GOLDIE FILM

Když se řekne "Miloš Forman", vybaví se člověku Amadeus, Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy, Hoří, má panenko a možná ještě další kousky ze zlatých šedesátých a nejen jich. Rozhodně tedy nejde o režiséra jednoho filmu. Přijde mi zajímavé, že snímek "Muž na Měsíci" by ale řada z diváků, možná většina, jmenovala jako jeden z posledních, nebo by si na něj dokonce ani nevzpomněla. Dělá to snad z další Formanem režírované biografie krok vedle? A pokud ne - proč je tedy Muž na Měsíci ignorován?

Ne, Muž na Měsíci rozhodně není špatný film. Naopak je vynikající. Jeho problém tkví v tom, že je Formanovým dost možná nejnáročnějším kouskem. Značná část Milošových snímků totiž (velmi dobře) naplňuje to, co se od nic očekává. Amadeus je velkolepý, Hair jsou rebelantské, Hoří, má panenko zase tne čecháčkovství do živého a Larry Flynt je přesně tak kontroverzní, jak námět napovídá. Bývají to jednoznačné filmy, jejichž poselství rozumíme na první pokus. Příběh americké legendy stand up komedie, u nás neznámého Andyho Kaufmana, ale není při vší naší snaze tak odhadnutelný.
Muž na Měsíci jde proti veškerým očekáváním, kdy podle synopse vyloženě vyhlížíme komedii, ta ale nepřichází. Hlavní hrdina se sice živí jako komik, neustále jsou předváděny skeče a kanadské žerty, ne ale kvůli humoru samotnému. Forman rekonstruuje Kaufmanův humor, aniž by myslel primárně na to jím bavit. Řada diváků je pak rozčarována, když se nepopadají za břicho smíchy, ale neuvědomuje si, že něco takového není Formanův záměr! Stejně jako životopis Adolfa Hitlera nemusí propagovat nacismus, nemusí biografie komika vyvolávat záchvaty smíchu!

Muž na Měsící je totiž v první řadě drama se vším všudy, které představuje životní pouť velmi výjimečného (v dobrém i zlém) člověka, jenž stojí mimo standardní lidskou společnost, což je ostatně režisérova specialita. Dalo by se říct, že Muž na Měsíci se nejvíc ze všech Formanových filmů podobá Amadeovi s tím zásadním rozdílem, že zatímco skladatelova genialita je nezpochybnitelná a jeho frackovství omluvitelné prací, která po něm zbyla, smysl Kaufmanova podivínství a jeho užitečnost nemůžeme tak snadno ohodnotit. Proto je Muž na Měsíci alespoň pro mě zajímavější, protože až zde se ukáže, jak moc jsme lidskou jedinečnost ochotni tolerovat. Všechno to, co se u Amadea zdá samozřejmé, je zde zakončeno otazníkem.
Forman podtrhává Kaufmanův um věčné provokace a mystifikace, kdy nikdo (ani jeho rodina) nevěděl, kde začíná a končí hranice předstíraného, ale také představuje jeho neschopnost normálního lidského kontaktu. Je jako vždy především fascinován jedincem, který se dokázal naplno vzepřít konvencím, což můžeme pozorovat napříč jeho režijní tvorbou.
Pokud hrdinův smysl pro humor sdílíte, budete se královsky bavit. Pokud ne, budete kroutit hlavou nad jeho nepřizpůsobivostí a trapností - oboje je naprosto plnohodnotný přístup k Muži na Měsíci a Forman si očividně uvědomuje, že například první Andyho výstup, za nějž dostal padáka, je skutečně naprosto trapný. Je nedomyšlené říct "nebylo to legrační, je to špatné".
Forman tu zopakuje všechny nejznámější Kaufmanovy skeče, některé sice zvýrazní, jiné uvádí do trochu jiné polohy, daří se mu ale zachovat jejich původní záměr - nesnaží se je vylepšovat. I skrze ně totiž lépe pochopíme charakter hrdiny - právě to je jejich smyslem.

