není to můj šálek čaje

přiznávám se, že jsem se na film dívala pouze ze zvědavosti...ale dokoukala jsem ho jen z úcty k autorovi...nijak mě ten film nenadchnul...asi tento typ filmů není nic pro mě.

Přiznám se, že na tenhle film bych se nikdy za normálních okolností a dobrovolně nedívala. Ale protože na fesťáku pršelo, zalezli jsme do stage, kde se tohle zrovna promítalo. Nebýt vydatného deště, vzdám to po deseti minutách, kdy mi došlo jaký film to je. Půlhodinové prostoje, kdy se nic neděje a sledujeme jen vyděšený nebo nepřítomný pohled hrdinky, kterou ztvárnila Charlotte. Ty dva znaky mi stačily, abych poznala Triera. Takže jsem nic nečekala a ani nebyla zklamaná. Rozhodně to tedy bylo lepší jak Antikrist, nebyly tu žádné nechuťárny a aspoň něco málo se tu dělo, ale přesto mě to vůbec neoslovilo. Tyhle ty "umělecké" filmy prostě nejsou pro mě. Mám pocit, že Trier je asi lehce vyšinutý člověk, když točí takové filmy nebo ho nechápu. No každopádně víckrát se na to dívat nebudu, nemyslím si, že by mi to pomohlo pochopit, proč která postava dělá to co dělá...

I když jsem tenhle film velmi pozorně sledovala, mám pocit, že jsem ho pořád zdaleka nepochopila. Je to snímek, který mě mate, napíná a znervózňuje, ale bylo v něm něco zvláštního, co mi nedovolilo ho nedokoukat. Bylo už to spoustu konců světa a to i ve filmech, Melancholia je ale zvláštní tím, že tuto zkázu sledujeme prostřednictvím bohaté, ale přesto problémy opletené rodiny, a ne nějaké vědecké observatoře, vypočítávající přesnou rychlost přibližující se planety a sílu případného nárazu do Země. Žádná klišé, žádní všude kolem pobíhající vědci, jen čtyři lidé na samotě svého sídla, bezmocně přihlížející, jak se jejich osud naplňuje. Když o tom přemýšlím, napadá mě slovo démonické, člověka to dokáže úplně pohltit. Je to výborný snímek, ale jednou stačilo.

výzva

film nabízí pro každého evidentně dost specifický výklad, pro mne je to pokus o překonání klišovitého efektu katastrofických filmů významným naznačováním, že větší katastrofa se nachází rozhodně někde jinde, než při srážce dvou planet z níž jedna je bohužel zrovna naše země, v ději je evidentní pokus o kritiku elitní společnosti, kritiku snobství, kritiku egoismu, kritiku klišé jako takového, kritiku sociálních stereotypů ..celek se ale režisérovi tentokrát trochu rozpadl, přílišným tlačením na stylizační pilu, celkové vyznění či poselství je trochu rozpačité, nebere dech ale motá hlavu, kde tedy hledat odpověď či smíření, u paranormálních aktivit depresivních jedinců? to oni jsou tedy tím spojovacím bodem? požadavek na smysluplnost kvalitního uměleckého díla, snad není nikdy příliš svazující.. uzavřela bych to dojmem z konce, který může a nemusí být dvojsmyslný, protože Trier je i přesto stále nadprůměrně geniální režisér, u konce posledního záběru mne napadlo jednoduché poselství lidstvu v té souvislosti s 2012 Tak co? Tak nakonec nic.

Jsem nadšený. Melancholia je skvěle vyvážený film v rovině příběhové, vizuální stránka i určité poselství, které můžou fandové hledat, odhalovat a diskutovat o něm. Je to teprve můj druhý von Trier (přičemž prvním byla komedie Kdo je tady šéf) a tak nemůžu jasně posoudit zda se jedná o režisérův vrchol či průměr, ale o to větší mám chuť projít si zbytek jeho filmografie. Měl-li bych mít nějakou výtku, tak by se asi týkala ruční kamery. V první části má své opodstatnění a v divákovi vzbuzuje pocit, že se sám účastní oslavy nebo že se kouká na záznam svatebního videa. V druhé části, příběhu Charlotte už naopak otravuje, narůstá počet dlouhých přímých záběrů, kde by mi naopak vyhovavalo strohá statická kamera, než věčné pokyvování ze strany na stranu.

