NÁZORY K FILMU
...
Matka
Pudovkinovu Matku jsem chtěla vidět už dávno, jeho tvorbu znám spíše teoreticky, dosud jsem viděla pouze jeden jeho film. Režisér, s nímž bývá často srovnáván, Sergej M. Ejzenštejn, se mi s mnoha snímky trefil do noty, tudíž jsem byla zvědavá také na Pudovkina. Nezklamal, ale takový Křižník Potěmkin Matka nepřekonala. U Pudovkina více vyniká jednotlivec, jehož osudy se odehrávají na pozadí dějinných událostí a masových scén. Tento rozměr vítám, Veru Baranovskaju mám ráda, role útrpných matek jí sedí. Matka dobře graduje a režisérsky je zvládnuta bravurně, zvláště scéna s ledovými krami se zapsala do dějin kinematografie. Propagandu odpouštím stejně jako u Ejzenštejna, ten film má totiž nesporné kvality.
...
Tak to vidím já...
Vynikající. Nic proti německým expresionistům, ale Sověti uměli minimálně technicky točit nepochybně líp. To tempo! Ta pochopitelnost děje i při minimu mezititulků! Škoda, že všechna díla jsou tak nasáklá propagandou. Pudovkin naštěstí není tak hystericky doslovný jako Ejzenštějn, takže i když s obrazem to zřejmě umí o trochu méně, rozhodně jsem Matku ocenil víc než Stávku a Dny, co otřásly se světem