RECENZE FILMU

Režisér Ari Aster se minulý rok parádně předvedl se svým hororovým debutem Děsivé dědictví. Už tehdy bylo jasné, že se objevil nový hororový talent. Určitě nejsem sám, kdo je přesvědčen, že Děsivé dědictví je nejlepší horor minimálně minulého roku. O rok později se Aster vrací na scénu, se svým novým filmem Slunovrat. Povedl se stejně jako jeho první film?

Mladý pár, jehož vztah je v troskách, se s partou kamarádů vydává do odlehlé vesničky ve Skandinávii. V místě kde nikdy nezapadá slunce, se koná oslava slunovratu, která probíhá jen jednou za devadesát let. Parta si oslavu vesele užívá do okamžiku, kdy probíhají první rituály.



Slunovrat je oproti Děsivému dědictví méně hororový. Nedočkáme se děsivých scén, jako spíše nepříjemného dramatu o vyrovnání se s traumatem hlavní hrdinky a rozpadem vztahu. Právě to pohání první polovinu filmu mnohem víc, než zkoumání podivné komunity. První polovina ale rozhodně nenudí. Všechny postavy a jejich konflikty jsou propracované a dočkáme se dokonce i humoru. Žádná postava není zbytečná nebo bezcharakterní. Naopak každá má co nabídnout. Nuda nehrozí, i když se nic pořádného neděje a je to jen příprava písečku před poslední půlhodinou.



Na finále mě nejvíc překvapilo, jak jde proti očekávání. Koncovka nenabízí intenzivní napětí ani morbidity. Nečekejte rozpárané hrudníky a hry s vnitřními orgány. Čekejte spíše pořádný bizár, na který má v dnešní době odvahu málokdo. A nakonec je to i dobře. Koncovka by sice mohla být intenzivnějsí, ale onen jednoduchý poslední záběr při zamyšlení nabízí mnohem víc.



Pokud bych měl Slunovrat porovnávat s předchozím Ariho filmem, Děsivé dědictví rozhodně vede. Ale i když jsem čekal něco jiného a zpočátku byl zklamaný, zpětně jsem nadšený, že se vydal touto cestou.