RECENZE FILMU

Sedmiletý Tim žije nádherný život jedináčka, který skončí v okamžiku, kdy do jeho domu přijde záhadný malý bráška. Z roztomilého batolete se stane tajný agent v obleku a s kufříkem. Jeho úkol je jasný – láska mezi rodičem a dítětem se nesmí ničím a nikým nahradit.

Ano, z úvodních vět se zdá být vše jasné a zřetelné, ale věřte mi, není to tak. Navzdory tomu, že Mimi šéf je určen převážně pro dětské publikum, je jeho příběh velice složitý, ale hlavně nepřehledný. Pokud byste rádi nepřišli o moment překvapení, nepokračujte dál. U Mimi šéfa nezaručuji, že nezmíním něco, co bych neměl.

Tim si užíval život jedináčka. Hrával si s rodiči na zahradě, byl jejich středem vesmíru, uspávali ho na desítky způsobů a veškerý čas trávili jen s ním. Všechno hezké jednou končí a podobný pocit jsme možná zažili všichni (najdou se ale výjimky), co jsme starší než naši sourozenci. Ano, i Tim nezůstane jedináčkem do smrti a do jeho domova se dostalo další dítě. Mladší bráška, roztomilé batole. Žel, někdy není nic tak jak vypadá. Z roztomilého dítěte se vyklube Mimi šéf, který je u Timových rodičů na výzvědách. A začíná boj o přízeň rodičů.

Kéž bych mohl napsat, že to je vše. Ale není, protože příběh je poněkud složitější. Mimi šéf pochází z organizace BabyCorp, která má na starosti, aby láska mezi rodičem a dítětem nevymřela. Jak ale už na poli podnikání bývá, i oni mají konkurenci, a to firmu Štěně a.s., která, jak její název prozrazuje, produkuje roztomilá štěňátka. A oni právě mají lepší výsledky a navíc hrozí, že po nasazení nejnovějšího štěňátka láska mezi dětmi a rodiči úplně zanikne a lidé si místo dětí budou pořizovat čistě jen pejsky. A to vedení BabyCorpu nemůže připustit. Proto posílají na zemi Mimi šéfa a to, že skončí zrovna u Timových rodičů není náhoda. Jeho rodiče totiž pracuji pro Štěně a.s.

Snad jsem se do toho nezamotal a dobře jsem to pochopil. I tak ale nedávají některé věci v pohádce smysl. Proč má Timova maminka těhotenské bříško, když se děti dle všeho vyrábějí jinde, a navíc Mimi šéf přijede k jejich domu taxíkem? A proč rodičům nepřijde divné, že jejich nové děťátko nosí kufřík a oblek? (To si totiž Tim nepředstavuje, ale rodiče skutečně takto Mimi šéfa vidí a přejdou to úsměvem.)

Nad tím vším jde ale mávnou rukou. Je to přeci pohádka hlavně pro děti, i když občas se objeví nějaký ten vtip pro dospělé, který mě i rozesmál. A i rivalita mezi Timem a jeho novým bráškou je povedená. A abych jen nekritizoval, oceňuji myšlenku, že druhé dítě vždy strhne celou pozornost rodičů a starší sourozenec se cítí osamělý a ze začátku může žárlit.

Po celou dobu jde těžko rozeznat, co si Tim představuje a co je skutečně realita a vůbec se mi nelíbil konec, který byl už moc přehnaný. Mimi šéf se možná snažil napodobit úspěch nedávného animáku V hlavě, což se mu ani zdaleka nepovedlo.