Krasna nuda

Prijemna rozpravka ale aby som bola uprimna - film som pozerala na viackrat, pretoze ma trochu, no, nudil. Je krasny, urcite by som ho pustila svojim detom, ale dejovo mi nemal co ponuknut.

Satsuki

Za melodií velmi příjemné hudby, je odvyprávěn japonský animovaný příběh s mimořádnou fantazií a netradičním dějem, který rozhodně zaujme.

Veľmi krásny príbeh, zasadený do ešte krásnejšieho prostredia. Je to taká oddychovka. Dve sestry sa pomaličky dostávajú do stále podivuhodnejšieho a rozprávkovejšieho prostredia až sa človek do toho tak vžije, že by sám chcel niečo podobné zažiť. Jediné sklamanie prišlo vo chvíli, keď som si uvedomil, že film pomaly končí. Bol by osm totiž schopný ho kľudne pozarať ešte aj ďalšiu hodinu. Je to fakt peckový film.

Miyazaki

Tohle je tuším můj třetí film od Miyazakiho, ale pořád platí, že žánr anime není mým šálkem čaje. Totoro je film s jednoduchým příběhem, ovšem především pro mladší diváky musí být přímo nabit fantazií a snová rovina je musí uhranout. Já jsem si užívala hlavně scény s "plyšákem" Totoro, častokrát jsem se uchechtla, ale kdybych se měla na film Můj soused Totoro podívat globálně, po stránce dějové mě tolik nenadchnul. Bylo to pěkné, ale všechno to kolem mě tak hezky proplulo a jaksi nemám potřebu vidět tento film znovu. To se spíš podívám na další, nejen Miyazakiho, kousky.

Tak to vidím já...

Přestože Totoro sám je naprosto perfektní plyšák, kterýho bych hodně chtěl doma, celkově jde o zatím nejslabší Miyazakiovku, co jsem viděl. Laťka je sice dost vysoko, takže to pořád znamená vysoké hodnocení, ale tentokrát zdaleka ne takové. 70% A to těsně. Nadpřirození tvorové se mi do příběhu nějak nehodí a jindy hutná atmosféra funguje jen částečně. Relativní zklamání, které zachraňuje jen moje slabost pro Miyazakioho filmy.

Sympatické

Pravdu mají ti, kteří říkají, že film je v podstatě o ničem. Skutečně, až na poslední třetinu, kdy film hrozí přerůst v drama - z čehož člověka mrazí, protože po Hrobu světlušek, se kterým je Můj soused Totoro duchovně svázán, má člověk z dramatického vývoje podvědomé pupínky.. Miyazaki je mistrem atmosféry, takže převažující absence děje jako takového nikterak nevadí. Když použiju slovní hříčku, dokáže kouzlo situace a zejména pak mezilidské vztahy vykreslit v úžasných barvách. Díváte-li se na Totora, vracíte se o pěkných pár let zpátky do říše fantazie, kdy jste pevně věřili na jakousi laskavou sílu, která vás nenechá na holičkách, jestliže pomoc hodně potřebujete. V tomto ohledu se film dotýká hlubokých vrstev v duších diváků a věřím, že skutečně po nesmírně depresivním, třebaže krásném Hrobu světlušek, po kterém býval promítán, měl a má moc vracet lidem víru v jakousi osudovou spravedlnost.