Pokud se totiž Forman o něco snaží především, je to přiblížit Kaufmana jako lidskou bytost. Tento věčný provokatér a "King of Trolls" totiž mezi Američany nepředstavuje zrovna neznámou hvězdičku. Mnoho televizních diváků ho ale vnímá jako jednorozměrnou karikaturu, jak se prezentoval v sitcomu Taxi. Přitom jde jednoznačně o člověka, který ovlivnil humor až do dnešních dnů. Něco takového nedokáže každý idiot.
Ostatně snímek samotný začíná právě představením onoho zkarikaturizovaného Kaufmana. Carrey přichází k typickému gramofonu, na sobě má kaufmanovský oblek a mluví jako Andyho nejznámější alter-ego. Tato podoba Kaufmana, kterou má každý Američan zafixovanou, snímek zpochybní a nařkne z neobjektivity. Pak spustí závěrečné titulky a až ti "vytrvalí" se mohou dostat k jádru pudla. Tento velmi originální úvod shrnuje celý snímek a nabízí návod, jak k němu přistupovat. Můžete ho pochopit jen tehdy, když o to budete stát. O diváky bez schopnosti empatie a čtení mezi řádky tu Forman prostě nestojí.

Jen těžko si můžeme představit, jak by snímek vypadal, kdyby hlavní roli ztvárnil Edward Norton. Forman se prý natolik nemohl rozhodnout, kterého z kandidátů obsadit, že se nakonec nebránil výběru produkce zaměstnat lukrativnějšího Carreyho. Říká se, že produkce měla u natáčení větší slovo, než je u Formana běžné, to ale automaticky neznamená špatný výsledek. Minimálně Carreyho účast je nezpochybnitelnou výhrou. Jim má v sobě podobnou jiskru člověka, kterého není snadné akceptovat, jako jeho postava. Navíc je Kaufman jeho vzorem, mohl dokonce na natáčení zapůjčit několik původních rekvizit, které si z komikovy pozůstalosti pořídil. Těžko si lze představit vhodnějšího herce: Věčné dilema "je to vtipné, nebo za hranicí vkusu" Carrey zcela vystihuje. Za svůj výkon získal po právu Zlatý glóbus.
Carrey tu ale nebyl jediný "znalec" Kaufmana. Na place bylo přítomno značné množství zainteresovaných osobností. Některé hrály sami sebe (herci ze seriálu Taxi), jiné se mihly alespoň v cameo rolích (skutečný George). Samotný režisér se o Kaufmana zajímal dlouho před natáčením, ještě za jeho života, a byl to on, kdo přišel s námětem na film. Zajímavostí je skvělý DeVitto, který hrál v původním Taxi, zde hraje Andyho manažera.

Z Muže na Měsíci čiší právě onen osobní zájem a úcta vůči předobrazu, stejně tak ale Forman nechává prostor pochybám. Není snadné si hrdinu oblíbit, stejně tak není snadné ho odkopnout. Film samotný se určitě do jisté míry snaží ho ospravedlnit, ale nezastírá fakt, že v reálném světě by nám Kaufman vůbec nemusel být příjemný. Není snadné se pokaždé smát s publikem, ale na druhou stranu nás musí Kaufmanova drzost snad pokaždé fascinovat. A konec je pro mě jedním z nejdojemnějších filmových zážitků vůbec.
Miloš Forman zkrátka natočil velmi specifický film, který "snad nerespektuje vůbec nic". Muž na Měsíci je stejný jako jeho hrdina sám o sobě. Vrtkavý, nejednoznačný a velmi složitý na tolerování jeho nekonečné smršti nápadů. Za to ho můžeme milovat i nesnášet, respektovat i opovrhovat jím.

PS: Neměl bych zapomenout na vynikající soundtrack a příšerný dabing!