RECENZE FILMU

Uplynulo přesně dvanáct let od doby, kdy Tim Burton uvedl coby producent a autor námětu do kin společně s režisérem

Henry Selickem svůj první animovaný celovečerák s názvem Noční můra před Vánoci. V současnosti naše kina obsadil již druhý Burtonův snímek, v němž byla znovu použita na stříbrných plátnech nepříliš vídaná loutková animace. Vážené zombině a vážení zombivci, přivítejme Mrtvou nevěstu.

Děj této hororové pohádky nás zavádí do střední Evropy konce 19. století, kde se okamžitě seznamujeme s hlavním hrdinou v podobě mladého a velmi plachého Victora (s hlasem Johnnyho Deppa), který si díky své přísné matce musí vzít za ženu podobně stydlivou Victorii (Emily Watson). Victor je hodně nervózní, u oltáře neustále zapomíná svou řeč, a tak se vydává na čerstvý vzduch do lesa, kde cvičně nasadí prstýnek na suchou větev čnící ze země. Bohužel, jak ostatně brzy Victor sám zjistí, nejedná se o žádnou větvičku, ale o prst zavražděné dívky, která je na onom místě pohřbená. A tak vylézá mrtvá nevěsta (Helen Bonham Carterová) ze záhrobí s přesvědčením, že Victor je její snoubenec…

O tom, že příběh je originální a na první pohled klasicky „burtonovský“, není pochyb. Scénář pochází z počítače Johna Augusta (s Burtonem už pracoval na Velké Rybě a Karlíkovi) a Caroline Thompsonové (Noční můra před Vánoci) a obsahuje vše, co ke každému správnému filmu mága Tima Burtona odjakživa patří – ponurá atmosféra, černý humor, množství neuvěřitelně podmanivých scén, každým coulem zajímavé postavy a působívá hudba Dannyho Elfmana. Než se však pustím do chvály na adresu obou (!) režisérů (Burton a Mike Johnson), podívejme se na pár záporů.
Mrtvá nevěsta nemá k dokonalosti příliš daleko, ale i přesto má své mouchy. Již zmiňovaná hudba Dannyho Elfmana tu sice je, ale bohužel (opravdu nerad to říkám) poměrně nevýrazná. Jistě by teď někdo oponoval, že právě o „nevýraznost“ hudebního doprovodu Burtonovi a Elfmanovi šlo, ale třeba takové úvodní titulky nebo první scény s mrtvou nevěstou si pompéznější hudbu určitě zasloužily. A co se týče muzikálových čísel, těm by spíše prospělo kdyby byly alespoň o jednu dvě minutky kratší. I když jimi Elfman dokáže třeba odvyprávět i tragickou smrt nevěsty, scény nejsou příliš strhující a já osobně je považuji za nejslabší chvilky v celém filmu. Promiň, Danny.

A pryč s kritikou. Kouzelně ponurá atmosféra plus neuvěřitelně účinný černý a chvílemi až morbidní humor. To jsou dvě věci, které NIKDO nedokáže skloubit tak působivě jako Burton. Chvíli se zkrátka kocháte strašidelným lesem v pozadí s gotickým kostelem, když tu se náhle válíte smíchy nad scénou, ve které Victor nařizuje poslušnému a mimochodem také několik let mrtvému pejsku Kosťovi, aby prostě dělal mrtvého. A stejně tak dobře funguje i scéna, kdy nevěsta vylézá ze záhrobí (originální připomínka starých béčkových hororů od Eda Wooda), nebo vynikající protiklad v podobě života na světě (ponurá atmosféra, temnota za každým rohem) a života v záhrobí (veselá nálada, neustálé pitky a oslavy), který vskutku nutí k zamyšlení.
Nesmím však zapomenout ani na spolurežiséra Mika Johnsona, který stojí hlavně za výtvarnou podobou snímku a uznat, že spojení loutek a počítačové animace je v případě Mrtvé nevěsty naprosto dokonalé!

Kladů by se na Mrtvé nevěstě našlo opravdu hodně, ale nemá cenu je vyjmenovávat všechny. Jediné, co vám divákům zbývá, je prostě jít na to do kina (o stahování z netu jsem nic neřekl:) a všechny si je vychutnat. Nudit se u toho rozhodně nebudete!