RECENZE FILMU

Režisér Yorgos Lanthimos nám aktuálně představuje svou novinku Milé laskavosti. Po nedávných Chudáčcích jsou očekávání veliká. Na palubě má áčkové herce a opět svým bizarním způsobem nám chce odvyprávět celkem tři příběhy.

Musím uznat, že minimálně příběhově jsou jednotlivé části zajímavé a vzbuzují pozornost. První příběh je o chlápkovi, který absolutně nemá kontrolu nad svým životem a jedná podle toho, jak je mu nakázáno. A některé příkazy jsou opravdu už zahranou. Díky tomu má na druhou stranu určité výhody, ale také nemá žádnou svobodu. První příběh sleduje to, co se stane, když se rozhodne tyto věci změnit a mít svůj život a hlavně životní rozhodnutí pod svou kontrolou. Ne vždy to je tak snadné a možná vysněná změna není to, co chce.

Druhý příběh sleduje policajta, který netrpělivě čeká na výsledky pátrání, zdali jeho žena přežila nehodu na moři. Ta se vrátí k jeho radosti (to není spoiler), ale on začne mít podezření, že navrátivší žena není jeho manželka. A tak učiní patřičné kroky, aby tuto záhadu rozlouskl. Nu a třetí vypráví příběh o mladé ženě a jejím manželovi, kteří v rámci své sekty hledají mladou nadanou holku, která by mohla být budoucím duchovním průvodcem. Že ty příběhy zní zajímavě? To ano…

Tím ale končíme. Jak všichni už víme, tak Yorgos má svůj styl a ukázal to už v mnoha filmech, které se spíše řadí do artových kousků. Jednoduše je to bizár. Ale tak dobře natočený, že jeho filmy budí pozornost a sklízí i úspěch (ano, opět mluvíme o Chudáčcích). A Milé laskavosti na tom nejsou jinak. Jen ten úspěch bude asi menší. Největším problémem, alespoň z mého pohledu, je, že film má skoro tři hodiny. I když příběhy jsou svou strukturou zajímavé, neutáhnou tak dlouhý film. Ve všech třech příbězích jsou stejní herci, jen vždy hrají někoho jiného. Ono to dává smysl, ale mně to rušilo. Vadilo mi, že než jsem si na postavu s tváří nějakého herce zvykl, přešli jsme do příběhu dalšího a tam hrál úplně zcela jinou roli a já se od té předcházející musel oprostit. Ale to je pouze můj osobní pohled.

Pojďme ale k tomu hlavnímu, co bude tentokrát kamenem úrazu. I když příběhy mají zajímavou strukturu, jsou zahalené tajemstvím a vy odkrýváte, jak to tedy režisér myslel, tak na konci stejně narazíte. Divák nepotřebuje vše do puntíku vysvětlit, ale zde je těch otazníků na konci každého příběhu tolik, že jednoduše nevíte, co si z toho vzít, nebo jak na to reagovat. Celou dobu sledujete příběh, který vás nutí koukat dál, protože moc nechápete širší souvislosti, navíc to je natočené jako bizár, ale najednou přijde konec s finálem, ale vy potřebujete znát další odpovědi…

Nejlépe tedy funguje první příběh. Pak možná už přišla únava materiálu anebo příběhy byly ještě více bizarnější (hlavně ten třetí…), ale už neměly takovou šťávu a atmosféru, jako v případě prvního příběhu. Jednoduše, je to divné, místy ale lákavé pro diváka zjistit, jak to tedy je. Na konci je prázdnota. Nevidíte v tom širší souvislost a jen pokrčíte rameny a jdete dál na další příběh. Musím ale uznat, že herci byli vybráni dobře a Emma Stone, Jesse Plemons, Willem Dafoe nebo Margaret Qualley hrají vážně skvěle a do svých rolí se ztělesnili na jedničku.


Proč tedy film vidět? Není to klasický mainstream, takže pokud chcete vidět něco, co se odlišuje, tak Milým laskavostem dejte šanci. Určitě za vidění všechny tři příběhy, ať už kvůli hereckým výkonům (finální tanec Emmy Stone je brilantní), nebo samotným příběhům. Ony jsou vlastně zajímavé, jen trochu tím divným způsobem. Určitě bych je ale zkrátil a dodal jim lepší (klidně i bizarní) vysvětlení. Hlavně nějaké vysvětlení... Já sám jsem rád, že film jsem viděl, ale po těch třech hodinách jsem z těch příběhů byl vlastně spíš unaven…