Martian Child

Nepřipomíná vám tenhle film jiný snímek? Mě ano a to Svět podle Prota... jen v mladším vydání. Oba "návštěvníci" dokázali mluvit se zvířaty (v tomto případě psy), báli se ostrého denního světla (museli nosit sluneční brýle), každý si zaznamenával nové poznatky (Prot k tomu používal tužku a papír, Dennis fotil) a hlavně oba měli na Zemi splnit několik úkolů. Zajímavé že? Tolik podobností a přesto byl každý jiný. I když Martian Child nebyl nijak zvlášť úchvatný nebo nějak extra výjimečný, mě se líbil. Nečekala jsem od něho nic mimořádného, takže mě opravdu mile překvapil. Celý děj byl takový klidný... ne že by byl nudný, ale také nijak zvlášť netlačil na pilu – chvílemi jsem se musela srdečně smát a chvílemi mi div neukápla slza. Obdivovala jsem Davida... dokázal si k Dennisovi najít přes to všechno cestu, snažil se mu porozumět, přistoupil na jeho hru a hlavně to nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nevzdal (nejsem blázen jen cituji z filmu). Samozřejmě také obdivuju Bobbyho Comemana, který dokáže v deseti letech sehrát svou roli tak dobře, že by svůj výkon mohl srovnávat se zkušenými o několik desítek let staršími vynikajícími herci. Dítě z Marsu se mi opravdu líbilo a proto nemůžu jinak než ohodnotit ho osmdesátkou...