GOLDIE FILM

Kolikátý že kus od Kubricka už v goldies máme? No, škoda počítat. "Bohužel" ale, když se dělá seznam nejvýraznějších a nejvýznamnějších snímků, tak se s tímto americkým vousáčem budeme potkávat často. A vynechat jeho nejkontroverznější dílo, jímž proti sobě poštval celou Británii, by byl nevýslovný hřích. Mechanický pomeranč, podobně jako Lolita nebo Strangelove, totiž opět bortí tabu toho, co se ještě smí na plátně ukázat... a co už ne.

Sci-fi (ano, je to sci-fi), odehrávající se v Anglii blízké budoucnosti, řeší shodně s předlohou velké množství motivů a myšlenek, i když má zásadně jiné vyznění. Snímek totiž Kubrick natočil podle amerického vydání Burgesova majstrštyku, kterému chybí poslední kapitola. Nutno dodat, že ona americká verze je očividně víc "kubrickovská", takže se na Stanleyho za tu změnu vůbec nezlobím. Navíc se daří zachovat atmosféru předlohy, tak nač nějaký povyk.
Osobně srovnávání knih a filmů nesnáším vzhledem k odlišnosti obou směrů umění, ale tady jsem se přeci jen maličko zmínit musel, zvlášť když jsem knihu četl. Navíc si skutečně myslím, že oboje se skvěle doplňuje - troufám si tvrdit, že vidět dříve film je lepší. Už jen proto, že kdyby to bylo naopak, mohlo by vám během závěrečných titulků "něco" chybět.

Kubrick se v Mechanickém pomeranči opět vrací k satiře, kterou si ostatně už párkrát vyzkoušel, ale posouvá mnohem dál její hranici. Tohle už není vtipná hříčka, ale satira tvrdá, cynická, sžíravá a náročná.
Alexova budoucnost je samozřejmě přehnaná, aby na ní mohly být dobře demonstrovány potřebné problémy. Samozřejmě ne problémy zítřka, ale dneška, jak tomu ve správném sci-fi má být. Nemusíme být filozofy, aby nám bylo jasné, že začlenění jedince do kolektivu, manipulace s ním, potlačení idu, záliba mladých v ultranásilí a nábožensko-politická propaganda tu představují reflexi dneška.
Co je na Pomeranči tak kontroverzní? Jednoduše myšlenka, že krást a znásilňovat z vlastní vůle může být z určitého úhlu pohledu přijatelnější než následovat systém z donucení. Že polepšení se zásahem zvenčí nemá smysl. Tyto "kacířské" myšlenky, jejichž zobrazení mělo velmi negativní následky, jsou samozřejmě jen dalším zvýrazněným a záměrně přehnaným kontrastem, který způsobuje, že sledování tohoto filmu člověka donutí přemýšlet a utvořit si svůj názor na problematiku, o které zatím třeba nikdy ani neuvažoval.
Je už ohraná písnička zmiňovat Kubrickovu preciznost a puntičkářství. Stačilo by využít ctrl+c, ctrl+v v nějakém z minulých textů. Že tento snímek vypadá úžasně, je skvěle natočený a každé jeho filmové políčko má své opodstatnění, to bývají u Kubricka tak samozřejmá klišé, že číst si o nich pořád dokolečka je stejně otravné jako to psát.
Pomeranč má přesto jednu výjimku oproti obvyklému Kubrickovu přístupu - byl natočen za na Stanleyho poměry neobvykle krátkou dobu. U Kubricka se doba produkce pohybovala okolo pěti let, takže pouhých dvanáct měsíců natáčení Pomeranče (tedy obvyklá délka natáčení u náročnějších režisérů) představuje neobvyklý výkon.

Zjišťuji, že v textech o Stanleyho filmech padá jméno "Kubrick" až nesnesitelně často. Jako by se na jejich výrobě nikdo jiný nepodílel. Zatímco obvykle stačí jméno režiséra zmínit jednou, dvakrát, v případě snímků Stanleyho Kubricka je potřeba ho zmínit u každé filmové složky a každé pochvaly (a výtky, je-li libo). Kubrick vede herce, Kubrick dodává skvělou kameru, Kubrick má úžasnou kompozici, Kubrick bezchybně vybírá hudbu. Kubrick, Kubrick, Kubrick. Je to proto, že málokterý filmař si nad svým štábem drží tak absolutní kontrolu a vtiskne do výsledného díla tolik ze sebe. Stejně je to i s Pomerančem. Všichni jsou tu postradatelní, všechny by mohl Kubrick vyměnit, aby byl jeho "produkt" stejně dobrý. Všechny - krom sebe.
Zní to jako další strašné klišé, ale právě u Mechanického pomeranče se ukazuje, že Kubrick byl skutečně nenahraditelný. Nikdo jiný by tuto knihu nedokázal zadaptovat tak okázale, drsně a nezapomenutelně - i kdyby měl stejný štáb a scénář. (Ostatně pokusil se o to Andy Warhol. Jeho Pomeranč skončil v zapomnění.)

Stanley Kubrick byl totiž člověk, jenž byl ochoten filmu obětovat lecco. Málokterý filmař s velkým jménem by si troufl zobrazovat témata Lolity, Divnolásky nebo právě Pomeranče. Dokazuje to, že neprahnul po uznání a popularitě - kdyby tomu tak bylo, nemohl by si vybírat tak tvrdá a kontroverzní (daleko za hranicí "módní" kontroverze) témata. A leckdy ho odvaha přišla draho. V Anglii, kde žil šťastně desítky let, se po premiéře nemohl ukázat na ulici, aby se nestal terčem minimálně slovních útoků. Byl obviňován z podnětů k násilí, nelidskosti, anarchii. Někteří ho označovali přímo za vraha, nebo mu naopak v anonymních dopisech smrtí hrozili. To u člověka, který si cenil svého osobního klidu, vyvolávalo značnou frustraci spojenou s tím, že po neúspěchu snímku Waterloo mu studio zrušilo vysněný film o Napoleonovi, jeho vzoru. Situace vyvrcholila pověstným zákazem snímku v Británii. Vysílat se směl až po Kubrickově smrti, což naštěstí není tak drastické opatření, jako když stáhnul a zlikvidoval Strach a touhu - svůj první film, který točil ještě coby amatér z vlastních zdrojů, takže při svém perfekcionismu s ním ani nemohl být spokojený.

Ale není to perfekcionismus a snad až nezdravá touha po dokonalosti, co budeme na Kubrickovi dál obdivovat. Je to právě již zmíněná režisérova nenahraditelnost sama o sobě. To, že se chopil témat, která by nikdo jiný nezvládl. Zatímco třeba Schindlerův seznam mohl přenechat Spielbergovi, protože věděl, že jde o projekt, jehož osud není ohrožený, zrovna Mechanický pomeranč nemohl natočit nikdo jiný. Kdyby nebylo Kubricka, byl by béčkovým hororem, Lolita pornografickou komedií a 2001 by ležela v zapomnění. Co by z toho vyplývalo? Raději nepomýšlet.