INFORMACE O FILMU

"Dej si pozor, noční můra nechce odejít."

Kultovní prvotina Davida Lynche Mazací hlava (1976) vznikala na počátku sedmdesátých let při studiu začínajícího režiséra na Americkém filmovém institutu. Depresivní experimentální snímek o nešťastném tiskaři, jemuž nevěrná snoubenka porodila slizkou, nemocnou a naříkající zrůdičku, se ovšem kvůli finančním problémům nakonec realizoval přes čtyří roky. Výsledkem bylo vizuálně i technicky pozoruhodné dílo, v němž obraz dominuje nad úspornými dialogy i nad vlastním příběhem.

Hrůzné mystérium lze interpretovat podle různých klíčů, včetné psycho-sexuálních výkladů. Zásadní vliv na konečnou podobu filmu však zřejmě měly autobiografické prožitky Davida Lynche, jenž se při realizací porovnával s vlastními problémy a pochybnostmi, zda je schopen zvládat roli manžela a otce dítěte, jež se narodilo s tělesnou vadou (jeho dceru Jennifer sužovaly tzv. "koňske" nohy). I proto Ize Lynchův celovečerní debut vnímat jako reflexi trýznivé noční můry mladého muže, jež sám nemá jasno, zda založil rodinu s vhodnou partnerkou či zda bude schopen vypořádat se se změněnou životní situací.

Černobílá kamera, bezútěšné dekorace
a záběry zčásti pohroužené do hrozivých stínů mohou evokovat klaustrofobickou estetiku německého expresionismu (Langovo drama Vrah mezi námi), nejednoznačná symbolika odkazuje na díla filmových surrealistů (Cocteauova fantazie Krev básníka). Vedle toho ovšem Lynch do snímku vkomponoval i většinu typických postupů, jež plně využil v pozdějších dílech (např. obludné makrodetaily, rakursy kamery, "bodave" přeexponování snových nebo podvědomých sekvencí, drásavá zvuková a ruchová stopa, navozující "karlínsky" stísňující náladu průmyslového města atd.).

V Mazací hlavě lzv Vystopovat i řadu paralel s režisérovým fenomenálním seriálem Městečko Twin Peaks: od klikatého vzoru na podlaze přes postavu nesmělého a neohrabaného děvčete z radiátoru až po účast hereckých představitelů (John Nance, jehož bizarně vztyčený účes připomíná "vrkoč" titulní postavy z hororu Frankensteinova nevěsta z roku 1935, a Charlotte Stewartová).

Ačkoliv Lynchův "avantgadní horor" s nezbytnou závěrečnou katarzí od počátku předkládá vedle drasticky zvrhlého humoru i několik šokujících scén, zůstává pro divákovo vnímání nejútočnější sekvence, v níž tiše trpící "otec" maličkému netvorovi (nechtěně?) prostřihne nůžkami beztvaré tělíčko. Ne neprávem je tato pasáž srovnávána s nejproslulejší scénou z Buňuelova snímku Andaluský pes, zobrazující bleskový řez skalpelem přes oční bulvu. Dodnes ovšem zůstává tajemstvím , jakým způsobem Lynch a jeho spolupracovníci monstrózní "děťátko" oživili a z jakého materiálu jej zkonstruovali.

V závěrečných titulcích jsou sice uvedena také jména Lynchovy manželky a dcery, ovšem scény, v nichž se režisérova rodina objevila, byly v konečné verzi vystřiženy.

ŠTÁB

OBSAZENÍ