RECENZE FILMU

Poslední dobou se zdají být komedie tím vůbec nejvyprahlejším žánrem. Internet posunul vnímání audiovizuálního humoru směrem ke krátkým skečům (viz collegehumor.com), aby nechal celovečerní filmy tápat. Jak to vyrovnat? Jak pobavit podobným způsobem, ale stále ještě odvyprávět příběh? Kdo jiný by měl znát odpověď než Seth MacFarlane?

Třicetiletý dabér a jeden z tvůrců seriálu Family Guy se zdá být předurčen pro to, aby znal humor lépe než jiní. Mladý člověk spolupracující na populární televizní show, co víc chtít? To on musí žánr oživit a zachránit, pokud to není silné slovo. A rozhodně nám dal naději alespoň námětem.
John Bennett (Mark Wahlberg) už od deseti let vyrůstá s mluvícím plyšovým medvědem (hlas samotného MacFarlana). Zajímavé je, že na rozdíl od tematicky příbuzných snímků tu nikoho nenapadne, že by se měl oživlý plyšák držet v tajnosti, takže mají za sebou oba hrdinové minulost velkých celebrit, nyní již poněkud vyčpělých.
Humor spočívá v tom, že oba jsou sprostí jako dlaždiči, ujíždějí na popkultuře (obzvlášť na Flashi Gordonovi) a paří, hulí, fetují... Oba sice tuší, že to tak nepůjde napořád, ale zatím se tomu nedokáží ubránit.

Potud dobré. Seth MacFarlane má smysl pro timing a být ve filmu méně prdících vtipů, nazval bych ho i překvapivě vkusným. Pomrkává se tu na diváky jako "na poučené", což vždy potěší, i když jsou odkazy z 90 % na notoricky známé pecky ve stylu Star Wars a Indiana Jones. Hodně lidí tedy bude mít po zhlédnutí pocit "jsem znalec", i když si vystačí s naprostými základy. To beru jako klad. Mainstreamový film má znát své publikum a dát mu něco, co ocení.
Horší je vše, co se týče příběhu, a tedy Wahlberga snažícího se udržet svou milou Milu Kunis. Tahle story je nechutně banální, natahovaná a předává základní hodnoty o síle lásky, přátelství, věrnosti. Neustále jsem čekal nějaké náznaky od MacFarlana, že si z toho všeho dělá srandu a máme těm krásným myšlenkám vysmát, jenže jsem žádné neobdržel.
Nemám nic proti tomu, že komedie tato poselství běžně nosí, od tak naoko nekorektního přístupu bych ale měkoučké jádro plné porozumění nečekal. Jsou tací, kteří s tím úspěšně pracují (Kevin Smith), to se sluší dodat. Méďa ale ne.

Velký problém jsem měl s Markem Wahlbergem. Nechápu, jak se tohle poleno bez mimických svalů mohlo již tolikrát opřít o komediální žánr, každopádně jím pronášené hlášky působí velmi nepřesvědčivě a uměle. On umí hrát, ale pouze role smutných, deprimovaných boxerů, popřípadě pornoherců. Energičnost a spontánnost zásadně nezvládá. Když se prohlašuje za velkého fanouška Flashe Gordona, naprosto jsem mu nedokázal uvěřit, že ten film vůbec někdy viděl od začátku do konce.
Plyšový medvěd Ted je na tom zásadně lépe. Překvapilo mě, jak velmi přirozeně na plátně působí, jak rychle si na něj jde zvyknout. Navíc to není jen hláškující sidekick, ale plnohodnotná a poměrně přesvědčivá postava.
A nakonec, ani tentokrát jsem nerozluštil věčnou otázku vesmíru: "Umí Mila Kunis hrát?" Chudák holka má problém s tím, že vypadá strašně "modelkovsky" a vyloženě vybízí k dojmu fifleny s IQ neoživlého plyšáka, ale zároveň působí docela příjemně a lidsky.

Méďa se tedy povedl na poli několika kusých vtipů, jež leckdy překvapí jak nápadem, tak i drzostí. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se několikrát upřímně nezasmál. Jenže jako hodinu a tři čtvrtě dlouhý celek rozhodně neobstojí, na to má moc banální a opotřebovaný příběh, který by byl odpustitelný u dvacetiminutové epizody Family Guye, ne však u celovečeráku.
Seth MacFarlane se ale stydět nemusí. Svůj celovečerní debut zvládl obstojně. Pokud příště vypiluje scénář a především nekorektnost nezasadí jen do skečů, ale i do samotného děje, bude výsledek mnohem zajímavější. A hlavně ať se vykašle na Wahlberga!

PS: Sam J. Jones předvedl slušnou sebereflexi.