníku, nedává žádný smysl (co do děje), nedrží to pohromadě (co do vizuálu) a je to buď zmatené, že tomu nerozumíme, nebo hloupé, že se tomu smějeme.
Za slušnou považuju i větší část herců, z nichž jich ale (vzhledem k množství postav) málokdo dostal prostor. Všechny postavy jsou buď kravky, nebo karikatury kluků a není problém je ihned silně nenávidět. (Byl to záměr, že? Pokud ano, zahráno to bylo obstojně.) A to včetně hlavní hrdinky, kterou ztvárňuje schopná Veronika Kubařová. Její "sympatická nána", kterou máte rádi tak dlouho, než ji poznáte, zachraňuje spoustu z toho, co by jinak nemělo větší smysl. U Kubařové jako jediné mám pocit, že by z ní mohlo vzejít něco dobrého.

Nezlobím se na Vysvlečenej deník, nestojí mi za energii, kterou bych na to musel vynaložit. Necítím potřebu se ohrazovat, necítím potřebu varovat. Je to tak nijaký film, že vlastně ani nevím, proč o něm píšu. Nechce se mi ani hledat závěr k téhle recenzi, který by nějak shrnul mé dojmy. Ale musím:
Nemá to co říct, nemá to co prodat. Chce se to líbit, moc se to chce líbit, ale nevím komu a nevím jak. Staří se leda naštvou na mladé a z mladých to dělá idioty, tak se jen těžko se snímkem ztotožní. I proto mám pocit, že se na tenhle počin zapomnělo už necelý týden po premiéře. Nutno dodat, že právem.

PS: Neautenticita předlohy mi byla potvrzena. Myšlenky téhle sedmnáctileté školačky prý sepsal čtyřicetiletý muž. Svět zase dává smysl.