GOLDIE FILM

Pokračujeme v tématu posedlosti. Dneska si ukážeme její další polohu, a přitom zůstaneme nápadně blízko minulé goldie, která byla věnována snímku Co se vlastně stalo s Baby Jane? V ní Martin popsal téma tyranie vedené směrem k bezmocné oběti a jemně naznačil dílo, v němž byl tento námět doveden takřka k dokonalosti. Misery nechce zemřít. Motivem k takovému jednání byla v knize Stephena Kinga a následné stejnojmenné filmové adaptaci Roba Reinera právě posedlost. Zde konkrétně se jednalo o posedlost Annie, vášnivé fanynky číslo jedna. Jak zhoubná zmíněná vlastnost může být a co všechno může způsobit? Pokud posedlost navíc zkombinujeme s šílenstvím a duševním onemocněním, nemůžeme čekat nic dobrého. Misery nás o tom hravě přesvědčí.

Robem Reinerem jsme se už jednou zabývali. Film Když Harry potkal Sally byl projektem, který těsně předcházel právě Misery. Rob Reiner je filmař mnoha žánrů, tímto skokem od netradiční romantické komedie k hororu s prvky thrilleru to jen dokazuje. V adaptování Stephena Kinga však nebyl žádným nováčkem. V roce 1987 totiž spatřilo světlo světa dobrodružné drama Stůj při mně. Sám King si snímku Stůj při mně nesmírně považoval a dodnes ho pokládá za nejlepší adaptaci, která kdy podle jeho knih vznikla. Divácký úsudek se ale často liší. Publikum považuje za nejlepší adaptace docela jiné filmy. Někteří kopou právě za Misery nechce zemřít. Reiner sice vynechal paralelní linii o zmrtvýchvstání Misery, jinak se ale předlohy držel poměrně věrně. To čtenáři a fanoušci Kinga považují za plus. Pokud se na Misery podíváme čistě z hlediska filmařského a pomineme, že se jedná o adaptaci, uspěje rovněž. Především dokonale stupňovaný pocit zmaru a temná atmosféra jí dodávají ten správný šmrnc.

Paul Sheldon vs. Annie Wilkesová. Počáteční stav 0:0 se rychle začíná měnit ve prospěch Annie. Paul Sheldon je známým a komerčně úspěšným spisovatelem. Jak je u něj obvyklé, na samotě v Coloradu dokončuje svou zatím poslední knihu. Chce se vrátit domů, ale plány mu překazí nejprve sněhová bouře, poté Annie. Paul havaruje, avšak pohotová fanynka Annie jej z místa nehody dostane a odveze ho k sobě domů. Poskytne mu přístřešek, jídlo, ošetří jej, neboť bývala zdravotní sestrou. Když se Paul probírá, Annienu pohostinnost i vyznání obdivu přijímá s rozpačitým úsměvem. Postupem času však vychází najevo, že Annie Paulovi lže. Telefony prý nefungují, cesta není prohrnutá, zkrátka a dobře: tisíce výmluv, kterým Paul zprvu věří. Když pochopí, že jej Annie ve skutečnosti drží v zajetí a že její sladký úsměv je jen zástěrkou pro šílenost, nemůže dělat vůbec nic. Zranění nohou jej paralyzovalo. V inkriminovanou dobu navíc vychází poslední díl Sheldonovy série o Misery. Annie jakožto věrná fanynka spěchá do obchodu a knihu zakoupí. Jaké je však její zděšení, když se dozvídá, že Paul její oblíbenou postavu na konci knihy zavraždil. Tak to tedy ne! Naplno se začíná projevovat její posedlost. Annie nařizuje Paulovi, aby napsal příběh nový, a to přesně podle jejího gusta. Paul píše, aby zůstal naživu. Zároveň se snaží uniknout. Promyšlená tyranie ze strany Annie totiž překračuje všechny meze. Dostane se Paul Sheldon z pekla živý?

Ukázkovým příkladem šílenství a posedlosti je samotná postava Annie. Annie je tak divná, tajemná a svým způsobem zajímavá a fascinující, že by sama o sobě zasloužila rozbor nejméně v diplomové práci. Smlsly by si na ní psychoanalýza, feministické teorie i různá odvětví psychologie. My takový prostor nemáme, takže se na ni zaměříme alespoň z laického hlediska.
Annie Wilkesová musí trpět nějakou psychickou poruchou. Reiner tuto možnost ve filmu nijak nerozvádí, ovšem z jejího jednání je více než patrné, že úplně normální nebude. Zprvu se jeví „sluníčkově“. Neskrývá úsměv ani obdiv. Na krku se jí však neustále zlověstně pohupuje zlatý přívěsek ve tvaru křížku a my, když jsme svědky jejího chování, kdesi v hloubi duše lovíme myšlenky týkající se náboženských fanatiků. Pak se dovídáme o nepovedeném manželství (a tážeme se sami sebe, co se vlastně s manželem stalo?, protože Annie už nevěříme ani slovo), spolu s Paulem objevujeme pečlivě uschované výstřižky z novin, v nichž se řeší například vraždy novorozeňat, které spáchala právě Annie... Tatam je původní dojem z Annie – milá, trochu při těle, baculaté tváře, v nemoderních šatech i účesu vám připadala jako správná žena vyznávající ty správné hodnoty. To, že svého domácí mazlíčka – prase – pojmenovala Annie Misery, nám v tu chvíli připadá až hořce úsměvné.

Misery nechce zemřít staví na několika zásadních bodech. Nejdůležitější bezesporu je samotné obsazení Annie Wilkesové. Do té doby nepříliš známá, především divadelní, herečka Kathy Bates zahrála laskavou ženu, měnící se pod tíhou nemoci i okolností ve všehoschopný stroj na zabíjení, skvěle. Nakonec odešla jako první herečka, která za roli v hororu získala Oscara. Ač se děj odehrává prakticky pořád v malé místnosti a v centru zájmu stojí většinou jen dvě ústřední postavy, divák nemá šanci se nudit. Rob Reiner dokonale buduje atmosféru plnou děsu, strachu a bezvýchodnosti. Příběh sám je napínavý a ukázkově graduje. Misery nechce zemřít nemá moc chyb a bezesporu se jedná o jednu z nejzdařilejších Kingových adaptací.