MELANCHOLIA BY Tomac

Aby filmaři vytvořili originální umělecké dílo, musí se stylově odlišovat od ostatních filmů - Toto je výrok Larse. Opět nám potvrdil, že se ho drží zuby nechty. Tajemný, nepředvídatelný, bezkonkurenční snímek pro někoho filmová bomba a něco neobjeveného a nepoznaného, pro mě až na vizuální parádu a herecké výkony zklamání. Z počátku na mě zapůsobil padající kůň a spoustu dalšího následujícího bezprostředně poté, ale bylo to přemrštěné touhou po ukojení a nabažení diváků, že toho bylo až nadmíru. Dvě části filmu = nebe a dudy. Do toho nebe zakomplexoval prvky Dogmy - což je ve spousta jeho dílech. I když jsem nepochopil takovou různorodost, to mohl rovnou natočit dva filmy. Tento snímek opět poukazuje na Larsovu individualitu a totální odlišnost od ostatních, což opravdu obdivuji, nesnáším dnešní hit opičáctví, ale nemluvim přímo o režisérech. Hvězdné obsazení herců, mezi které patří hlavně Kirsten Dunst, o jejím výkoně není pochyb, prostě byla úžasná jak po herecký stránce, tak i po té fyzické (Kvůli těmto momentům, bych si to pouštěl dokola jak večerníček). A samozřejmě i Charlotte Gainsbourg, která se už s Larsem podílela na natáčení předchozího, pro někoho dokonce šokujícího díla. Mezi přednosti patří bezesporu i hudba.. Ale dost vychvalování, abych se neprotiřečil z předchozích řádků. Pro mě je to všeobecně zklamání. Samozřejmě jsem neočekával klišé z katastrofálních filmů, to by si Lars nedovolil, opakovat se. Ale přesto mi to připadalo příliš nudné a bez koření. Je pravdou, že v první části jsme viděli pár úsměvných momentů ale také spoustu trapných situací. I přes to mi to bylo houby platný, když jsem se neustále ztrácel v ději a nevěděl jsem na čem vlastně jsem, co vlastně pozoruji, asi něco bez smyslového. Možná právě o to Larsovi šlo, o matoucí a málo pochopitelný děj ale to nic nemění - děj jsem nechápal. Nechci říci, že byl špatný, možná jsem jenom neměl chuť ho blíže poznat a pochopit, a to právě z důvodu, že mě to nudilo, že jsem to chtěl dokoukat za každou cenu (až tak přemáhat jsem se nemusel) abych mohl vyplodit tento názor, ve kterém ho pomlouvám a kritizuji co to jde.. Ale ne z důvodu zaujatosti proti Larsovi, i když by si to za nějaké jeho dílo zasloužil ale prostě pouze za to, že jsem od toho očekával víc podle recenzí a článků ve kterých to hodně chválí. Možná jsem jenom vystihl špatný okamžik shlédnutí, možná to odsuzuji neprávem ale jedno je jisté, za herecké výkony, nápaditost a vizualitu si alespoň částečný obdiv Lars bez debat zaslouží. Lepší průměr

Mám rád filmy, které jsou zdánlivě o ničem, ale na závěr do sebe vše hezky zapadne, jako díly mozaiky. Překvapivá pravda, která se celou tu dobu jen nepravidelně poodhalovala, se náhle zhmotní a vy víte, že ty dvě hodiny náznaků nebyly zbytečné. Taková ale Melancholie není. Jestli si ji chcete užít, musíte se naplno ponořit do každičkého záběru hned od samého začátku. Bavit se tím, jak mají postavy psychické problémy, žasnout nad hereckými výkony a ocenit dobrou, byť jen jednu, dokola se opakující skladbu. Já to nedokázal. Celou stopáž jsem čekal, že film chytne vyšší smysl, že něco ospravedlní ty nic neříkající obrazy. Jenže jsem se nedočkal. Zoufale tomu chybí nějaké sdělení, něco, co vás obohatí. Kdo tomu nepropadne od první minuty, ať nečeká, že se situace zlepší. Takový je asi Lars von Trier a tohle bylo mé první setkání s ním. Jediné však, co po skončení Melancholie s jistotou vím, že to bylo na dlouhou dobu mé poslední setkání.

EXHIBICIONIZMUS

Nezaujímam sa o dielo Lars Von Triera, no film Melanchólia som si pozrel najmä preto, že v podtexte je uvedené, že sa jedná o sci-fi drámu. Ak mám byť úprimný, milujem filmový exhibicionizmus, no v tomto filme sa minul účinkom. V porovnaní s mágom exhibicionizmu, majstrom Quentinom Tarantinom, kráča tento Dán inou cestou, cestou rozháranosti a nesúvislosti. Film Melanchólia je možné zaradiť do kategórie drám, rozhodne nie sci-fi. A len vďaka kvalitnej druhej polovici filmu môžeme hovoriť o vydarenom filmovom exhibicionizme. Film po jeho skončení rozhodne zanechá stopu v človeku, no nemôžem sa ubrániť pocitu, že Lars len testuje fanúšikov, čo všetko dokážu považovať za kvalitu na filmovom plátne. V porovnaní s Tarkovského filmom Stalker, alebo tiež filmom Solaris, je toto dielo menej vyvážené a stavia len na absurdnosti scén a chce ťažiť najmä zo scén, ktoré sa vymykajú bežnému štýlu života. Fanúšikom čistého sci-fi nedoporučujem, pre milovníkov absurdných drám povinná jazda.

