INFORMACE O FILMU

Film de facto představuje osobní portrét dívky Gretchen, jejíž velkou zálibou je luštit křížovky. Nyní se pokouší překonat svůj rekord, což je 77 slovních labyrintů za den. Gretchen dokáže luštit všude, ale jejím nejoblíbenějším místem je newyorské metro, popřípadě jiné dopravní prostředky. Veškerý její prostor naprosto ovládají a zabírají slova. Neobvyklý Naderiho snímek je jakýmsi formálním experimentem. Propojením vizuální podobnosti křížovkových grafických útvarů s hustou dopravní sítí města New York vytváří unikátní metaforu spalující posedlosti. Režisér zde do protikladu staví subjektivní rozpoložení jedince a veřejný prostor. Zvukovou složku snímku tvoří především ruchy dopravy, které jsou pro Gretchen stimulem pozornosti a koncentrace.

(Febiofest, 2009)

ŠTÁB

OBSAZENÍ