Soundtrack k filmu "The Mission" (Mise), byl jeden z prvních soundtracků, které jsem slyšela a který u mě následně rozpoutal další sountrackovou mánii. Vám jistě známý Ennio Morricone (*10. listopadu 1928) je italský skladatel , který má již mnohé za sebou, napsal hudbu asi k 400 filmů, z těch známějších například Tenkrát na Západě, Mé jméno je nikdo, Hodný, zlý a ošklivý, Bugsy, Malena nebo Nebeské dny. Z čehož byl pětkrát nominován na Oskara, ale nikdy jej nezískal. Je však aspoň držitelem Oskara z roku 2007 za celoživotní dílo. Film Mise spatřil světlo filmových pláten v roce 1986, pojednává zčásti o obchodu s otroky, ale hlavně o jezuitských misiích v oblasti ústí řeky Uruguay v 17. – 18. stol., což bylo portugalské koloniální teritorium a kde žil indiánský kmen Guarani. Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád, jezuité) bylo založeno roku 1534 sv. Ignácem z Loyoly, soustředil se a dodnes soustředí na pastorační a misijní činnost. Kvůli rozporům mezi Španělskem a Portugalskem a mezi Jezuity a portugalským ministrem, bylo domorodým Guarani přikázáno opustit svou zem a usídlit se za řekou Uruguay. (Konflikt s Jezuity započal díky výměně portugalského koloniálního teritoria v Jižní Americe se Španělskem. Podle tajného ujednání z roku 1750 přenechalo Portugalsko Španělsku sporné území kolonie San Sacramento v ústí řeky Uruguay výměnou za "Seven Reductions of Paraguay", samosprávné jezuitské misie, jež byly formálně španělskou kolonií.) Vzhledem ke krutým podmínkám džungle indiáni pozvedli své zbraně, což propuklo v tzv. válku Guarani, která pro indiány skončila naprostou katastrofou. To co jste se právě dočetli o historii a náplni filmu, vysvětluje i jeho hudební obsah. Indiánské kmeny většinou používají nástroje vyrobené z hlíny, ze dřeva, z kostí, z kůže, z různých bambusových nebo sekvojových větví. Jsou to tedy různé okaríny, hliněné flétny, panovy flétny různých velikostí, dřevěné flétničky, konga, bonga, tam-tamy a jiné bubínky. Vám bude jistě znám nástroj didgeridoo (dydžerydů), který má však svůj původ v Austrálii (kmen domorodých Aboriginů), který zde však používán není, i když některé nástroje jej mohou připomínat. Zmiňované okaríny, hliněné a dřevěné flétny mají dírky, jako třeba dnešní zobcová flétna, jejímž zakrýváním získáte tóny různých výšek. Dost často se u těchto nástrojů setkáme s "přefukováním" nízkých tónů do vyšších oktáv, čímž nástroje získávají větší tónový a barevný rozsah. Právě některé z těchto indiánským nástrojů jsou často použity v hudbě k filmu Mise, v kombinaci s nástroji symfonického orchestru. Osobně mám tyto kombinace velmi ráda, protože když propojíte známý zvuk symfonického tělesa s domorodými dechovými a bicími nástroji, vzniká jakoby úplně jiný žánr – propojení klasické a lidové (nebo domorodé) hudby. (Jeden podobný projekt u nás například vytvořil Jiří Pavlica – primáš cimbálové muziky Hradištan – kde propojil hru na bubny a zpěv afričana s cimbálovou muzikou.) Krom těchto nástrojů zde zaznívá i cembalo, klavír, harfa a ve dvou skladbách i klasická kytara. V neposlední řadě smíšený sbor a sbor členů kmene Guarani. Ústředním tématem filmu je skladba Gabriel´s Oboe (tracky č. 3 a 13) s hobojovým sólem doprovázeným cembalem a smyčci. Ve filmu ji poprvé hraje otec Gabriel (Jeremy Irons), když prochází pralesem, možná ze strachu, pro radost a klid nebo pro obměkčení členů kmene, se kterými se poprvé setkává. Jeho hoboj však končí rozzlomen ve vodě. Poté když odchází společně s Guarani melodie již zaznívá naplno hrána orchestrem a prochází na různých místech celým filmem a nehraje ji pouze hoboj. První skladba CD On Earth As It Is In Heaven nám představuje jeden z případů kompilace, jak několika motivů a tématu filmu, tak kombinaci indiánských a symfonických nástrojů, zpěvu sboru a kmene Guaraniů. Skladba začíná vzestupnou