Už je to nějakou dobu, kdy se zde objevil článek, který psal o připravovaném filmu, v němž bude hned na začátku předesláno zničení Země cizí planetou. Jelikož jsem na to už dávno zapomněl, ačkoliv to znělo jako naprostá senzace, ve snu by mě nenapadlo, že půjde zrovna o Melancholii, která na to ani přinejmenším nevypadá. Povím vám, těch počátečních pět minut mě skutečně nadchnulo, díky čemuž jsem byl o to víc zklamaný z toho, co následovalo. Začnu ale trochu jinak. Melancholia vůbec není špatný film. Má spoustu prvků, které ji činí naprosto výjimečnou, netradiční až průlomovou. Atmosféra, která patří, podle toho, co jsem slyšel, mezi Trierovy přednosti, je opravdu strhující, a to díky tomu, jak je pojata tematika sci-fi části, která činí Melancholii tak zajímavou. Ačkoliv hraje celkově podřadnou roli, v druhé části filmu se jí divák nemůže nabažit. Obrovská planeta se přibližuje k Zemi a není před ní úniku. V každém sci-fi, kde hrozí zničení Země, je děj globální. Buď se na něj díváte z pohledu informovaného vědce, nebo se o tom v jednom kuse mluví ve všech médiích. Jaké to ale je bez všech těchto faktorů, dokonale prezentuje Melancholia. I když v ní jde spíš o vnitřní záležitosti malé skupinky lidí, pořád z nich cítíte tu bezmoc a obrovské napětí, které začne být při sledování vlastní i vám. Je bohužel hodně smutnou pravdou, že toto byla definice druhé části filmu. V první jsem si říkal, že názvy filmů budu příště brát více vážně. Negativní atmosféra je vlastní celému příběhu, ale první část překročila snad všechny meze, co se týče deprese, trapných scén a nicotné kvóty snesitelných minut. Člověk si až říkal, že tvůrci dali dohromady dva úplně odlišné hodinové kusy filmu… Že má Melancholia tak velký úspěch, je podle mě tím, že se většina diváků nechává unést působivými závěrečnými scénami. Mně se také velmi líbily, stejně jako úžasná hudba či skvělé obsazení, ale nemohu z hlavy dostat tu katastrofální první hodinu…

Musím povedať, že na tento film som sa už veľmi dlho tešil súbežne s filmom Strom Života, ale narozdiel od spomínaného filmu ma tento vôbec nesklamal. Narozdiel od ostatných Trierových filmov, tento film bol podľa mňa najmenej špecifický. Podpis režiséra bol evidentný, ale nie až tak "prehnaný" ako v jeho ostatných filmoch. Samotný film je pekný a striedajú sa napínavejšie pasáže s nudnejšími. Myšlienkovo sa mi film pozdával a keď sa na neho pozerám komplexne, tak nevidím nejaký značný nedostatok. Jedine to, že z jeho predošlých filmov je tento najmenej rebelský, inovátorský možno aj kreatívny. Ale stále aj v týchto aspektoch dokáže predbehnúť hocijaké iné filmy v tomto žánri...

Působivé

Melancholia je v mnoha ohledech krásný film. Stejně jako u začátku Antikrista se mi moc líbila úvodní audiovizuální sekvence využívající zpomalené záběry a klasickou hudbu, ale na rozdíl od předchozího Trierova díla jsem nebyla zbytkem filmu znechucena. Spíše naopak. Charlotte Gainsbourg byla - jako obvykle - úžasná a Kirsten Dunst mě ubezpečila o tom, že vrchol její kariéry nebylo Interview s upírem. A konec byl tak nevyhnutelný, ale přesto dechberoucí.
Proč jen u něčeho takového musí člověk vdechovat smrad připáleného popcornu?!

Tak to vidím já...

Obavy po Antikristovi jsou v v tahu, tohle je zase ten správný Lars! Konec mě smetl spolu s hrdiny. Takhle jsem se (i když samozřejmě jiným způsobem) necítil zařezaný do sedačky od projekce Avatara v londýnském Imaxu. Samozřejmě jde o nesrovnatelné filmy, ale ten vrcholně spokojený dojem, že jsem právě viděl něco výborného, na co nezapomenu, je stejný.

Kirsten Dunst

Film hodně zaujme po vizuální stránce, ale kromě vynikajících záběrů kamery zanechá silný dojem hlavně díky obsazení celé řady kvalitních herců. A děj přinese i několik vtipných situací a jakoby jen tak mimochodem vyslovených poznámek.