INFORMACE O FILMU

Klasické dílo světové kinematografie Metropolis vzniklo na základě scénáře, který napsala Thea von Harbou, druhá manželka Fritze Langa, na jeho podnět.

Režisér pak realizoval jeden z nejvýpravnějších a nejrozsáhlejších projektů němé éry. – Fantastický snímek, natočený v letech 1925 a 1926, se odehrává v přesně neurčené budoucnosti ve fiktivním velkoměstě, ovládaném vrstvou vyvolených. Zatímco mocní si užívají radostí života v takzvaných Zahradách věčnosti, hluboko v podzemí se rozkládá město dělníků, kteří obsluhují obří stroje, zajišťující blahobyt „těm nahoře“. Syn pána Metropolis Freder se o podzemním městě dozví a vydá se mezi dělníky. Stane se aktérem vzpoury, kterou tajně zosnoval jeho otec, aby měl záminku k represím. Podněcovatelem sebevražedného dělnického povstání, jež málem způsobí kolaps celého systému, je umělá žena Maria, dvojnice skutečné dívky, která chtěla dělníkům otevřít oči...

Poněkud schematické poselství Langovy sociální alegorie se ani v době vzniku díla nesetkalo s velkým ohlasem. Působivost tohoto výtvarně monumentálního filmu však spočívá v něčem jiném: Fritz Lang vytvořil vizuální báseň, v níž pomocí ohromujících obrazových kompozic (např. stovky dělníků, pochodujících v odlidštěných geometrických formacích) vytváří vysoce stylizovaný, svébytný filmový prostor. Spíše než akademická teze o nutnosti najít soulad mezi společenskými třídami zaujme Langův film až hudební rytmizací linií a pohybů, ponejvíce v záběrech s lidmi, obsluhujícími různé stroje. Působivost trikových scén je z valné části dílem Eugena Schüfftana, autora speciálního způsobu snímání, který za pomoci zrcadlové soustavy propůjčuje miniaturním modelům dojem enormní velikosti.

Zmíněné ideové poselství se údajně velmi zamlouvalo ministru propagandy Josephu Goebbelsovi. Lang nicméně později z Německa uprchnul, na rozdíl od They von Harbou, vyznávající nacistické ideály. - 10. ledna 1927 měla Metropolis premiéru v Berlíně. Šlo o 4 189 metrů dlouhou verzi (jež se tehdy promítala zhruba tři hodiny), staženou po třech měsících z distribuce, neboť tržby neplnily očekávání. Od té doby vzniklo několik zkrácených verzí, přičemž není doloženo, zda se alespoň na některé podílel sám režisér. V rámci Projektu 100 se promítá zatím poslední rekonstruovaná verze, která vznikla péčí německých filmových historiků Enna Patalase a Martina Koerbera. Chybějící pasáže jsou nahrazeny mezititulky v odlišném písmu, případně fotografiemi. Film je ozvučen hudebním doprovodem, natočeným podle původní partitury Gottfrieda Huppertze. - Během posledního čtvrtstoletí vzniklo několik nových hudebních doprovodů k filmu. Zřejmě nejznámější je z roku 1984, vzniklý péčí hudebního producenta Giorgia Morodera a složený z písní soudobých pop-rockových hvězd a skupin.

ŠTÁB

OBSAZENÍ