harmonií smyčců, připojuje se pěvecký sbor a cembalo, představují nám ústřední hobojovou melodii bez zdobení. Tu pak přebírá hoboj a připojují se také bubny a bubínky, do toho zaznívá druhá skupina sboru s melodií Vita Nostra podpořenou flétničkami. Tohle je pro mne obrovské umění vytvořit tři linie, které zní samy o sobě, ale ještě všechny tři dohromady, a vytvářejí náladu, při které se zastavuje čas. Za druhé téma bychom mohli považovat melodii, která například zaznívá v tracku č. 11 The Mission, v č. 2 Falls, původně ji hraje příčná flétna, zde ji hrají indiánské dřevěné flétny, pak ji na chvíli přebere orchestr. Otevírá se nám panorama největšího systému vodopádů světa, Iguaçu. Nebo v č. 8 Climb, kdy otec Gabriel šplhá nad vodopády, aby se dostal do osady kmene. Zde již hraje příčná flétna s harfou. Nebo také v č. 9 Remorse, kde začíná téma nejprve v mollové tónině a hráno v disonancích, celý orchestr se rozbouří, hrubá melodie kontrabasů s trhavými pizzicaty smyčců, následně se vše obměkčí a téma zahraje hoboj s harfou. Č.7 Vita Nostra je jeden z příkladů, kdy ústřední melodii hraje jedna z dřevěných indiánských flétniček, doprovází ji smyčce, bubínky a sbor zpívá Vita Nostra...(Náš život). Guarani a otec Gabriel jedou na lodiích po řece Uruguay, vezou jednu z hlav španělské církve, která má rozhodnout o budoucnosti misijních osad, hudba umocňuje krásu řeky, tropického pralesa, klid, radost a spokojenost obyvatel. Když jsem slyšela poprvé track č. 10 Penance, představovala jsem si zástup otroků, kteří unaveni po několika dnech táhnou náklad suchem nebo pouští. Ve filmu Rodrigo Mendoza (Robert De Niro) šplhá do prudkého promáčeného bahnitého kopce se zátěží, kterou má lanem přivázanou k tělu. Penance totiž v překladu znamená pokání (v případě Rodriga za obchod s otroky a za vraždu svého bratra). Hudba je velice naléhavá, začíná chromatickými (půltonovými) nebo celotónovými postupy nejprve vzestupně a pak sestupně, které hraje nejprve kontrafagot, pak se postupně po dohrání motivu přidávají fagoty, violoncella, violy, 2. housle a nakonec flétny. Zbytek orchestru hraje sestupné průtahy, je to takové zhudebněné "ach jo". Hudba se převaluje nahoru a dolů, jako nějaký líný brouk, nebo jako někdo kdo táhne těžké závaží, podklouzne a zase se musí vrátit zpátky...jako Sisyfos, který valí svůj kámen. A co mě velmi zaujalo, Rodrigo se se zátěží šplhá i nad vodopády, uklouzne a málem spadne dolů, otec Gabriel jej však chytí za ruku. V momentě, kdy visí několik desítek metrů vysoko je naprosté ticho, hudba se přeruší, syčí jen vodopád. Tohle je moment, kde by spousta autorů použila velmi dramatickou hudbu, ale tady je naprosté ticho, že byste se rozkrájeli. Jelikož soundtrack obsahuje celkem 20 tracků, zmíním se už pouze o těch, ve kterých slyšíme kmen Guaraniů. Č. 18 Guarani, kde uslyšíme hudební nástroje Guaraniů a jejich možnosti. Č. 4 Ave Maria Guarani a č. 14 Te Deum Guarani, kde sborově zpívá kmen Guaraniů církevní skladby, svými neškolenými, čistými a naprosto přirozenými hlasy a závěrečná skladba Miserere se sólovým andělským hláskem malého Guaranii. V dalších skladbách uslyšíte také zapojení válečných motivů, přípravy na bitvu (virbl, trubka), zakomponování výstřelů z děl do ústřední melodie Gabriel´s Oboe. Hudba není vždy zpěvná a melodická, ale také dramatická, disonatní. Co dodat. Tato hudba mě velmi zaujala svou pestrostí obsazení hudebních nástrojů a lidských hlasů, tím jak dokonale je prokomponovaná, pospojovaná do různých kompilací. Má ústřední melodii, která je tak výrazná a snadno zapamatovatelná, že vám bude znít v uších ještě dlouho. Vždy když ji uslyšíte, navozuje klid a mír, je spojena s vírou a milostí Boží zobrazovanou ve filmu a jak je v něm řečeno: "A tak se stalo, že Indiáni kmene Guarani konečně poznali nekonečnou milost Boží...a krátkodobou milost lidskou..."