GOLDIE FILM

Měsíc věnovaný žánru sci-fi pokračuje. Po minulém exkurzu za Danny Boylem a jeho Sunshine se dnes zaměříme na jeden starší kousek. Je to skoro půl roku, kdy jsme se naposledy soustředili na němý film, proto uzrál čas představit si další zásadní dílo oné éry. Možná už tušíte, kam mířím. Dnešní goldie bude patřit snímku Metropolis Fritze Langa. Právě Metropolis základy žánru položil. Jenže tento film je zároveň ihned překročil. A překročil nejen hranice sci-fi, ale i kinematografie jako takové. Ovlivnil nejen spoustu režisérů, zmíním například Kena Russella, Luca Bessona nebo Ridleyho Scotta, ale také výtvarné umění či módu.

Metropolis, jenž byl do kin uveden v roce 1927, završil německý expresionismus. Připomeňte si další filmy, náležící k tomuto směru, jako jsou Upír Nosferatu nebo Kabinet doktora Caligariho, kterým jsme se v goldies již věnovali. A vzpomeňte i na Východ slunce, v němž se prvky expresionismu rovněž objevují. Metropolis sice vznikl až po tzv. zlaté pětiletce expresionistického filmu, přesto obsahuje mnoho z ustálených prvků. Tím hlavním je například fantastický děj, jehož prostřednictvím se zde tvůrce mimo jiné vyjadřuje k obecnějším tématům a problémům. Langa lze považovat za režiséra-vizionáře. V souvislosti s Metropolis určitě. Jinak se jedná o tvůrce, který promluvil do mnoha žánrů, byl schopen točit v rodné Evropě i Spojených státech amerických, zvládl němý i zvukový film.

Metropolis, dnes klasický film, byl natočen pod hlavičkou největšího evropského filmového studia UFA, které sídlilo v Německu. Je proto paradoxní, že právě Metropolis, který dnes po právu tolik uznáváme, skoro zapříčinil krach tohoto studia. Megalomanský Langův projekt vznikal o mnoho déle, než bylo původně v plánu, rozpočet byl několikrát překročen a premiéra musela být odložena. Soudobá kritika film doslova rozcupovala, na vině byl především i na tehdejší poměry jednoduchý až hloupoučký příběh. Metropolis propadl i finančně. Proti Langově vůli byl znovu sestříhán, zkrácen a změněn k nepoznání. Původně vystřižený materiál je asi navždy ztracen, dnes existují dvě kopie (jedna je kolorovaná a doplněná moderní hudbou). Až v posledních letech došlo k zrestaurování, do filmu byly na místa chybějících scén vloženy vysvětlující mezititulky, zachovalé scény byly správně seřazeny. I když patrně nikdy nebudeme mít možnost spatřit původní verzi Metropolis, která se v kinech ohřála jen pár týdnů, můžeme se podívat na film, jenž je Langově představě velice blízký.

Autorkou scénáře je Langova manželka, spisovatelka, scenáristka a režisérka Thea von Harbou. Právě k ní můžeme směřovat kritiku. Ovšem příběh vycházející z brakové literatury, banální a jednoduchý, s okatým morálním poselstvím, se přesto stal součástí skvělého filmu. Nebyl totiž tím nejdůležitějším. Tím byla forma – aranžmá pohybu, zobrazení obrovských staveb, propracování do posledního detailu. Fritz Lang v Metropolis jako první využil dnes poměrně běžnou techniku natáčení – jeho gigantické budovy z budoucnosti byly ve skutečnosti malými modely. Pohled na tyto budovy vám musí připomenout New York. A mýlit se nebudete. Fritz Lang v tomto americkém velkoměstě strávil mnoho času a jeho panorama se stalo jednou z inspirací pro připravovaný film. Kromě jiného je pro Langův velkofilm typické obrovské množství komparsu. Režisér s ničím nešetřil. Futuristický, biblický, prorocký i mýtický, to je Metropolis.

První německé sci-fi předkládá publiku hrozivou vizi totalitní společnosti 21. století. Lang využívá vertikál, svět totiž vertikálně strukturuje. Symetricky oddělil mocné od dělnické masy. Ta je jen mechanickou součástí výrobního procesu a slouží k vyjádření odlidštění. Žije samozřejmě v nejnižších patrech světa. Vrchní patra pak obývají mocní podnikatelé a jiní vlivní lidé, kteří vše ovládají. Freder je synem továrníka, náleží ke smetánce a vede v podstatě bezstarostný život. Jednoho dne se ale setká s Marií, dělnickou dívkou. Ihned se do ní zamiluje. A protože pozná svět, jenž byl jeho očím dosud zapovězen, sám začíná chápat, že je přinejmenším potřebná reforma, jelikož stávající rozdělení sil není úplně spravedlivé. To samozřejmě Frederovu otci vadí. Na pomoc povolá šíleného vědce, který vytvoří zlý klon Marii. Její postava je najednou děvkou a světicí v jednom. Úkol má jediný – zfanatizovat dělníky a poštvat je proti sobě i mocným, aby zavdali příčinu jejich dalšího útlaku. Lang do centra dění opět staví své oblíbené téma, a to pomstu. Zřejmě tušíte, jak vše dopadne. Ostatně vyplývá to z původu scénáře. Ovšem i tak se jedná o klenot kinematografie a ani schematický a banální děj nezmění nic na tom, že Fritz Lang stvořil vynikající majstrštyk.