Herecký koncert dvou velkých hvězd a opět trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Bernhard Wicki příchází s originálním a napínavým příběhem, ale hlavní síla spočívá právě ve vykreslení a hereckém pojetí jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů. Postava Marlona Branda se rozhodla emigrovat a brát válku jako něco, co se jej bezprostředně netýká a nebýt k tomu dotlačen, nikdy by na palubu nevkročil. Sledujeme jeho vzrůstající obdiv ke kapitánovi, který sice nesouhlasí s děním ve své zemi, ale zachoval si k ní věrnost a smysl pro morálku. Kapitánův vztah k Brandovi zase přechází od odporu vůči SS až k přesvědčení „všichni nejsou stejní“. Přidávám ještě dalších 10% za Brandův německý přízvuk (i když ve skutečnosti by se asi na palubě německé lodi mluvilo německy a ne anglicky s přízvukem).