Die Wolke

Podíval jsem se na TO TEĎ při smutném "výročí" 25 let od výbuchu v Černobylu a musím uznat nerad bych NIKDY zažil něco tak strašného jako jaderný poplach a už vůbec né ve velkoměstě kde třeba žiju,,, davová psychóza a s ní spojené šílenství je snad ještě horší než ty prvotní chemický dopady katastrofy... lidi se samozřejmě neovládají a když jo policie a armáda je hned odtřihne aby bylo jasné, že nemají šanci. Katastrofický film začína lehce pubertálně, paxe romanticky stupňuje a v jedné chvilce nabíra až drasticky hororový nádech... Situace jsou až prohlédnutelně běžné, v životě každého člověka se určitě něco podobého stalo až do chvíle, kdy se musí rozhodnout mezi láskou a rodinou případně nějakými nejnutnějšími hmotnými věcmi... Hlavní představitelé se do vztahu vrhají po hlavě a snad ještě ani nestačí rozhořet oheň hned je udělán protizásah, který zabrání milujícím se být spolu... další vývoj ale určitě překvapí i neotrlejší povahy doporučuji hlavně fanoškům napětí a romantiky (((;

Němci, jak jsou nevyzpytatelní! A ohledně filmové tvory to platí ještě dvojnásob. Z hromady jejich opravdu nechutně stupidních filmů, kterou v současné době produkují občas vyklouzne klenot hodný maximální pozornosti (Život stavba povolena, V červenci, Klepání na nebeskou bránu, Lola běží o život, Bílé peklo...). Mrak sice nedosahuje kvalit výše zmíněných, ale rozhodně to není klasický německý brak kterých jsou naše televize plné. Ačkoli začíná jako ta nejhorší německá limonáda - osmnáctiletý beatník od bohatých rodičů žije sám svůj nevázaný a obdivuhodně nezávislý život, když potká ji, popíjejí colu a chtějí se mít rádi. Ale ještě předtím se musí vypořádat (postrčení a domluva) s partu frajírků, kteří jim jejich vztah znepříjemňují. V tuto chvili jsem film přestal sledovat, protože to vypadalo jako extrémní krávovina. Pak se ozval jaderný poplach a já opět zbystřil. Počátěční zmatek a chaos je natočen působivě a nekýčovitě a prožívá ho i divák. Dovídáme se že vybouchla nějaká elektrárna a že je potřeba rychle zmizet. Když malého brášku hlavní hrdinky rozmašíruje auto, které ani nezastaví (nápaditá, působivá, skvělá scéna) padla mi čelist. Když postavy začnou myslet především na sebe a záchranu svého života, je to svěží závan mezi kýčovité scénáře katastrofických filmů. Nicméně v druhé polovině filmu se opět začne rozvíjet především lovestory shakespearovských milenců. Ale stále je to v mezích, nic nevypadá hloupě, dokonce to člověk fakt prožívá. 8/10, ten film mě moc příjemně překvapil a hlavně je to takové pěkně reálné.